28. listopadu 2013

Provokace

28. listopadu je na blog.cz téma týdne provokace. Původně jsem se na toto téma ani vyjadřovat nechtěla, ale pak jsem si to rozmyslela, protože jsem vám už dlouho nedala žádný článek. A to je špatně.
Takže provokace... Řekla bych, že se to dá rozdělit na dvě podskupiny. Provokace neškodná a pak je provokace za účelem někoho donutit, aby zaútočil, protože ho chcete zmlátit. Neškodná provokace je vlastně jenom takové škádlení, které si myslím, že ničemu nevadí.

Zato ten druhý způsob provokace, tak to může vést klidně i k ošklivým zraněním. No, to je ale jedno, protože mě právě napadla další provokace. Prostě, vemte si, že stojíte proti nějákýmu magorovi a teď si říkáte, že když ho začnete provokovat, tak udělá chybu. Tak toto bych nazvala taktickou provokací, která vám může nahrát do karet.
Já osobně moc na provokování nejsem, neprovokuju a když někdo provokuje mě, tak většinou nereaguju. Je mi to fuk. A co vy?

Necháte se snadno vyprovokovat? A nebo jste ten typ, co všechno přejde s klidem? 

Zviřátko

Ahoj,
možná jste si všimli, že jsem něco přidala do menu. Narazila jsem na to na jednom blogu a vypadalo to úžasně. Je to prostě takový zviřátko, který roste a až vyroste, tak snad bude vypadat krásně. Když ne, tak do menu dám jiný. "Adoptovala" jsem jich několik. Když na to kliknete, tak vás to hodí na tu stránku, kde jsem je sebrala. :) Ale je to anglicky. 
~AnnElfwind

16. listopadu 2013

Kai Hiwatari

Edit 15. 11. 2013: Převzato z mého starého blogu tak, jak to tam bylo.

Ahoj, mám pro vás dobrou zprávu. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych zprovoznila skener. Tedy, naskenovala jsem nové obrázky a to mě nakoplo k tomu, abych sem konečně hodila ty staré. Někteří z vás si možná pamatují, že zde mé obrázky v minulosti byly. Smazala jsem je z organizačních důvodů. Byl v tom bordel a to já nemůžu potřebovat. Tedy proto.
Ale teď jsou zpět a já je postupně všechny zveřejním. :) Neděste se, když jich někdy v jednom článku bude pěkná fůra, protože jsem se rozhodla, že jeden obrázek na jeden článek je blbost, takže to udělám delší.
A první tři obrázky jsou z anime Beyblade. Na všech je postava Kaie, což z tohoto anime je můj favorit. Tady ten první byl dělaný jenom jako jakýsi pokus. Ani jsem se tehdy moc nesnažila. Bylo to jen tak, jsem si prostě jenom čmárala. Ale myslím, že na to, že jsem se nesnažila, to není vůbec španý. Kdybych se bývala snažila, tak vám teď povím, že toto je vrak a nestojí za nic, ale nesnažila jsem se, takže...
Další obrázek je jenom černobílá skica, kterou jsem původně ani neměla v plánu skenovat. Ale když jsem se na to pak dívala, řekla jsem si, že to nevypadá špatně. Akorát si musíte odmyslet ty modrý flíčky, protože je to skenovaný dávno a tehdy jsem to ještě vždycky trochu ztmavovala v PFku, aby to bylo líp vidět. No, a tak to dopadlo, když jsem to trochu přehnala.
Jinak se mi obrázek ale líbí. Má lepší oči, než ten předchozí. Sice to mělo být jen tak hala bala, ale vylezl z toho docela pěkný kousek. Pevně doufám, že se vám aspoň trošku líbí. A pokud byste chtěli, tak můžete i nechat komentář. :) Budu za něj ráda. Ale teď už se pojďme podívat na obrázek poslední.
Tady je. Myslím, že není špatný. Dokonce si myslím, že je z těchto tří nejpovedenější. A to nejenom kvůli tomu, že je barevný, ale kvůli tomu, že jsem se tentokrát i snažila. A myslím, že se mi povedlo udělat celkem zajímavě to stínování. Jasný, není to nejlepší, mám i hezčí obrázky, ale z těchto tří se mi líbí nejvíc.
A co vy? Který se vám líbí nejvíc? A který naopak nejmíň? Viděli jste někdy anime Beyblade? Ano? Ne? Pokud ano, líbilo se vám? Pokud ne, podívali byste se na něj někdy?
A aby toho nebylo málo, tak jestli chcete, tak mi můžete napsat, co byste chtěli abych namalovala. Teda, pokud vám na to nestačí anketa v menu. Pokud vám stačí, tak prosím hlasujte. Budu ráda za každý hlas, který tam dáte. :)

15. listopadu 2013

Dabing jó, ale vocaď pocaď


15. listopadu 2013 bylo na blog týdne jako téma “dabing vs. Titulky“ A já se rozhodla, že k tomuto něco napísám. A abych se přiznala, tak preferuju původní znění, ale bez titulků. Ono je sice pravdou, že češi umí udělat opravdu dobrej dabing, ale na druhou stranu, není nad původní znění. Ovšem, pokud je to anglicky, tak preferuju, aby to bylo bez titulků. Protože jsem zjistila, že pokud je film v jazyce, kterému rozumím, tak když tam jsou titulky, tak mám tendenci je číst, ale ono to ruší, protože se pak plně nesoustředím na to, co se děje.
Oproti tomu, pokud je film v jazyce, který neznám, nebo ho neznám natolik dobře, abych z toho něco měla, tak jsou titulky fajn. Nicméně, nemám ráda titulky české. Takže když si můžu vybrat, tak hledám, dokud nenajdu verzi, která má titulky anglické. Dobrým příkladem tohoto je anime. Já vím, že jsou některá udělaná s českýma titulkama a taky jsem se na ně s nima dívala, například Naruto. Nicméně, pak jsem se tak něják koukla na jeden díl s anglickýma titulkama místo českýma a musím říct, že už jsem u těch anglickej zůstala. Nevím, prostě... Český titulky zní divně. Aspoň u anime.

Proti dabingu jako takovýmu nic nemám, ale nesmí to být z japonštiny. Japonština převedená do češtiny je naprosto debilní. Převedená do angličtiny, proti tomu nic nemám a když můžu, tak si anime najdu s anglickým dabingem, než s anglickýma titulkama, ale to vždycky nejde. Nicméně, co se českýho dabingu týče, češi zvlčili! Už jsou jak slováci!
Vzpomínám si na pohádku Finist jasný sokol. V české verzi byly písničky nechaný v původním ruském znění. Co udělali slováci s jejich verzí? Nadabovali i písničky. A loni, když byl první Hobbit. No, byla jsem na tom s českým dabingem. Neříkám, že by byl špatný, naopak, byl celkem povedený, když jsem to pak srovnávala s verzí v původním znění. Bylo to dobrý, ale... Ti magoři nadabovali i písničky! A to si myslím, že je kravina.
Takže dabing klidně, ale dabovala bych jenom vlastní dialogy. Popřípadě, když má význam třeba v pozadí běžící televize, nebo něco. Ale pokud je to písnička, tak bych to nechala v původním znění. A to i když ji třeba má zpívat hlavní postava. V takovémto případě bych to prostě otitulkovala a dál se tím nezabývala. Písničky je lepší nechat v původním znění. Jinak si s tím dělejte co chcete.

14. listopadu 2013

Beskyde Beskyde


Taky máte tendenci v písničkách zpívat to, co tam není? Momentálně jsem si pustila písničky a zrovna tam bylo Beskyde Beskyde. A jak je tam ten Bača, tak já mám tendenci zpívat místo černooký, tak jednooký, což je sice naprostá magořina, ale rýmuje se to.

A nebylo by to to jediný, kde zpívám to, co tam není, nebo jsem zpívala. Jako malá jsem bludy zpívala často. Dneska to nejsou vyloženě bludy, ale třeba měním slova, protože si je třeba nepamatuju, nicméně, vždycky se to rýmuje. To si myslím, že je nejdůležitější. Nezáleží na tom, jestli si vymyslíš slova, ale na tom, aby se to rýmovalo.
A co vy? Máte taky nějáký takový hlody, kde zpíváte něco, co tam nejni? Jestli jo, tak jaká písnička? Jak je to správně a jak je to špatně? Docela by mě to zajímalo. :)  

13. listopadu 2013

Angličtina na blogu

Ahoj,
Jenom jsem vám v rychlosti chtěla vysvětlit, proč je profil, který se zobrazuje v menu, napsán anglicky. Má to svůj důvod. A ten je velice prostý. Angličtina je světový jazyk a já mám tady na blogspotu jeden blog v angličtině. Ten profil se zobrazuje všude stejný. Nejde to udělat tak, že by se na jednom blogu zobrazoval jinak, než na druhém. Tedy jsem se rozhodla jej nechat anglicky, protože vím, že češi se učí anglicky, ale svět se česky neučí. Doufám, že vám to nevadí. 
No, i kdyby vám to vadilo, měnit to nehodlám. Protože, abych se přiznala, tak ta anglická stránka je pro mě důležitější, než ta česká. 

Rybaření


Taky jste propadli rybaření v minecraftu? Teda, za předpokladu, že minecraft hrajete. xD Ale tak, to je snad jasný. No, prostě, mě to strašně baví! Sice bych uvítala, kdybych častěji vylovila něco zajímavějšího, než je ryba, ale tak, to člověk překousne.
Jo, občas to může člověku připadat zdlouhavý a nudný a popravdě, taky mi to tak občas připadá, hlavně, když už jsem dlouho nechytila nic zajímavýho. Ale na druhou stranu, když se pak člověku povede chytit očarovanou knihu nebo luk, či rybářský prut, tak si pak říká, že to za to asi stálo! A já už takových věcí nalovila celkem hodně. Ne, že by jich byly zas až úplně šílený kvanta, ale rozhodně toho není málo.

Co mi ovšem vadí, je když čas od času vylovím nějáký to “zombie“ maso. To se mi fakt nelíbí, protože pro to maso nemám jiný využití, než jej zahodit! Pokud někdo z vás ví, jak se dá využít ještě jinak, tak bych byla docela ráda, kdybyste mi to řekli.
Pak jsem taky viděla jakejsi rybářskej mod. No, zatím jsem neuvažovala o tom, že si ho stáhnu, ale možná to udělám. Třeba se z toho vyklube něco zajímavýho. Zatím to ale hrotit nebudu. A i kdybych se rozhodla, že to stáhnu, tak si nejdřív počtu, co to vlastně umí, ať to náhodou nestahuju zbytečně, kdyby se mi to náhodou ve výsledku nelíbilo. Nemám zbytečný stahování ráda.
No, tak to je asi všechno.
Jo, a jen tak mimochodem, ten obrázek je screen z mé hry. xD 

9. listopadu 2013

Minecraft


Minecraft... Velice známá hra, které jsem minulý výkend také propadla. A může za to syn mé sestřenice. On má totiž tablet a vzal si ho s sebou, když k nám přišli na návštěvu, že mu s tím mám s čímsi pomoct a že tam chce natahat nějáký hry a kdesi cosi, tak jsem se na to podívala, šla na google play, protože tam na to přímo měl odkaz a tam byl odkaz na minecraft – pocket edition, no, tak to chtěl, tak to má. Jenže pak chtěl zkusit jakousi hru na mým počítači. Myslím, že to byl Ovlivion. No, tak já jsem si říkala, že když už ten minecraft má, tak bych ho mohla vyzkoušet.

Tak si k tomu sednu, zapnu to a teď koukám, protože jsem si prvně nebyla jistá, jak to hrát. Navíc, na tom tabletu se to ovládá docela dost špatně. No, ale ono se mi to zalíbilo. Takže to bych to nebyla já, abych nešla na stránky minecraftu a nepořídila si vlastní. No, takže tak. A pak jsem to hrála a hrála a pak mě zabila láva a taky creeper. No, ale to nevadí. Co mi vadí, je to, že mi do té lávy spadl diamantovej krumpáč. A to teda naštve, protože těch diamantů fakt moc nemám! A takhle jsem vlastně přišla o tři!

Ale k něčemu to přece jenom dobrý bylo. Našla jsem grif na dolování obsidiánu, což je důležitý, protože bez obsidiánu se člověk neobejde, aspoň teda pokud se chce dostat do jiných dimenzí, což já aj chci. Nejsem si jistá, jestli se odvážím do The End, ale Nether, to je jiná. Tam už jsem byla a není to tak hrozný. Nicméně, když máte ten portál do Netheru, tak mám takovej dotaz. Ty potvůrky, co jsou v tom pekelným světě, můžou ony projít tím portálem do světa na povrchu? Jestli jo, tak by to bylo fajn, ale nejsem si jistá, že můžou, tak pokud to někdo z vás ví, docela by mě potěšilo, kdybyste mi to řekli. Jsem tak něják zkoumala, ale jestli tam ta odpověď někde byla, tak jsem ji buď nepochopila, nebo jsem ji přehlídla úplně. Dík předem. :) Mějte se.

8. listopadu 2013

Pozadí...

Ahoj,
Mám menší problém. Kreslila jsem. A jsem s výsledkem celkem spokojená. Jenže... Chybí tomu pozadí a já vůbec nevím, jaké bych tomu měla dát... Pokud by mi někdo mohl poradit, tak bych byla moc ráda. Naskenovala jsem obrázek tak, jak zatím vypadá, tak ho sem přidám, abyste měli představu, co to vůbec je. 
Doufám, že se najde aspoň někdo, kdo mi trošku poradí. S pozadíma jsem vždycky měla problém. Ani ne tak s jejich malováním, ale s jejich vymýšlením. Pokud se mi něco povedlo vymyslet, tak už to pak bylo celkem v pohodě to namalovat, ale to vymýšlení... To bylo vždycky na dlouhý lokte. A mnohdy jsem ani na nic nepřišla...
No, tak tady máte ten obrázek. Budu se těšit na vaše nápady.

~AnnElfwind

Vo co gou?

Ahoja,
Tak abyste neřekli, že jsem to sem všechno naházela aniž bych cokoli vysvětlila, tak tady máte to vysvětlení. Prostě, na estrankách je omezená kapacita toho, co člověk na svý stránky může hodit. Nevíím, jestli je to tak i pro placenou verzi, ale já si platit nechci. Tedy jsem se zamyslela a uvažovala, kde to omezeno není. První přišel na mysli wordpress, ale tam to vládne angličtinou a už tam své anglické stránky mám. No, tak jsem uvažovala dál. Potom mě napadl infoblog, ale tam to něják vymírá. 

A potom jsem si vzpomněla na blogspot, tak jsem se rozhodla, že přesídlím sem. Přestěhovala jsem ovšem pouze určité články. Přestěhovala jsem sem recenze a také můj pseudo čtenářský deník. Taky jsem přestěhovala některé mé novější články. Jen proto, že byly v texťáku, kam píšu, než dávám na blog. No, tak proto.
Obrázky sem budou přibývat postupně, když nebudu mít nic jinýho, co bych přidala. Je to taková moje poslední záchrana. Taky ovšem nezaručuju, že budu přispívat denně, spíš čekejte tak dva články do týdne. Vzhledem k tomu, že mé hlavní sídlo je na těch anglických stránkách. V menu na ně budou odkazy. Ještě musím přestěhovat literární dílnu, ale to bude jednodužší. Protože to budu moct všechno pěkně zkopírovat z textových souborů, místo, abych to článeček po článečku kopírovala z těch estranek...
~AnnElfwind

Steve Berry - Benátská zrada


Tuto knihu jsem dočetla nedávno. Není tak skvělá jako např. Templářské dědictví, ale pořád je hodně dobrá. Hlavním hrdinou je opět Cotton Malone. Ten se společně s Casiopeou a Henrikem připlete k honičce za sloními medailony, které prý ukazuí cestu k hrobu Alexandra Velikého. Bohužel, nejsou jediní, kdo ho hledají. Dalším hlavním hledačem je Irina Zovastinová – prezidentka Středoasijské federace.
Nějákým záhadným způsobem se do toho zaplete také Americká vláda a Magelan Billet společně se Stephanií Nellovou. A aby toho nebylo málo, tak je do toho taky zapletená Benátská liga v čele s Enricem Vincentim.
Kdyby aspoň opravdu všichni hledali to stejné, ale Vincenti už o tom místě ví a co víc, je tam jezírko, v kterým žijou organismy, který jsou lékem na HIV. Takže samozřejmě se to rozhodl monopolizovat a tamní pozemek koupil. No, jenže to se nelíbí Zovastinové a popravdě, vlastně nikomu.
Ve výsledku Zovastinová zastřelí Vincentiho a Malone s Casiopeou se vypořádají se Zovastinovou. Stopy potom za nima zamete Americký prezident.




Nechtějte po mě, abych to popisovala něják víc do podrobna, protože to bych se z toho taky mohla zbláznit. Kniha je hodně zamotaná a i když vám to tak nepřijde, když to čtete, rozhodně to tak je, když to máte někomu převyprávět.
Další problém je, že je tam nejmíň pět dějových linek dohromady. A ty se různě střídají, sbíhají a rozbíhají, takže není zrovna jednoduché to to tady sepsat. Jinak je to ale kniha dobrá. Ne tak dobrá jako templáři, ale čte se to docela dobře.
Dále bych vás chtěla upozornit, že spousta věcí v knize je fiktivních. Středoasijskou federací počínaje a fakty o Alexandrove Velikém konče. Nicméně, pokud si tu knihu přečtete, tak to všechno je vypsané potom vzadu. Já to sem všechno vypisovat nebudu, protože jsem se to neobtěžovala číst. Ono se to mnohdy dá celkem dobře poznat, co je kec a co je skutečně pravda.
Tak čau.

R. A. Salvatore - Legenda o Drizztovi: Magický krystal


Kniha tato je rozdělena na tři části. Ony jsou teda ostatně na několik částí rozděleny všechny díly. Proč to tedy zmiňuju, možná proto, že jsem si uvědomila, že bude jednodužší to psát po částech. Nebojte, je to všechno tady v tom jednom článku, jen to nebylo všechno sepsáno v jednu dobu.
Začněme první částí. Drizzt si už zvyknul na život na planině Ledových větrů. Našel si několik přátel a i když ho obyvatelé Desetiměstí zrovinka moc neberou, cítí se za ně zodpovědný. A když se barbarské kmeny spojí, aby srovnaly Desetiměstí se zemí a poté ovládly to, co zbylo, je právě na Drizztovi, aby s pomocí svých přátel donutil města, aby se spojila proti společnému nepříteli.
Města, která spolu normálně zrovna moc nevychází, nakonec pochopí hrozbu, kterou pro ně představují sjednocené barbarské kmeny a díky dobrému plánu se jim je podaří zastavit.
Po bitvě je jeden z barbarů – Wulfgar – vzat jako “otrok“ ale spíš tak něják chráněnec, pod křídla jednoho trpaslíka, kteří při obraně Desetiměstí pomáhali. Trpaslík se jmenuje Bruenor a je to Drizztům dobrý přítel.
V mezičase se na jednom místě plání usídlil švihlej kouzelníček Akar Kessel, co našel Crenshinibon, což je jakejsi artefakt, který chce moc a vládu nad světem. Poté, co ho zničí. Takže si podmanil Akara a udělal si z něj slouhu. Toto ovšem zatím nikdo netuší.




Uteklo pět let a Wulfgar nyní trénuje pod Drizztem. Jednou narazí na tábořiště trpaslíků, jenže tam nejsou žádní trpaslíci. Tak začnou prohledávat okolí, až narazí na Verbegy, což jsou jacísi malí obři. Ukáže se, že obři můžou za to, že v táboře nejsou už žádní trpaslíci. No, tak si to s nima Drizzt a Wulfgar vyřídí. Potom zjistí, že je jich tam ještě víc a navíc mají dotáhnout další.
Dají tedy zprávu trpaslíkům. Ti se vydají zatočit se skupinou, která má teprve dorazit. Drizzt a Wulfgar mezitím pobijí ty, co se ukrývali v jeskyni. Při následném prozkoumávání jeskyně narazí Drizzt na jakési prapodivné zrcadlo. Ukáže se, že slouží jako komunikační prostředek. A tehdy Drizzt pochopí, že se chystá něco velkého.
Jenže Desetiměstí je tentokráte tvrdohlavé a rozhodne se nespojit síly a vykašlat se na varování, které dostanou od trpaslíků.



Potom tu máme další skok. Wulfgar se rozhodne zachránit barské kmeny, které přežily, aby se nemusely zúčastnit útoku na Desetiměstí pod vedením Kessela. K tomu by ale musel být barbarským králem. Je jediný způsob, jak toho docílit, pokud nemá dostatečný původ. A to hrdinský skutek.
V horách je ledový drak a on se rozhodne jej zabít. A s Drizztovou pomocí se mu to i podaří. Když pak tedy vyzve součastného krále – Heafstaaga – na souboj a vyhraje, je pánem barbarů.



A nyní ta nejlepší část. Akar táhne na Desetiměstí a několik jich vypálí. Uprchlíci se schovávají na lodích na jezerech. Bryn Shander je opevněn a připraven vzdorovat. Jenže, armáda je moc velká. Vymyslí tedy plán, který by mohl fungovat.
Když tedy Akar chce, aby vyslali posla, který by předal kapitulaci, vyšlou půlčíka Regise, který vlastní magický kámen, díky kterému může ostatním vsugerovat vlastní nápady. Zdá se, že kámen funguje, ale jakmile se Regis dostane do Krystal-Thirid – Akarovy magické věže, kouzlo selhává. Regis tedy předstírá, že jej Akar ovládá a čeká, co bude dál.
Drizzt mezitím přivolá démona Errtu, který byl s Akarem spolčený. Přivolá ho a povede se mu jej zahnat z materiální roviny. Dál se potom sám s Guen vydává do Krystal-Thiridu, aby se vypořádal s Akarem, protože i když je Akar pod vlivem Crenshinibonu, je to právě on, kdo je slabým článkem všeho. Bez něj se hordy nestvůr rozpadnou a budou relativně snadným cílem.
A zatímco se tohle všechno děje, tak před Bryn Shanderem probíhá boj, kde obyvatelé Desetiměstí bojují bok po boku s trpaslíky a barbary, kteří dorazili pod Wulfgarovým vedením.



Nakonec všechno dopadne relativně dobře. A úplně nejlepší je moment, kdy si Drizzt myslí, že jeho přítel – trpaslík Bruenor – umírá. A tedy mu dá slib. A pak se tomu všichni začnou řechtat, protože Drizzt ten slib dát nechtěl. To je ta nejlepší část. Jsem u toho prostě nemohla. Pokud byste to číst nechtěli, tak už kvůli tomuhle momentu byste měli.
Kniha je totiž velice dobrá. Nicméně, co mi vadí, je to, že se Wulfgar očividně zamiloval do Catti, což je Bruenorova schovanka. Ono by bylo lepší, kdyby spolu byli Drizzt a Wulfgar. Wulfgar a Catti prostě moje mysl nepobírá... Nepatří k sobě. Navíc Catti ani nemám zrovna moc ráda. Jo, někdy má docela dobrý poznámky, ale jinak je nevýznamná! Nepodstatná!
No, ale to je fuk. Prostě, kniha je to dobrá a vy byste si ji měli přečíst.

Online hry - požírač času


Teď před chvilkou jsem dopsala článek v angličtině na své zahraniční stránky na wordpresu. V článku jsem psala o tom, že některé online hry jsou strašně časožroutské. Prostě, jde o hry, kterým přibývají stále nové věci, prostě takový ty, který mají nekonečný vývoj. Nevím, jestli znáte napřklad DragonFable, nebo Wings of Destiny. Pak taky 4story nebo Dawn of Dragons. A je jich mnohem víc. Toto jsou jenom ty, který jsou opravdu zajímavý a který třeba já hraju.
No, tak hlavní je, když jde o takovéto hry, uvědomit si, že nad tím nesmíte strávit celý den. Deset patnáct minut denně bude bohatě stačit. Jo, ze začátku nad tím možná budete chtít ztrávit času víc, možná proto, že bude rychlejší získat nový level a je to pravda. Navíc, myslím si, že to tak je v každé takové hře. Dokud to jde rychle, tak se od toho člověk nemůže odtrhnout. Jakmile už máte ale třeba level já nevím, 40 nebo 50, tak to začne jít pomaleji. A vy buď můžete začít u hry trávit víc a víc času, nebo můžete třeba zkusit něco jiného. Jak říkám, deset patnáct minut denně, většina her má bonusy, které si můžete každý den posbírat. Většinou to jsou i zkušenosti. Zkuste to. Půjde to sice pomaleji, ale ty bonusy se vám pak budou hodit. Věřte mi. :)
No, a u her, který nemají bonusy si třeba vyhraďte čas, kdy budete hrát. Určete si třeba specifickou půlhodinku každý třetí den, nebo třeba i hodinku, ale hlavně u toho neseďte každý den, protože jinak z toho zblbnete. Vím, o čem mluvím, protože jsem takhle u her trávila strašný kvanta času. Ale teď už ne. Přiznávám, hraju furt, ale je to tak těch deset patnáct minut denně. Teda pokud zrovna nemám chuť něco zabít.
Ale to pak nehraju online hry, ale hry, který mám na harddisku. Například Mount&Blade nebo Residen Evil. Nebo taky Devil May Cry 4, protože prostě, je tam velký zabíjení, dostatek krve a prostě, uklidní mě to. Neříkám, že by to uklidnilo každýho, některý to může rozzuřit ještě víc, ale myslím si, že většinu z nás to uklidní, když můžeme něco zmasakrovat.
No, tak to je vše. Doufám, že jste si z toho něco odnesli a že si zajistíte, že budete mít i jiné koníčky než jen hraní počítačových her. Pokud jiné koníčky už máte, kudos pro vás. :) A tak to má být.  

Potrat


Pro změnu mě zaujalo téma týdne. Je potrat. Možná je to proto, že mám na potraty docela radikální názor. A to je, že jsem pro ně, pokud to ta těhotná žena chce. Protože přeci jenom, je to její život, její rozhodnutí a nikdo jí do toho nemá co kecat. Navíc, já vím, že mě za tohle teď nikdo nebude mít rád, ale já plod pvažuju za parazita, a to do té doby, než se narodí. Protože prostě je to tak. A kdyby nebylo matky, tak nepřežije. Takže ona rozhoduje a pokud na potrat jít chce, tak by jí v tom nikdo neměl bránit.
Jasně, nemám s tím žádné přímé zkušenosti, ale tohle je prostě můj názor. Včera jsem četla nějáké články o tom, že se do toho plete církev a kdesi cosi, jo, ať se plete, ať si plácá co chce, hlavně, když se nebude plést do zákonů, který potraty nezakazují. Navíc, k mému radikálnímu názoru možná přispívá i to, že jsem strašně moc proti církvi.
Taky jsem četla nějáký článek, kde byl člověk proti potratům. Myslím si, že je to blbost. Jasně, chápu, že ženy, který jdou nan potrat jenom kvůli tomu, že jsou prostě neopatrný a spí s kde kým... Tak potom je to trochu blbý, ale zase na druhou stranu, kdyby byl zakázaný potrat pro ně, tak by musel být zakázaný pro všechny, s čímž nesouhlasím, takže klidně, ať si neopatrný jsou. Je to jejich věc. A ten plod je stejnak parazit přiživující se na matce, dokud se nenarodí. A i poté, co se narodí – nějákou dobu. Takže tak.
Ok. Teď už mě můžete zabít. Ale toto je můj názor a já ho měnit nehodlám. Líbit se vám nemusí, ani s ním nemusíte souhlasit, můžete mi klidně i nadat, ale změnit ho mě nedonutíte.  

Kocovina


19. června 2013 bylo téma týdne na blog.cz kocovina a já jsem se rozhodla, že na to napísám článeček. Co mě k tomu donutilo? Možná právě to, že jsem ji nikdy nezažila a doufám, že ani nezažiju. Alkohol totiž nepiju a to už z principu, i když je mi momentálně dvacet let. Nevím, proč tomu tak je, ale nikdy jsem v něm nenašla zálibu. Obzvláště poté, co jsem dovršila osmnáctý rok života.
Ovšem, pokud lidi chtějí pít a zlít se do němoty, ať si poslouží. Já je z chodníků sbírat nebudu. Bude to jejich problém, až půjdou zlití dom, někdo je okrade a oni si to díky alkoholu ani nebudou pamatovat.
Jako jo, pokud člověk chce pít, klidně, ale myslím, že by se to nemělo přehánět, protože pak to dopadá tak, že se člověk probudí, má vokno, neví, kde je a navíc ho příšerně bolí hlava. A ne, rozhodně nemluvím z vlastní zkušenosti. Spíš tady vykládám to, co jsem slyšela od jiných, nebo četla.
Kdysi jsem měla referát na alkoholizmus, při jehož vypracovávání jsem zjistila, že alkohol pijí čím dál mladší děti. Jako dobrý, pokud prostě chtějí jenom ochutnat, prosím, to jsem taky dělala, ale problém je v tom, že oni ochutnají a pak jdou chlastat někam do tmavé uličky. Proč? Nemůžou si snad najít nějákou duchaplnější zábavu, než prochlastat veškerý kapesný?
Co si myslím? Že alkoholizmus vede k drogám a drogy k tomu, že si člověk úplně zničí život. Samozřejmě, to, že člověk začne chlastat, minimálně z části závisí na jeho okolí, jaký mu to okolí dává příklad, jak je vychováván. Jasný, jsou případy, kdy člověk z rodiny alkoholiků bude abstinent a naopak, ale ve většině případů se člověk okolím nechá zvyklat, což si myslím, že není úplně dobře. Je důležité, aby měl člověk svůj vlastní názor. A to vždy a všude. Aby akceptoval názory ostatních, ale pokud se jeho názor liší, rozhodně nemusí souhlasit.
No, abych uvedla ještě jeden příklad. Myslím si, že podobné je to s kouřením. Myslím, že když oba rodiče kouří, je větší pravděpodobnost, že začne kouřit i děcko, což ale má vyjímky. Moji oba dva rodiče kouřili, teď už jenom otec. No, ale já jsem na cigaretu nikdy ani nesáhla, i když mi bylo řečeno, že bych klidně mohla, kdybych chtěla. Možná to bylo právě proto, že mi to vlastně nikdy nebylo zakázáno, že jsem na to nesáhla, ale kdo ví, protože každý člověk je jiný.

CAE zkoušky


12. 6. 2013 jsem dělala zkoušky z angličtiny CAE. Pokud to chcete rozšifrovat, tak je to Certificate of Advanced English, nebo nějáká podobná volovina. Zkouška je rozdělená na pět částí a do dvou dnů. V době, kdy tento článek budete číst, už zkoušku budu mít za sebou celou, ale teď, kdy to píšu, což je večer dne písemné části zkoušky, to celý za sebou ještě nemám, ještě zbývá speaking.
Takže, jak to probíhalo? No, začínalo to kolem deváté, ale měli jsme tam být dřív, takže jsem si ráno naklusala do hotelu Avanti, což je zhruba naproti Bobycentru tady u nás v Brně. Tam jsem podle šipek došla až do oblasti, kde jsme čekali, než nás pozvou do zkoušecí místnosti. Tam nám rozdali první část zkoušky – Reading. Prostě, články a výňatky, na který jsme pak zodpovídali otázky, který byly v tomto případě všechny na ABCD. Potom byla patnáct minut přestávka a byl writing. Dvě práce jsme měli vypracovat, jedna byla přesně zadaná a tu druhou jsme si mohli vybrat z pěti možností. To první byl dopis a to druhý jsem si vybrala esej.
S tím dopisem byl takový menší problém. Teda, aspoň já jsem ho měla. Prostě mi dalo práci to natáhnout, abych měla minimální počet slov, který byl požadován. Oni to už sice nepočítají, ale tak, rozhodla jsem se, že si to jen tak orientačně spočítám. To druhý mělo opačný problém a já jsem měla co dělat, abych to nepřešvihla o něják extra moc. Jak jsem říkala, sice to nepočítají, když to kontrolujou, ale tak, lepší mít jistotu, že místo dvou set nemám slov tři sta. To by bylo asi trochu moc.
Dále následovala obědová přestávka, tak jsem si tak něják četla a trochu probírala tu zkoušku s Martinem, se kterým chodíme do stejnýho kurzu. Takže to proběhlo celkem v pohodě. Po této pauze následovala asi nejnudnější část zkoušky vůbec – use of english. Za A) jsem to měla hotový ani ne za polovinu stanoveného času, což byla hodina. A za B) jsem tam ten zbytek času musela vlastně sedět a nic nedělat, což byla docela nuda, pokud by vás to zajímalo. Potíž je v tom, že já to prostě měla rychle. Jako jo, mohla jsem si to kontrolovat znova a znova, ale to bych tam udělala zbytečný chyby navíc. Vždycky jsem to tak měla, že když jsem něco opakovaně kontrolovala, tak tam bylo víc chyb, než je zdrávo, zato když jsem to nekontrolovala, tak tam bylo jen minimum, nebo žádné.

No, pak nám dali další pauzu a následovala poslední část – listening. Tady se to nedalo udělat rychle, protože vlastně to člověk musel poslouchat. Některý otázky byly sporný, ale jinak to bylo celkově v pohodě. No, a pak byl konec a my jsme mohli odejít.
A tehdy jsem dostala výborný nápad. Ona je totiž nová kniha od Dana Browna, jestli to nevíte. Jmenuje se Inferno a podle toho mála, co vím, se to odehrává ve Florencii v Itálii, což je místo, který mám moc ráda. No, tak já jsem se sprčila, že si to koupím, i když je to zatím jenom v angličtině. Ono mi totiž tak něják napadlo, že to v angličtině bude ještě lepší, než česky. Takže po CAE zkoušce jsem se vydala na tramvaj a jela do města do knihy a knihu jsem si koupila.
Potom jsem ještě měla angličtinu, jako normální hodinu, tak jsem šla tam. Byly jsme tam jenom dvě, ale to nevadí. Dělaly jsme use of english, na přání Luby. Byla to docela sranda. No, takže tak. :)
Jo, a to Inferno jsem už začla číst a přijde mi, že je to dobrý. Tím myslím, že mi první kapitola nepřišla nudná. Prolog byl sice trochu divný (divný, ne nudný), ale od první kapitoly to bylo už super. Prostě, něják jsem se začetla. Heh, možná to ale budu muset přerušit a prvně přečíst Legendu o Drizztovi díl 4, který se mi konečně povedlo sehnat. Přeci jenom, pídila jsem se po něm opravdu dlouho.
No nic, mějte se. A napište komentář!  

Deset malých černoušků


Včera (pátek 24. května 2013) jsem byla s Blankou v divadle na Deseti malých černouškách. Sraz jsme měly v 18:00 na Vozovně a pak jsme jely do města, kde jsme zjistily, že máme ještě docela dost času. Tedy jsme si šly dát něco k jídlu do Meka. No, a pak už bylo na čase, abysme se přesunuli do Mahenova divadla.
Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovaly, protože byť to známe v zákulisí, trochu trvalo najít cestu tou veřejně přístupnou částí. Ale nakonec jsme to našly a tak jsme si řekly, že už půjdeme dovnitř, protože to mělo za chvíli začít. Jenže, ta paní, co trhala lístky, tak Blance řekla, ať si dá bundu do šatny. No, tak jsme se teda ještě vracely do šatny. Teda, hlavně Blanch, protože já jsem mikinu chytře narvala do kabelky. Taková je holt výhoda velkých kabelek.
No, ale pak už jsme si teda konečně šly sednout. Měly jsme sedadla ve třetí řadě od jeviště, což rozhodně nebylo špatný. Tak jsme se usadily a čekaly, až to začne. Chvíli to trvalo, ale pak to začlo. Nevím, jestli deset malých černoušků znáte, jestli jo, tak tím líp, nicméně, jestli ne, tak možná děj moc rozepisovat nebudu. Navíc, ono to stejnak úplně podle té knihy nebylo. Proč? Mno, prostě proto, že v knize všichni zařvou, ale v této divadelní inscenaci to Vera Claythornová přežila, což já nevím... Proč zrovna ona? Nemůžu říct, že by to byla moje oblíbená postava. Moje oblíbená postava, teda postavy, jsou Anthony Marston a Filip Lombard. Ale to jako postavy a tak.
Co se ale týče divadla, tak se mi zamlouval Davis “Jmenuji se Davis“, který se vlastně ale Davis vůbec nejmenoval. Jmenoval se Bloore (nejsem si jistá, jak se to píše). No, a potom se mi taky líbil herecký výkon těch, co hráli Emily Brentovou a Rodgerse. Herecký výkon Very Claythornové se mi taky líbil, i když jako postavu ji zas až tak moc nemusím. No, ale tak to máte vždycky, herecký výkon mnohdy sice dobrý, ale ta postava se vám prostě nelíbí.
Celkově se mi ale divadlo líbilo a pokud máte možnost, určitě na toto představení do Mahenova divadla jděte. Nebo i někam jinam. Navíc to mělo super hudbu. Kdyby někdo někde našel ten soundtrack z toho, dejte mi vědět, kde se to dá najít. Ten bych si klidně hodila do počítače. I když se mi to asi nepovede. No, to nevadí.
Každopádně, rozhodně jsem si to užila. I když teda, musím říct, že jsem si tak něják myslela, že to bude trvat dýl. Ono to už bylo dohraný o půl desáté. Jsem si myslela, že až tak do desíti to trvat bude a ono kulový... Ale super to bylo. Stěžovat si nemůžu.

A certain Scientific Railgun


 Anime, na které jsem narazila úplnou náhodou. Hledala jsem Monochrome Factor v anglickém dabingu a místo toho jsem narazila na jednu stránku, kde bylo hodně anime nadabovaných do angličtiny. Tak jsem si řekla, že se tam porozhlýdnu. Tak tak koukám. Bylo tam To Aru Majutsu Index (A certain magical index), o kterým toho trošku vím, protože jsem viděla první dvě epizody.

No, a hned po něm následovalo anime A certain Scientific Railgun, které mě zaujalo už proto, že mělo podobný název, jako to předchozí. No, tak jsem si to rozklikla. Vybaflo na mě cosi, co má jako hlavní postavy čtyři středoškolačky. No, tak si tak říkám, co to proboha bude, ale tak, na druhou stranu mě zaujaly ty ESP schopnosti, tak jsem si řekla, že to zkusím.

Rozklikla jsem si tedy první epizodu a musím říct, že mě to mile překvapilo, protože já normálně na anime s hlavníma postavama ženského pohlaví moc nejsem, toto bylo ale vyjímkou. Zajímavý příběh a co víc, zjistila jsem, že je to něják propojený s To Aru Majutsu Index, což mě donutilo si udělat poznámečku o tom, že bych se na to anime třeba mohla někdy i podívat na celý.
Ale zpět k hlavnímu tématu článku. Toto anime rozhodně doporučuju. Je to sice takové trochu oddechové anime, ale je tam docela dost akce, komických prvků i tajemna a záhad. Myslím si, že se nudit nebudete, takže já bych to být váma zkusila.

Hlavní postavy jsou Misaka, Kuroko, Ruiko a Uiharu (Ueharu – nejsem si jistá, jak se ta poslední přesně píše). Tyto čtyři dívky společně se každouchvíli zapletou do nějákého případu, který spadá pod “policii“ nebo spíše pod organizaci, která se jmenuje Justice. Je to něco jako policie, ale ne tak docela, protože členem jsou i školačky. Nevím, jestli i školáci, ale asi jo.
No, zkuste to a uvidíte. Já si teda rozhodně nestěžuju. :)

Hotel Transylvania


Zrovna jsem dokoukala celkem dobrej film. Je už trochu starší, ale myslím, že to nevadí. Jmenuje se Hotel Transylvania a je to animovaný.
Hlavní postavy jsou Dracula, Mavis, jeho dcera, a Johnny, což je člověk. Potom tam máme Frankensteina, párek vlčků s dětmi a spoustu dalších potvůrek. A o čem, že je teda film? No, jde o to, že Draculova žena je zabita a on se zařekne, že zdrhne od lidí a vystaví útočiště pro monstra. A tak vznikne Hotel Transylvana.
Samotný příběh se odehrává v jednadvacátým století, kde samozřejmě lidi už potvory neloví a spíš se za ně převlíkají.

Jsou Mavisiny 118. narozeniny a Dracula pořádá párty. Všechno jde celkem dobře, kdyby se do toho nepřipletl jistý Johnny, člověk turista, který se tam něják zatoulal, něják sledoval příšerky a kdesi cosi. Jak se tam dostal, není zrovna úplně jasný. No, ale dostal se tam a Dracula na něj přijde.

A pak je Johnny převlíknutej za frankenstaina, a co dál? No, udělá z nudné párty párty zábavnou. Jenže pak se díky kuchaři provalí, že je člověk a všechno jde do kytek. Když ovšem potom Dracula udělá správnou věc a dotáhne jej zpět, protože Mavis se do človíčka zamilovala, pokračuje všechno dobře a má to správný konec. Na Hawaii, kde si udělají opravdu velkou párty.

Film je rozhodně dobrý. Je to sice tak trochu, dobrá, hodně, komedie, ale myslím si, že to nevadí. Osobně jsem se u toho nasmála celkem dost. Hlavně, když tam lítali na těch stolech! To byla skvělá scéna. Nebo když to Dracula rozbalil na pódiu! To se mi taky zamlouvalo!

Ovšem, je pravda, že jsem ten film nikde nenašla česky. Takže jsem se na něj dívala anglicky, což by nevadilo, protože to preferuju, ale ani jsem ho nikde nenašla na stažení. Je pravda, že jsem se nedívala na jednu určitou stránku, kde by to určitě bylo, ale to je proto, že z tama se to stahuje poměrně dlouho.

No, jestli budete mít možnost, určitě se na ten film podívejte! Je super. A pokud tu možnost mít nebudete, no, nevadí. A pokud jste film už viděli, napište, co si o něm myslíte, docela by mě zajímal váš názor! Díky předem!  

Prometheus


    Ahoja, včera jsem byla v kině na filmu Prometheus. Režizér je Ridley Scott, ten stejnej, co má na svědomí Vetřelce. Ale, abych tak řekla, tento film za moc nestál. Odehrávalo se to v budoucnosti vzdálené několik desetiletí a vlastně to bylo o tom, že nějákej pár archeologů, nebo co byli vlastně zač, objevil, že někde jinde ve vesmíru jsou nějácí, co je vlastně stvořili.
   Tento pár archeologů spolu s několika dalšími vybranými jedinci a robotem Davidem se vydává na cestu vesmírnou lodí jen, aby zjistili, že měsíc, na kterém přistáli vůbec není domovskou planetou těch, co stvořili lidstvo.
   Našli tam spoustu mrtvol a pak smrtící parazity. Parazity, kteří byli původně vytvořeni jako zbraň proti lidstvu. Zbraň určená ke zničení toho, co bylo vytvořeno. Na měsíci se také nacházeli lodě (vesmírnné), které měly 'tvůrce' dopravit na zem i s tou zbraní.
   Robot David potom objeví jednoho z těch tvůrců v nějákém kryogenním spánku, nebo něco takového. Potom se do toho zaplete jejich zaměstnavatel, který byl na lodi taktéž. David ho vezme k tomu spícímu 'tvůrci' a pak ho probudí. Jak na potvoru se ale pán mimozemšťan nechce vybavovat a místo toho se rozhodne dokončit destrukci Země. Ale to se mu nepovede, protože ho schlamstne jeho vlastní zbraň. xD
   A to byla vlastně asi tak ta nejlepší část filmu.

   Jo, a ještě jedna věc. Kdyby ti mimozemšťani měli hadí nosy, tak vypadají jako slušně namakanej voldemort. xD To je další vtipný aspekt filmu. Ale jak říkám, je to slabý odvar vetřelce. Navíc to ukončili tak, že to vypadá, že to ještě ke všemu bude mít pokračování.
   No, ale toho se já účastnit nebudu. Toto mi bohatě stačilo. Sem se v jistých místech filmu dokonale nudila. Ne, já si radši počkám až v kinech bude další díl Resident Evil, na který jsem viděla ukázky! To bude jiný kalibr!
   Ale na druhou stranu, film byl ve 3D, takže se to dalo. Ale znova bych to vidět nechtěla. To bych asi už nepřežila. Nebo bych u toho rovnou usnula.
   Ne, že bych vás od filmu chtěla naprosto odradit, ale ono to opravdu za moc nestálo.

Liar Game - Season 2

Druhá sezóna seriálu Liar Game se věnuje čtvrtému levelu a pak semifinále. Čtvrtý level je rozdělen na tři části. No, to není přesné. Má prostě tři kola. Hraje se v týmech po třech a vždy dva týmy proti sobě. Vítězný tým potom postoupí do semifinále.
Nao a Akiyama jsou v týmu společně s Muchomůrkou. Věřím, že si všichni pamatujete, kdo to je. Aneb mistr Fukunaga na scénu. (A vidíte, Fukunaga připomíná Fungi, takže proto Muchomůrka. Už jsem na to přišla).

První kolo je ruská ruleta se slepýma nábojema. Nábojů je šest. Každý tým umístí tři. A potom každý tým vyšle zástupce a ti proti sobě hrají. Ovšem pravdou je, že se to celý dá ošálit. Když ty náboje umístíte na určité strategické místo. Všechny pěkně k sobě. Pak se totiž dá určit, jak budou po zatočení bubínku umístěné. Ne na sto procent, ale dost přesně na to, aby Akiyamův tým první kolo vyhrál, neboť čí jiný by to taky byl plán, že...
Druhé kolo je potom 17poker. To je poker, který se hraje jenom se sedmnácti kartami - kluk, dáma král, eso a žolik. Samozřejmě, že ty první čtyři od každé barvy a žolik jenom jeden. Toto kolo hraje samotný Akiyama. A byť jeho protivník je schopný sledovat, kde je žolik, který je klíčem k vítězství této hry, Akiyama je schopný kontrolovat celý balíček karet. Fligna je totiž v tom, že pro každý nový rozdání je použit úplně nový balíček karet, takže jsou vždycky ve stejném pořadí. Takže když Akiyama donutí krupiérku zamíchat karty perfektním mícháním a zároveň ji donutí použít určitý počet přemíchání, je schopný vždy vyhrát.
A tak zbývá poslední runda. A to je Nao. A je to stacionární ruleta. Čili ruleta, co se nevotáčí a jde o to obalamutit člověka, aby neuhodl na jaký číslo byla kulička vhozená. No, a Nao se povede svého soupeře oblbnout. Takže Akiyamův tým vyhrává.
A máme tu semifinále. Je rozděleno na dvě hry. První je eliminovací kolo, kde má dojít ke snížení počtu hráčů. Jmenuje se Andělé a Démoni (A ne, nemá to nic společnýho se stejnojmenou knihou od Browna). Jde o to, že jsou soutěžící náhodně rozděleni na anděly a dva démony. Nikdo neví, kdo je kdo a cílem je, abyste byli anděl a měli čtyři kříže. Kříže získáte tak, že se spojíte s jiným andělem. Ovšem pokud se spojíte s démonem, on se stane andělem a vy démonem.
Naštěstí se povede vymyslet neprůstřelnou strategii a nakonec do hlavního kola semifinále postupují všichni.
Hlavní semifinále je kontraband. Neboli pašování zlatých cihel. Je to založený na stejným principu, jako byl kontraband ve třetím kole. Ovšem s tím rozdílem, že abyste postoupili do finále, potřebujete určitý množství peněz. A jelikož jim to o jedno uteče, aby zachránili Akiyamovu bývalou spolužačku z university před dluhem, tak se Nao vzdává možnosti pokračovat do finále, kam tedy postupuje jen Akiyama a Fukunaga - Muchomůrka.
A takto končí druhá sezóna Liar Game. Ještě je ovšem film, kde je právě finále Liar Game, které se odehrává v Edenu.

Liar Game - Season 1

Nao je obyčejná dívka. Její jediný problém je, že je až příliš upřímná. Možná si řeknete, že s upřímností by neměl být problém, ale… Protože vždycky je nějáké ale. Pokud jste zataženi do hry, kde ten, kdo dokáže nejlépe lhát a oklamat soupeře, vyhraje, tak to problém je.
Když Nao otevře záhadný balík, ve kterém je sto milionů yenů, nevědomky tak přijme účast ve hře Lhářů. Je jí řečeno, že za nějákou dobu jí přijdou informace o tom, kdo bude její soupeř v prvním kole. Je to její bývalý sensei. A cílem prvního kola je připravit toho druhého o jeho sto milionů. Nao se nechá oklamat a peníze svému soupeři odevzdá dobrovolně. A tak málem spláče nad výdělkem. Ovšem, jistý policista, který, jak se později ukáže, je členem organizace, která za hrou stojí, jí dá tip, že má z vězení být propuštěn švindlíř Akiyama.
Nao se ho vydá najít a požádat o pomoc. Povede se jí ho do toho uvrzat. Tedy, za předpokladu, že dostane padesát milionů, půlku z toho, co by byla Naoina výhra, kdyby získala jak svoji část peněz, tak tu, co byla dána jako kapitál jejímu ex-senseiovi. Akiyama vymyslí plán, který nemá chybu a jistojistě bude fungovat. Povede se a Nao tak vyhraje první kolo.
Akiyama si nakonec svou odměnu nevezme a sto milionů, které Nao vzala svému ex-sensei, je vráceno, aby chudák neměl dluh. Ne, že bych ho litovala… A tak je na nějáký čas klid. Než začne druhé kolo. Akiyama sice Nao řekl, aby vycouvala, ale to se něják nepovede a ona je nucena zůčastnit se i druhého kola. Druhého kola se zůčastní i Akiyama, byť trochu nedobrovolně. Ale tak něják se to zvrtne, že zastupuje jistou ženu, které někdo ukradl její peníze.
Takže, oba hlavní protagonisty seriálu máme ve hře. Co dál? Druhé kolo je uděláno jako hlas menšiny. Tudíž je vždy někdo vylosován, aby položil otázku, na kterou by se dalo odpovědět Ano, nebo Ne. Potom mají soutěžící šest hodin čas, aby se rozhodli, pro co budou hlasovat. A ta strana, která má míň hlasů, postoupí. Ostatní prohrávají a opouštějí hru. Ovšem, to by nebyl Akiyama, aby nepřišel s nějákým plánem. Přijde s téměř neprůstřelnou strategií. Ovšem, jak říkám, téměř. A pak je tu ještě X. Takto je označena osoba, která ukradla peníze tomu, místo koho participuje Akiyama.
Ale je X opravdu ten, koho podezřívají? To se teprve ukáže. A tak sformují tým, který čítá osm členů. Čtyři budou volit ano a čtyři ne. Na oplátku, z peněz, které by vyhráli, budou všem členům týmu zaplaceny dluhy, které by měli, kdyby prohráli. První kolo probíhá hladce, bez toho, aby se dělo něco zvláštního. Ovšem, ve druhém kole už můžete pozorovat podezřelé chování jednoho člověka. Jméno vám neřeknu, ale později se mu bude říkat Mushroome. Neboli Muchomůrka. Proč, se mě neptejte, protože mit ak nepřipadá, ale s autory seriálu se hádat nemůžu, oni to vymysleli.

V druhém kole druhého levelu hry Nao prohrává a odchází. Zbývá nám tedy Akiyama. A pan Muchomurka (nadále jen M). Následující den je tu třetí kolo. A zbývají nám jen čtyři lidé. Tajemná osoba, která je “údajně” X. Potom mistr Leopart - Eto. Akiyama a M. Akiyama a M jsou oba ve stejném týmu. X a Eto svoje hlasy už odevzdali. M povídá Akiyamovi, že on bude volit ne a M ano. Akiyama mu to odkývá, ale už tady můžete vidět, že se chyctá udělat něco jinačího. Protože poznamená, jen tak mimochodem, že když svoji kartičku s hlasem složí na co nejmenší, bude vzitá poslední. Už tady vidíte, že něco chystá. Protože svoji kartičku opravdu složí jak nejvíc to jde, než ji vhodí do urny.
Pak nastane sčítání hlasů. X a Eto volili ne. M. volil ano. A tady můžete vidět, kdo by vyhrál, kdyby Akiyama opravdu volil ne. Jenže, ono se ukáže, že volil Ano. Takže je kolo neplatné a bude se opakovat. Akiyama položí otázku, jestli jsou v životě nejdůležitější peníze a rovnou odpoví, že ne. A svůj hlaso vhodí do urny tak, aby všichni viděli, co volil. A kartičku s hlasem pro ano dokonce roztrhne. A to vše před tím, než vůbec je spuštěn časový limit. Ostatní se začnou dohadovat a nakonec se dohodnou. A to tak, že X vezme od Eta a M hlasy ano a vhodí je do urny s tím, že ona bude teda hlasovat pro ne. Ovšem, když je u urny a nikdo to nemůže vidět, i dyž Akiyama to může vědět, vymění hlasy tak, že všichni tři hlasují pro ano.
Akiyama vyhraje, ale peníze jdou X, která se ukáže, že vlastně X není, protože ten zrádce byl mistr M. No, ale dluhy všech, kterým to bylo slíbeno, jsou zaplacené. Ovšem, znamená to, že Akiyama nemá dost peněz, aby mohl z dalšího kola odstoupit. Ne, že by to vypadalo, že se mu odstoupit chce.
A pak tu máme resurection round. Takzvané bonusové kolo, kde ti, co prohráli v levelu dva, dostanou druhou šanci. Nao se zůčastní a za pomoci Akiyami, který tam dorazí takzvaně za pět minut dvanáct, se jí povede vyhrát. Všichni s vyjímkou Eta postupují do třetího kola.
Třetí level je kontraband a přibývá nám tu nový hráč. Yokoya. Již na první pohled můžete vidět, že je to slizoun a pokud sami nejste slizcí, budete ho nenávidět už od začátku. Nao a Akiyama skončí v jednom týmu. Spolu s M, jednou ženou a Mini-Mushroome (Dále jen MM).

Ten zbytek, kam patří i Yokoya, jsou druhý tým. A jejich úkolem je navzájem si pašovat peníze. Jeden z jednoho týmu je vždy celník a někdo z druhýho týmu se ho snaží oblafnout. Akiyama se rafne s Yokoyou, protože mají tak trochu společnou minulost, kde jde o smrt Akiyamovy matky, spáchala sebevraždu, aby mohl Akiyama dokončit školu. Je to trochu nelogický, ale v seriálu samotném to je vysvětlený docela dobře.
Nakonec to vyřeší Nao, která všechny donutí, aby šli do remízy. Tak totiž sice nikdo nic nevyhraje, ale ani nikdo o nic nepřijde a nikdo nebude mít dluh. To se povede, i když s trochou obtíží. No, a pak jsou všichni z toho vlastně venku.
Měl by být i čtvrtý level, ale ten se jaksi nakonec nekoná, protože čtvrtý level je sám život. Akiyama se pak vrátí k Nao a tak něják to končí, že někam jdou, někam do pryč. No, má to sice hodně otevřený konec, ale myslím, že to za shlédnutí stojí.
Všechny ty logické úvahy vás jistě budou bavit. Pokud jste teda alespoň trošičku jako já. Pokud máte takové logické hříčky rádi, tak budete v sedmém nebi. To vám můžu s klidem garantovat. Věřte, že za pokus to stojí. Když si název zadáte do googlu, věřím, že vám to najde stránku, na které se to dá sledovat.

Yucan Club

Yucan club je seriál o šesti studentech Sant President Academy. Jsou to školní hvězdy, ale zase na druhou stranu, ne takové tynamyšlené. Leader klubu se jmenuje Seichiro, je to dědic obrovské nemocnice a specializuje se na bojová umění. Dále pak Yuri, která je z velmi bohaté rodiny a má ráda všechno, co je společné s jídlem. Karen, která žije s matkou, má ráda šperky a chce se přiženit do bohaté rodiny. Bidou, playboy, který rád chodí s několika dívkami najednou a velice dbá na svůj vzhled. Noriko, krásná, ale tak trochu se schovává za masoku, která nepropouští emoce. Pokud se něčeho štítí, jsou to muži a když se jí nějáký dotkne, nerozpakuje se mu jednu fláknout. A jako poslední Miroku. Za otce má policejního komisaře a má rád mechaniku a motorky. Má spoustu kontaktů s různými skupinami podsvětí a motorkářů, či pouličních rváčů.

Těchto šest se musí vypořádat se spoustou případů. Mnohdy se do nich namočí i z vlastní vůle. Ale jejich hra na detektivy, i když zatraceně dobré detektivy, nakonec vyůstí v boj o život, když se Dewasa, člověk, který se má stát ministrem, snaží zničit jejich školu, jen aby mohl najít poklad, který tam údajně je. Ovšem, to by nebyl Yucan club, aby s tím něco neudělali. A tak, ač v ohrožení života, začínají spřádat plány a nakoenc se jim Dewasu povede usvědčit.
Ovšem stále tu zůstáva faktor toho pokladu. A Yucan Club se dává do pátrání. Nejprve začnou kopat ve své vlastní klubovně, ovšem, jestli poklad našli, nebo nenašli, to už se nedozvíme, protože tím kopáním celý seriál končí.
Má deset dílů a pokud byste měli zájem tento seriál shlédnout, odkazuju vás na youtube, kam zadejte yucan club. Mělo by vám to najít verzi, kde jsou titulky. Ne vždy je to kvalitní, ale sledovat se to dá. Jistě, občas jsou tam takové kiksy, jako posunutý zvuk, ale i tak je to sledovatelné. Dala bych vám lepší zdroj, ale bohužel, o žádném nevím.
Já osobně tento seriál doporučuju. Hodně se u něj nasmějete a zároveň tam nechybí zdravá dávka napětí. I romantiky se tam dočkáte. Je tam vlastně tak trochu od všeho. Pokud máte rádi Japonsko, vyzkoušejte. Za pokus nic nedáte a vypnout to můžete vždy.

Assassin's Creed - Revelations


Assassin's Creed Revelations, nebo česky Odhalení je čtvrtá hra ze série Assassin's Creed. Hra plynule navazuje na AC Brotherhood. Je tam sice menší časový skok, ale to je očekávatelné. Nemůžou přece navázat úplně plynně.
Co je hlavní změna, je fakt, že Desmond je uvězněný v Animu a hlavně ve své vlastní mysli. To vše potom, co zabil Lucy, i když to je nejasná část. Jestli ji zabil proto, že byla třeba zrádce, nebo prostě proto, že ho kousek ráje ovládl a on nad tím neměl kontrolu... Ale to je vedlejší. Důležité je, že je v Animu a tam se setká se subjektem 16. Což je vlastně tak trochu jeho předchůdce, jehož mysl je v Animu uvězněná tak něják trvale.
Subjekt 16 Desmondovi řekne, že musí projít všechny zbývající vzpomínky Ezia, aby se jeho mysl tak něják od něj oddělila. A Desmond se do toho tedy dá.



Ezio se vydává na cestu do Masyafu, kde chce najít Altairovu ztracenou knihovnu. Jenže chybí klíče a jeden z nich mají templáři. Získá tedy jakousi knihu a pak se vydává po stopě těch klíčů. To ho zavede do Konstantinopole a k tamním zabijákům.
Příběh je prolnutý templáři a také známostí s dívkou, která Eziovi pomáhá rozluštit šifry, které ke klíčům vedou. Dalším faktem je, že je zde vyobrazen Altairův život poté, co na konci AC 1 zabil Al Mualima.
Altairův život, tedy nějáký jeho kousek, je vždy promítnut, když Ezio získá některý z těch klíčů. Je zde promítnuto, jak Altair musí uprchnout, jak se potom vrátí, když už je starý, jak zvítězí a nakonec se sepíše kodex zabijáků. Poslední sekvence s Altairem je, když Ezio konečně najde vstup do knihovny.
Zde nalezne kostru Altaira a také poslední vzpomínku, kde je vyobrazeno, jak Altair ukrývá kousek ráje a poté umírá. Sám a obklopen prázdnou knihovnou.
A vzhledem k tomu, že v těchto vzpomínkách za Altaira hrajete, tak nejdou přeskočit. Ne, že bych nechtěla vědět, co se s ním vlastněn stalo, ale vidět ho umírat bylo docela krutý. Obzvlášť proto, že je to moje úplně nejoblíbenější postava z celé AC série.



Jinak je ale hra chytlavá a i když jsem měla problém s nastavením citlivosti myši, nakonec se to povedlo a bylo to hratelný. Opět se vám dostane možnosti ovládat tamní bratrstvo zabijáků, jako to bylo v AC Brotherhood, ale systém je poněkud inovovaný, a abych pravdu řekla, ne až tak dobrý, jako to bylo v předchozí hře. Možná proto jsem AC Revelations přestala hrát v momentě, kdy jsem dohrála hlavní příběh.
A nebo to možná prostě bylo proto, že to byla hra, kde jsme viděli umírat Altaira a já to prostě nesnesla to hrát dál. Prostě, ne, nezůstávala jsem u této hry poté, co byl hlavní příběh dohrán.
Další inovací, která je ve hře, je fakt, že jsou zde bomby, které si samy můžete vytvořit ze všeho, co se vám povede posbírat. Jsou to bomby útočné, maskující a pak na odvedení pozornosti. Aspoň myslím, že to jsou tyhle tři možnosti.
Co ze hry naopak zmizelo, jsou koně. Jo, sice tam jedete na voze, když prcháte z Masyafu na začátku hry, ale jinak tam prostě koně nejsou. Nebo jsem je aspoň neviděla. Povozy, jo, ale koně jako takový, ne-e.
Dále máme ve hře paraglajding. Nevím, jestli byl už ve hře předchozí, ale jestli jo, tak jsem jej nepoužila, i když si teď říkám, že tam byla sekvence, do které by se býval hodil a pokud jsem ho měla, tak byla smůla, že jsem to nezaregistrovala.
Nicméně, v této hře je jedno místo, kde ho dokonce využít musíte, protože jinak se na místo určení nedostanete včas a Eziova přítelkyně bude oběšena nadobro. Prostě, bez padáku se tam nedostanete včas a ona zemře. Je to dálka a začánáte na jakési obrovské věži. A pěšky prostě bez šance.



Celkově tedy hru doporučuji, nicméně, pokud máte rádi Altaira, byli jste varováni. A i když je pravda, že podruhé bych tuhle konkrétní asi nehrála, rozhodně si nemůžu stěžovat. Až na ten fakt, že Altair... No, prostě, to je jedno. Já to přežiju.
Momentálně mám rozehranou AC 3, která se odehrává v době 18. století. Někdy v dobách kdy Amerika revoltovala proti Britům, či co to bylo. Takže lodě, Boston, indiáni a hlavně zabijáci.
Až to dohraju, tak vám to sepíšu a to co nejpodrobněji to půjde. I když, zatím to vypadá tak, že ta hra je z nic asi nejdelší. Zatím. Nevím, jak na tom bude čtverka, která je už potvrzená a možná už dokonce i vyšla. xD
Myslím, že se máte na co těšit. No, tak to by bylo pro zatím vše a já se pokusím zase co nejdřív něco napísat. :)

Assassin's Creed - Brotherhood

Brotherhood, nebo česky Bratrstvo (nebo to bylo bratrství?) je pokračování série her Assassin's Creed. Brotherhood plynule navazuje na AC II a to nejen stejnou hlavní postavou ale i tím, že tam není téměř žádný časový skok.
Ezio se vrací domu do vily svého strýčka Maria a myslí si, že tím všechno skončí. To se ale šerednně plete. Dojde k hádce mezi ním a Machiavelim a Machiaveli se vydává do Říma, aby dokončil, co Ezio začal - což je smrt Rodriga Borgia.
Když je potom Vila napadena a Mario zavražděn, Ezio se taktéž vydává do Říma, aby se tam připojil k hlavní části bratrstva zabijáků a dotáhl vše do konce. Znovu se setkává se zlodějem La Volpe, který je součástí bratrstva, s vojákem, kteréhož jméno je myslím Bartolomeo, nebo něco takýho a znovu navazuje styky s kurtizánama. A spolu s Machiavelim plánují pád rodu Borgia.
Bohužel, nešťastná náhoda donutí Ezia a Volpeho myslet si, že Machiaveli je zrádce a Volpe se ho vydá najít a zabít. Naštěstí, Ezio zjistí, kdo je ten opravdový zrádce a je schopný Volpeho zastavit, než dojde k nejhoršímu.

Hra končí tím, že Ezio pronásleduje Ceasareho (pokud to mám napsaný špatně, tak se omlouvám) Borgiu do jakési pevnosti a tam spolu svedou závěrečný boj. Pokud z něj vyjdete jako vítěz, hra vlastně prakticky končí. Tedy minimálně její historická část. Aspoň doufám, že si to pamatuju dobře.
Nicméně, pak pokračujeme v přítomnosti s Desmondem Milesem a ten se konečně dozvěděl, kde byl ukrytý Kousek Ráje. V Koloseu. Vypraví se tam tedy s Rebeccou, Lucy a Shaunem, se kterými se do té doby ukrývali v rozvalinách Mariovy vily.
Tam Desmond musí proskákat přes konstrukce, lešení a kdo ví, co ještě, než se dostane až do středu, kde na něj čeká Jablko (Kousek Ráje), které ale buď neumí ovládat, nebo je Lucy z nějákého důvodu zrádce. To nebylo moc jasné, ale Desmond Lucy zabiej a pak se stane vězněm vlastních vzpomínek. Ale o tom nám více poví AC Revelations, které si pro vás připravím jindy.

V Brotherhood se opět také setkáváme s Leonardem da Vinci, který byl nucen pracovat pro rod Borgia a tak trochu se skrývá. Ovšem to mu nezabrání, aby pro Ezia nevyrobil několik nových, ale i starých zbraní, protože všechno bylo zanecháno ve zbořené vile. Včetně té super Altairovy zbroje! Což mi dost vadí, že o tu zbroj člověk přijde. Ta byla totiž super! A navíc dalo člověku hodně práce ji získat!

Co je v Brotherhood novinkou, je fakt, že z vás udělají Velmistra bratrstva zabijáků a máte tak vlastně na povel rektury a posíláte je na různé mise, nebo je můžete použít, aby vám pomohli v boji se strážemi, nebo když potřebujete někoho potichu zabít. Je to docela fajn věcička, vzhledem k tomu, že z těch misí, na které rekruty pošlete, vám padají docela dobrý věcičky a hlavně peníze.

Dále můžete renovovat Řím, což obnáší ničení Borgia strážních kontrolních věží a opravování obchodů, nebo monumentů. Taky můžete renovovat tajné chodby, které vám ušetří čas při cestování. Co souvisí s renovací obchodů jsou obchodní úkoly, kdy dostanete za úkol obstarat určitý počet nějákých surovin a za to vám je pak odemčena třeba nějáká speciální zbroj. Není to nic snadného, ale ty úkoly jsou splnitelné.

Co vám dá zabrat mnohem víc, je Romulův kult a jeho chrámy. Minimálně jeden z nich je téměř nepřístupný. A i když si myslím, že vím, jak se do něj v principu dostat, ještě se mi to nepovedlo a to mi strašně vadí, protože jsem objevila náhodou hlavní chrám, kde je jakási super zbroj a já jsem ji chtěla, jenže pro to bych musela najít všech šest klíčů, což znamená vyčistit všech šest chrámů, což se mi zatím jak na sviňu nepovedlo!

Ovšem, jinak je to hra, kterou bych vám rozhodně doporučila. Celá ta válka mezi templáři a zabijáky má své kouzlo a i když to je vlastnně domotaná historie a ve skutečnosti žádné bratrstvo zabijáků nebylo, ten příběh stojí za to. Obzvlášť, když do toho připojíte záhadu první civilizace a Úlomky ráje (Jablka), kterými je hra prošpikovaná který vlastně tvoří její základ. Stejně jako předchozí dva díly mne hra uchvátila a téměř jsem nebyla schopná přestat hrát, protože jsem prostě chtěla vědět, co bude dál.

Hra má také multiplayer a možnost investování do již renovovaných obchodů a staveb, ale to není v mé verzi, neboť nemám originál. Takže pokud chcete hrát multi, kupte si originál. Jinak ale rozhodně doporučuju.
Recenzi na další díl se vám pokusím napsat co nejdřív, ale nic radši nebudu slibovat, protože mám teď několik následujících dnů nabitý program a jsem docela zažraná do rozbíjení velikonočních vajíček ve hře Wings of Destiny, protože když to budu dělat po dobu čtrnácti dnů v kuse, tak z toho je nějákej super bonus, kterej si nehodlám nechat ujít.

Wings of Destiny

Ahoj, dnes pro vás mám článek o hře Wings of Destiny, což je online RPG (Aspoň myslim, že se to dá nazvat RPG), kde se setkávají hráči z celého světa. Hra je ve stylu fantasy a i když se vám na první pohled může zdát trošku divná, pravdou je, že je udělaná hodně dobře a zhruba po prvních pěti minutách hraní se budete skvěle orientovat.

Hra nabízí hlavní příběh, o kterém se moc rozepisovat nebudu, snad jen krom toho, že úkoly pro něj jsou vždy na levely 20, 25, 30, 35 a tak dále. Ze začátku to půjde celkem rychle, zhruba až do toho třicátého levelu jste schopní to vlastně přehrát za hodinku, možná ani to ne. Potom se to zpomalí, protože budete na postup do dalšího levelu potřebovat mnohem více zkušeností a už na to nebudou stačit úkoly vedlejšího příběhu. Protože jich nebude dost a bude za ně celkem málo zkušeností. Proto budete muset dělat také denní úkoly, účastnit se Dungeonů a Eventů. Jinak vám to bude trvat strašně moc dlouho, než se někam dostanete. 

Vedlejší úkoly:
Jsou to úkoly, které jsou vám k dispozici v době, kdy se snažíte dosáhnout dalšího levelu, abyste mohli dělat další úkoly z hlavního příběhu. Vždy jsou zhruba dva na úroveň a čím vyšší level jste, tím míň se vám bude zdát, že jich je. Ovšem doporučuju tyto úkoly dělat, protože, věřte mi, každá zkušenost vám bude nakonec dobrá.
Dungeony:
Místa, kde je dobré použít automatický boj, a kde se dá najít hodně vzácných a i ne tak moc vzácných předmětů, které vám určitě budou k užitku. A je jedno, jestly ty, co nemůžete použít prodáte, nebo degradujete, abyste získali esenci na vylepšování předmětů. Dungeony mají denní limit, který je myslím 5 návštěv na Dungeon denně. Je možný, že je to jinak, ale mně to vždycky nabídlo maximálně pět vlezů.

Eventy:
Eventy jsou buď denní, jako třeba zabíjení nějákých mega nestvůr, který se náhodně objevůjí, nebo třeba Event v Arbor Valley, kde vás to teleportuje do nějákýho pekelnýho světa, nebo něco. No, důležitý je, že je z toho docela dobrý vybavení, ale je spousta eventů, který je lepší dělat ve skupině. Například zrovna ten v Arboru. Zkoušela jsem to sama a ten Boss se nedá zabít, pokud člověk nemá skupinu nebo minimálně level 70. (Mám level 44)
Dále jsou pak Eventy sezónní, jako třeba teď tam jsou velikonoce a hráči mohou hledat velikonoční vajíčka a jsou tam i denní questy, který dávají vajíčka, v nichž je ukryto celkem slušný vybavení a peníze. Prostě, pokud to jen trochu jde, účastněte se. :) Ty zkušenosti a odměny stojí za to.
Zvířata:
Dále jsou ve hře zvířata, která jsou buď jezdecká, nebo jako společníci, kteří vám pomáhají v boji. Zvířat je mnoho a ty lepší se dají získat třeba když se denně přihlašujete do hry. Tak jako odměnna za denní login. Nebo náhodně za diamanty z lucky rulett. Nebo myslím, že ze sezónních eventů se taky dá něco takovýho vytřískat. xD Myslím, že právě z toho velikonočního, pokud budete denně po čtrnáct dní rozbíjet vajíčka. xD
Jiné:
Hra je sice prohlížečová, ale na to, že je, má dost slušnou grafiku, moc se neseká, naprosto minimálně.
Dále jsou ve hře čtyři typy, za které můžete hrát. Je tam rytíř, o kterém mám nulové informace, krom toho, že používá meč a štít, neboť za něj nehraju. Dále tam jsou kouzelník a kněz. Jsou si hodně podobní, ale kněz má schopnost uzdravení. Myslím, že kouzelník ji nemá. Oba dva to jsou ale typy, které útočí na dálku, což je docela výhoda, protože člověk udělá aspoň nějáký poškození, než sám nějáký utrží. A toto je pravda i pro lukaře, který je čtvrtý a pokud vím, poslední typ. Technicky vzato, krom toho, že používá místo kouzel schopnosti a neumí se uzdravovat, se vlastně moc od kněze a kouzelníka neliší. Vlastně si myslím, že hlavní rozdíl je mezi rytířem a tím zbytkem, vzhledem k tomu, že rytíři bojují na blízko. Nevím, jestli mohou bojovat na dálku. Možná ano, ale jak říkám. Nevím. Nikdy jsem za ně nehrála. Ale za ten zbytek jo. 

 Závěr:
Vyzkoušejte hru. Rozhodně doporučuju. A navíc, díky automatickému boji a všemu tomuhle je to vlastně celkem relaxační hra a můžete u ní dělat ještě i něco dalšího. Vlastně, abych se přiznala, tak ji hraju i teď, co píšu tento článek. :)
Pokud se rozhodnete hru vyzkoušet, dejte mi vědět, jak se vám líbí. :)
Do hry se můžete zaregistrovat na tomto odkazu - Wings of Destiny

Edit: Už mám level 71

Assassin's Creed 2

Ahoj, dnes vám přináším hru Assassin's Creed 2. Je pokračováním AC1, ale odehrává se o několik století do budoucnosti. A tím teď nemyslím přítomnost a její budoucnost, ale to, že AC1 se odehrávalo ve dvanáctém století a AC2 se odehrává ve století patnáctém. Jeho druhé polovině, abych byla přesná.
Hlavní postavou přítomnosti je stále Desmond Miles, který již ale není vězněm Abstergo, ale pracuje s malou skupinou Zabijáků a prožívá život svého předka Ezia Auditore da Firenze.
Ezio je prostřední syn rodiny Auditore a shodou nepěkných okolností je nucen pokračovat v otcových stopách jako zabiják bez toho, aby měl nějáký speciální tréning. Když jsou jeho bratři a otec uvězněni a následně pověšeni, je na něm, aby vypátral, kdo za tím stojí a pokud možno jej zabil.
Tedy začíná honba za tajemným španělem - Rodrigo Borgia je jeho jméno a také honba za tajemným a všudypřítomným Kouskem ráje, které je společným pojítkem všech her z této série. Hlavní artefakt první civilizace. Je jich víc, ale většinou se v jedné hře vyskytuje jenom jeden.

Ezio se stává silnějším a postupně se dostává stále blíž ke svému cíli. Nemohu vám přesně říct, jak to dopadne, ale z toho, co vím, tak Ezio a Rodrigo se utkají někde v římě, mám pocit, že možná i ve Vatikáně. Ezio ze souboje vyjde jako vítěz, ovšem Rodrigo zůstane naživu.

Další důležitá dějová linka tohoto dílu Assassin's Creed je s Desmondem. Čas od času je Desmond mimo Animus 2.0 a zkouší schopnosti, které nabyl díky něčemu zvanému The Bleeding Effect.
Na konci hry musí Desmond a jeho tři společníci uprchnout z úkrytu, kde se skrývali před Abstergem a to je vlastně poslední úsek této hry. Dále na hru plynule navazuje AC Brotherhood, ale to si nechám na další článek. :)

Musím říct, že se mi hra moc líbila a i když jsem se zatím nedostala úplně na konec, protože je tam jakési plížení, přes které se mi prostě nepodařilo dostat, je pravdou, že příběh a i grafická stránka hry je úžasná. Rozhodně si nemohu stěžovat a jsem moc ráda, že jsem si tu hru kdysi dávno náhodou koupila.
AC2 je totiž jediná z těchto her, od které mám originál. Náhodou jsem ji koupila, hrála ji, ale pak jsem to nějákou dobu dlouho nehrála a nedávno jsem ji znovu nainstalovala a začala hrát, teprve tehdy jsem se začala zajímat o další díly hry a také o její knižní zpracování.
Takžéž jsem se začala zajímat o filmové zpracování.

Je film Lineage, který vypráví příběh Giovanniho Auditore, Eziova otce a pak je ještě jeden film, který vypráví o Eziově konci života, který jsem ale neviděla. A abych byla upřímná ani po tom netoužím.
Co mne ovšem velmi zaujalo, je fakt, že má být první hra ze série zpracovaná jako film. Z toho, co jsem pochopila, tak to má být film hraný a já se nemůžu dočkat, až bude tento projekt dotažen do konce. A doufám, že to bude brzy. Protože první z her má nejlepší hlavní postavu - Altaira.

Tím nechci říct, že Ezio je špatný, protože on není a rozhodně má mnohem víc zbraní, než Altair, ale Altair, jako takový má zajímavější charakter a celkově je mnohem zajímavější. A navíc, jej to legenda.

Tak co? Znáte hru? Pokud ano, dohráli jste ji až do konce? Pokud ne, zaujala vás hra natolik, abyste si ji někde stáhli a vyzkoušeli? Prosím, napište mi svůj názor do komentářů. :) Děkuji.

Assassin's Creed

Assassin's Creed je hra, která se odehrává v 21. století, i když primárním dějištěm je století 12. Proč? Možná právě proto, že moderní společenství Templářských rytířů vymyslelo stroj zvaný Animus, který nechá člověka prožít život svého předka. Tím člověkem je Desmond Miles a jeho předkem legendární Altair.
Příběh začíná Altairovou neúspěšnou misí v Šalamounově chrámu a pokračuje jeho degradací. Aby znovu získal své někdejší postavení jako jeden z nejlepších Zabijáků, musí zabít devět lidí. Devět templářů, kteří chtějí ovládnout svět.
V pozadí se ještě ke všemu odehrává boj o to, kdo získá Rajské jablko, či Část ráje, jak se artefaktu také říká.
Po nějáké době se artefakt dostane do rukou Alu Mualimovi, který je hlavou bratrstva Zabijáků, tedy Altairovým nadřízeným.

Když se Altair zbaví všech devíti templářů, vrací se do Masyafu, což je hlavní sídlo zabijáků. Nachází všechnyn vesničany i kolegy zabijáky pod vlivem Jablka v rukou Al Mualima.
Ještě s hrstkou těch, kterým nebyl vymyt mozek, si probojuje cestu až do pevnosti, aby se utkal s Al Mualimem. Po boji, kde má jeho nadřízený všechny možné výhody, díky Jablku, Altair vyhraje a navrátí lidem svobodnou vůli.

Dále je příběh prolínán přítomností, kde je hlavní postavou Desmond a jako zajatec Absterga (Moderní Templáři), je nucen skákat jak oni pískají.
Až do chvíle, kdy mu na začátku druhé hry je umožněn útěk.

Hra je prolnuta tajemstvími a záhadami. Kdo je tajemný Subjekt 16? A co znamenají všechny ty značky, které jsou viditelné jen Orlím pohledem? Co je vlastně Rajské jablko a proč ho templáři tolik chtějí?

Hra člověka skutečně vtáhne do děje a nutí ho přemýšlet o všech těchto a dalších otázkách, které v průběhu hraní vyvstanou. Ovšem, hra má i své stinné stránky. Již na první pohled je jasné, že Al Mualim je ten špatný a občas se člověk divý, že to Altairovi nedojde dřív.
Nebo když zabíjí jednotlivé objeti z devítky, je jasné, že něco nehraje. A když je čas, aby zabil svoji poslední oběť, je jasně vidět, že je to žena. A ne Robert De Sable.
Aho, hra má své slabé chvilky, ale ve výsledku to stojí za to. Už z toho důvodu, že celá postava Altaira je... Já nevím, člověk ho prostě musí mít rád.
Jen škoda, že v dalších dílech této hry už vlastně Altair jako takový prakticky není. V dalších dílech je už jen vzpomínkou a zmiňován jako legendární zabiják. Altair Ibn La'Ahad. Legenda, která je vzpomínána v dalších třech dílech.
A možná i ve čtvrtém, i když to nemohu s jistotou říci, vzhledem k tomu, že ten jsem ještě nedohrála.
Já vlastně nedohrála ani ten druhý, ale vím, jak dopadne a není to zas až tak důležité, abych ho dohrála do konce. Nicméně, rozhodně se o to pokusím. To ano. :)

Nedávno byl potvrzen další díl. Assassin's Creed IV, jsem zvědavá, co z toho vyleze. Nicméně, nebudu se po něm schánět, dokud nedohraju trojku. :) A nebojte, rozhodně sem napíšu i o dalších dílech a možná i o jiných hrách. :)

A teď trochu mimo. Mám v plánu se vrátit k povídkám. Prosím, pokud jste mé povídky četli, napište, kterou z těch rozepsaných bych měla dokončit první, protože jinak to vezmu náhodně a to nevím, jestli by se vám líbilo, protože když to vezmu náhodně, tak z toho může vyjít naprosto cokoli...
Děkuji předem za vaši spolupráci. :)