30. prosince 2008

30. 12. 2008



Ahoj, tak se zase po nějáké době hlásím. Poslední dobou moc nepíšu, teda, občas nějákou tu povídku, ale hlavně čtu povídky na tenrai.cz Jsou tam povídky na téma anime, čtu Naruto povídky a to hlavně od Leonydy Styron. Její povídky jsou perfektně napsané.
Mno, doufám, že jste si užili vánoce. Já teda ano. Dostala jsem BAsovou flétnu. Mno a ještě pár dalších věcí.
Posledních pár dní jsem strávila u tety, sestřenice a babičky v Sedlnicích. Mno, celkem fajn, ale prasestřenice mě nenechala spát a babička je posedlá tím, aby oběd byl přesně ve dvanáct a já ve dvanáct teprve snídám, tak nevím, co furt maj... Mno jo no, člověk se o prázdninách musí vyspat. A co se mě týká, tak mám vždy o prázdninách otočený spaní. Aktivní jsem v noci a celý den bych prospala...
Mno nic, zatím čau.

24. prosince 2008

24. 12. 2008


Ahoj lidičky, dneska tohle bude asi jedinej článek, jelikož jsou vánoce. Mno, takže, nastrojili jsme stromeček, porozbíjeli baňky, mám kocoura v posteli a jiné podobné katastofy... A ještě jsem zvrtala rubikovou kostku... A to je nejhorší. Ale připravila jsem lov pokladů pro mamku a taťku. Budou hledat dárky podle návodu. Na návod jsem potřebovala pečetní vosk. Jsem zvědavá, co na to řeknou. A jestli ty dárky vůbec najdou. Uvidíme. Každopádně, náš kocour miluje stříbro. Takový ty třásně. On je žtere a nic mu v tom nezabrání. Mám taky podezření, že bude skákat na strom. Ale jak jsem řekla, uvidíme, co se stane. Každý je osudu svého strůjcem. Osud se dá změnit, není pevně dán. Takže uvidíme.

19. prosince 2008

Názor na styl psaní

Myslím, že jsou dva hlavní zplsoby psaní. Jeden je takový, že člověk píše prostě tak, jak mu to přijde na mysl a podle toho, jestli má nápad, což je teda asi můj případ. Já prostě nepíšu něják sistematicky, píšu tak, jak to cítím. A dělala jsem to tak vždy. Nevím, zda je tento způsob ten nejlepší, ale já jiným způsobem už psát nedokážu. Myslím, že tento způsob má něco do sebe, myslím, že člověk pak dá do svého příběhu něco ze sebe. Nevím jak jiní, co píšou, ale já to při psaní vidím před očima jako film. Zrovna před chvíli jsem dopsala čtvrtý díl Cesty za králem blesků a viděla jsem před očima všechno, co jsem napsala. Vidím do detailů každou postavu, každý detail, prostě všechno, ale kdybych to chtěla namalovat, například, tak mi to nepůjde, protože ten příběh je jen v mé hlavě. Dokážu to říct jedině slovy a každý to vidí podle sebe. Málokdy dělám přímé popisy postav, jako jak vypadají, nebo tak. To jsem zatím udělala jen párkrát, ale snažím se nechávat volnost, aby si postavy mohl představit každý podle sebe. Mnohdy zmiňuju jen barvu vlasů, nebo tak. Prostě věci, které být jmenováný musí. Ale to je většinou vše. Vyjímkou je povídka Iena, kde je přesný popis hlavní postavy, protože si myslím, že by měla vypadat právě tak, jak ji vidím. Je to snad jediná povídka s tak podrobným popisem. Ale muselo to být...
Další je, že máte všechno do detailů promyšlené a píšete to prostě proto, že to chcete napsat, aniž byste měli výborný nápad nebo tak. Tím samozřejmě nechci říct, že tento způsob je horší, než tamten, každý má podle mě něco do sebe, ale myslím si, že takové povídky, příběhy, knihy, nejsou tak čtivé, jako když do toho dá člověk kousek sebe. Většinou to bývají knihy, kde jsou obrázky. Člověk si pak hrdiny nemůže pořádně představit, prostě mu je předhodí něják a šmitec, hrdina vypadá takto a basta. Ale zase, do některých knížek ilustrace sedí. Ale ne do všech. Zjistila jsem, že například knížka od Steephna Kinga, Dračí oči. Vyšla ve dvou verzích, verzí s obrázky a verzí bez obrázků. Mám zato, že ta bez obrázků je lepší. Nedá se svítit. Ale zase například Mabyk od Angie Sageové a nato navazující díly, tam se ty ilustrace hodí a myslím si, že dokonale.
Ale je to věc názoru. Každý si může myslet něco jiný. Tohle si myslím já.
Ale zase, teď jsem došla na nápad, co by se stalo, kdyby se tyto způsoby smíchaly? Myslím si, že kdyby byl spisovatel, který umí zároveň výborně kreslit a splňoval by podmínku, že by psal tak, jak to cítí a zároveň by to měl perfektně propracované, a ještě přidal obrázek na ty správný místa, mysím si, že kdyby byl takový člověk, byl by to dokonalý spisovatel.

A když už rozebírám knihy a psaní, tak až sem budete psát svůj názor, napište taky svoji oblíbenou knížku a spisovatele, doporučte mi něco. :)

11. prosince 2008

Názor na Emo

Tak jo, už jsme názor na Emo psala na spoustu blogů ale až teď mi došlo, že jsem ho nenapsala sem. Mno, tak to musím napravit.
Ëmo styl není nic pro mě. To vám říkám rovnou. Taky mi přijde, že spousty z těch rádoby Emo si na emo jenom hrajou. A taky že to dělají jen proto, že je to in. Neříkám, že to tak je u všech, ale myslím si, že to tak bude u hodně lidí. Když je někdo pravé emo, prosím. At si jím je.
Neberu to nikomu, důležitý je, aby mi to nikdo nevnucoval. To je pro mě hlavní. Snažím se emo neodsuzovat, ale bočas je to těžké, protože je ho tolik a skoro všude. Všude emo plišáci, teď mluvím o internetu, a popravdě, ti se mi vůbec nelíbí. Nevím, co je na tom pravdy, ale hodně lidí, co maj blog zahlcený emo, má taky rádo růžovou, barvu, kterou nemusím. A kterou bych na sebe vzala jen v krajní nouzi.
Ale zpět k emo. Myslím, že zahlcují svět, ale i emo už je přebité něčím dalším. A to je scene. Tím se budu nakonec asi taky zabívat, ale emo je prostě něco, co nemusím a co se tolik uchytilo jen, že si lidé řekli, že je in být emo a tak se stali emo. Mno a pak přijdou na scénu scene a všichni hned jsou scene. Mno nevím, já žádný z těch stylů nevyznávám a ani to nemám v plánu. A když už jsme to nakousla, tak se mi lbí styl gothic, ale myslím, že gothic nejsem. Myslím, že co se mě týče, nezapadám do žádného stylu. Ale kdo ví. Každopádně, co se emo týče, buďte si co chcete, ale mi to necpite.

6. prosince 2008

6. 12. 2008


Dneska byl v mé staré škole adventní jarmark. Tak jsem tam vyrazila. Potkala jsem většinu starých spolužáků, pokecali jsme a taky jsem samozřejmě utrácela. Mám z tama pár pěkných věciček. :) Tašku, stromek a kytku z korálků a vyrobila jsem si smaltovaný přívěšek ve tvaru ještěrky. Je černej s bílou špičkou ocásku. Docela se mi líbí. Mno, ale hlavní je, že jsem viděla všechny svoje starý spolužáky. Mno, skoro všechny. Všichni tam totiž nebyli. Ale i tak, jsme ráda, že jsem tam šla. :)

4. prosince 2008

4. 12. 2008



Tak a já se na to už fakt vykašlu... Knihovna byla dneska zavřená, Horowith mi dělá čáry přes rozpočet a to obnáší jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Ta dobrá je, že sága Alexe Ridera nekončí a že ve Škorpionovi nezemřel. A ta špatná je, že se nedočkáte mého pokračování. Budu v tom pokračovat jen až sága definitivně skončí. Mno, ale zase to bude mít výhodu, že se budu moct více věnovat literární dílně. Takže, padejte tam a začněte louskat písmenka. :) Odkaz je úplně nahoře na stránce.