8. ledna 2011

Faleš

149
    Anička F. mě poprosila, jestli bych nenapsala nějáký názor. Tak jsem jí řekla, aby mi zadala téma. První, co mi zadala, bylo přátelství, ale na to jsem už v minulosti psala. A tak mi navrhla další téma. A to je faleš.
   A já se rozhodla, že bych na to mohla něco zkusit sepsat. Faleš nemám ráda. Když se řekne faleš, tak si představím, že si někdo hraje na něco, co není, což se mi vůbec nelíbí. Člověk by si neměl na nic hrát. Měl by být to, co je, ať už je to cokoli... I kdyby to měl být takovej naprostej yaoi zvrhlík, jako já.
   Faleš má největší pole působnosti právě na internetu, protože nikdy nevíte, kdo se ukrývá za monitorem. Může to být nějáký naprostý pošuk, který se jenom vydává za např. dvanáctiletou dívku, se kterou si právě píšete někde na chatu.
   Na internetu je prostě strašně jednoduché někoho porazit. Co se týká blog.cz, tak bych řekla, že nejvíc se tu podráží v tom, že si lidi navzájem mažou blogy. Je to smutné, ale moc se s tím dělat nedá. To by si všichni museli uvědomit, že dělají pitomost a přestat s tím.
  
   Faleš se dále dá interpretovat jako maska. I když, tady by to už asi nebyla faleš, ale prostě jenom ta maska. Já osobně si masku nasazuju v reálném životě. Emocionální... Ale to už motná odbočuju hodně...
   No, i když... Když už jsem to nakousla, tak to aspoň vysvětlím. Ono totiž, já jsem schopná brečet u knih, filmů, povídek, a spol, ale jakmile se něco stane v realitě, se mnou to ani nehne... Možná jsem divná, ale já nevím, nedokážu se změnit. A popravdě, možná se ani změnit nechci...
  
   Závěrem, faleš nemám ráda, takže si na nic nehrajte a buďte sami sebou. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat