Proč jsem opět přestala přispívat

Ahoj,

tak to vypadá, že jsem sem opět přestala přidávat články. Důvod je takový, že jsem zjistila, že mě vůbec nebaví psát česky. A tedy pokud píšu, tak píšu na své anglické stránky na blogspotu a wordpressu, na které přispívám paralelně.

Nevylučuji, že se zde občas nějáký ten příspěvek objeví, ale i když náhodou něco napíšu česky, je pravděpodobnější, že se to objeví spíše na mých stránkách na blogspotu. Navíc jsem se opět vrátila k psaní povídek. Převážně fanfikce na hru Legend of Grimrock. Nicméně tu také píšu v angličtině. Takže je velmi nepravděpodobné, že bych sem tyto povídky přidala... Nicméně, kdybych se náhodou rozhodla, že dokončím něco českého, tak sem kdyžtak přidám odkaz na stránky, kde ta povídka bude.

Každopádně nemám v plánu to tu zabalit, jenom jsem prostě chtěla zdůraznit, že toto nejsou mé hlavní stránky a že pokud sem budu přispívat, tak to bude velmi sporadicky. Nicméně, pokusím se, aby když už sem něco přidám, aby to bylo co nejkvalitnější. Přeci jenom, někdy je lepší kvalita, než kvantita. Dokonce bych řekla, že ve většině případů.

Tak se mějte aještě jednou se omlouvám, že jsem tak strašně dlouho nic nenapsala.

Avengers česky

Ahoj, 

tak jsem jeden den uvažovala nad hláškou "Doth mother know you wereath her drapes" a ne, že bych nevěděla, co to znamená, protože to vím, spíše mne zajímalo, jak to dabéři přeložili. Tak jsem si ty Avengery našla česky a posunula jsem to na zmíněnou scénu. No, a musím říct, že se to prostě nedalo. Jako dobrý, pokud bych to viděla jenom česky, tak by to bylo dobrý, ale problém je v tom, že já to předtím už milionkrát viděla anglicky a ty český hlasy byly prostě otřesný... 

Ok. Downey Jr celkem dobrý, tam se páni dabéři docela trefili. Problém ale byl Thor. Hemsworth má poměrně hlubokej hlas a jeho dabér měl hlas poměrně vysokej... 

No, co se tím snažím říct, je to, že pokud jste to viděli v nějákým jazyce, už se na to nedívejte v jazyce jiným. U některých filmů to jde, ale tady u toho to teda nedoporučuju.

~AnnElfwind

Iron Man

Dlouho jsem sem nic nenapsala... Asi to bude tím, že mě to moc česky nebaví, ale na druhou stranu, psát česky taky není na škodu. No, a dneska jsem se rozhodla, že bych zas česky něco mohla napsat. Myslím, že poslední článek byl o Strážcích galaxie? Jo, byl. No, tak co kdybysme na to navázali dalším Marvelem? 

I když, faktem je, že tento je před Strážcema, vzhledem k tomu, že se jedná o první film Iron Man. Včera jsem se na to znova dívala a prostě, i když jsem viděla všechny tři, tak musím uznat, že máma má pravdu a že ten první je nelepší. Druhý se mi moc nelíbil, možná jen tak ty různý scény v Tonyho dílně, ale to je tak všechno, no dobře, taky scény s Coulsonem. 

Ale jednička je prostě nejlepší, navíc tam je asi tak těch scén z tý dílny nejvíc. A taky je to vtipný.

Nevím, jestli tady před tímto Ironmanem byl ještě někdy nějákej jinej, ale jestli jo, tak já to neviděla a ani vidět nehodlám, protože si nedovedu představit, že by Tonyho Starka hrál někdo jinej, než Roberd Downey Jr. Ale to jsou jen mé osobní preference. RDJ hrál taky v tom novým Sherlock Holmesovi, ale pravdou je, že se mi víc líbí ve světě Marvel.

No, kam tímhletím vším mířím... Jo, tak to kdybych nezapomněla... Občas takhle ztratím nit a pak nevím, jak jsem chtěla pokračovat...

No, každopádně je Iron Man skvělej film a rozhodně stojí za to ho vidět. Klidně i několikrát. Asi ne v jednom zátahu nebo každej den, jak jsem schopná koukat na Avengers, ale jednou za čas se to vždycky hodí. 

Takže jestli máte rádi Marvel a ještě jste Iron Mana neviděli, tak máte teda velký mezery a měli byste to napravit. A i když Marvel zrovna rádi nemáte, tak je ten film dobrej. Hlavně proto, že RDJ podává skvělé herecké výkony. 

Navíc, když se to líbilo i mojí mámě, která má naprosto rozdílný vkus, než já, tak to opravdu dobrý být musí! A nebo se na to prostě dívala jenom kvůli RDJ... Kdo ví, já ne a ptát se nehodlám, protože na tom nezáleží.

(Obrázky jsou z Avengerů)

~AnnElfwind

Strážci Galaxie

Tak jsem v Sobotu konečně byla v kině na Strážcích galaxie a musím říct, že to bylo skvělý. Ano, bylo to sice hodně komediální, ale byl to Marvel a já jsem poslední dobou na Marvel hodně vysazená. Pravda, na ty komixy ani nesáhnu, ale všechny ty nový filmy se mi strašně líbí. 

Tento byl takový, že to moc do těch ostatních nezapadalo, ale i tak to bylo moc pěkný. Hlavně ty taneční scény s Quillem. Nejlepší byla ta na začátku. 

Co mne ovšem zklamalo, tak na konci Avengers, po titulkách, tak tam je zobrazenej Thanos. No, a nějákej Thanos byl taky tady v tomto. No, a vypadal jinak. A taky vypadal takovej malej... Sem si myslela, že Thanos má být větší. A taky by mě zajímalo, jestli to byl ten stejnej Thanos nebo jestli tam jsou dva. 

No, třeba se to dozvím v nějákým z těch dalších filmů, co jsou naplánovaný.

Co se týče děje, tak se jedná o takovej šutr moci, kterej Thanos a pak ještě jeden maník chcou, ten druhej maník se jmenuje Ronan myslím a je to takovej šílenej magor. No, tak samozřejmě, když to všechno vyjde na světlo, banda "trotlů" se spojí, aby ten šutr získali a zabráníli zkáze celé jakési rasy, která vypadá víceméně jak lidi. 

No, a končí to epickou bitvou a bandou maníků, jak leít dělat problémy někam dál. 

Jo, a taky to má scénu po titulkách, kde je pes, sběratel a taky mluvící kachna. Dobře, že jsem si na to počkala, Marvel je pvěstnej scénama po titulkách!

No, každopádně, film je to dobrej a až bude někde v dobrý kvalitě, tak si ho stáhnu do své kolekce Marveláckejch filmů. Mám tam všechny X-meny krom těch nejnovějších, který ještě nejsou v dostatečně dobrý kvalitě a taky mi tam chybí Amazing Spiderman 2, ale jinak tam mám, myslím, všechno ostatní. 

No, dobře, nemám tam ty úplně starý věci, jako původního Hulka a takovýho toho Spidermana, kde hraje takovej ten julin... To se mi nelíbilo. Ten Spiderman, starej Hulk ušel, ale na toho novějšího nemá! Ten byl skvělej. A taky jsem slyšela cosi o tom, že možná bude ještě jeden Hulk. Ale nevím, jestli je to potvrzený, nebo co je na tom pravdy... Uvidíme, každopádně se nemůžu dočkat toho filmu o Černý Vdově!

Tak se teda mějte. A pokud máte rádi Marvel, tak strážce galaxie vřele doporučuju. Je to sice banda trotlů, ale vtipných trotlů.

~AnnElfwind

A to si mám jako vybrat jednu?

Tak jsem se dočetla, že téma týdne je tentokrát "oblíbená píseň" a první, co mne napadlo, je, že si prostě nejde vybrat jenom jednu. Navíc, i když si třeba jednu vyberu a poslouchám ji pořád dokola, tak během pár dnů zjistím, že najednou poslouchám pořád dokola něco úplně jiného. Nemohu tedy říct, že mám vyloženě jednu oblíbenou písničku.

---

Na druhou stranu je ale mnoho písniček, ke kterým se pravidelně vracím. Patří mezině mnoho písniček od Nightwish nebo potom Ricchi E Poveri - Sara Perche ti Amo. Dále pak některé další. Dohromady mám tedy kolem 300 písniček, ke kterým se pravidelně vracím. Je samozřejmostí, že poslouchám i jiné písničky, než těch 300, ale tady ta třístovka je to, co tu bude vždycky, něco, k čemu se vždycky můžu vrátit, když mě přejde chuť poslouchat něco nového, jiného, co jsem třeba našla na youtube.

A co se týče toho, kdy lidé říkají, že mají jednu jedinou oblíbenou písničku, musím říct, že je to kravina, nejde mít furt a pořád oblíbenou jenom jednu jedinou. Přijde mi to divné. Lidé totiž rostou a s věkem se téměř každému mění vkus a tedy se mění i oblíbená písnička. Možná že se nemění často, ale nikdo z vás nebude mít jednu jedinou oblíbenou písničku po celý život.

Na druhou stranu, téma je oblíbená písnička a to, co já tady povídám, se dá zařadit spíše do tématu "nejoblíbenější písnička". No, ať už oblíbená, nebo nejoblíbenější, já jich mám mnoho a s jednou bych se nebyla schopná spokojit.

A abych sem přidala také nějáké videa jako ilustraci toho, co poslouchám, tak tady jsou dvě z mých oblíbených písniček.

Ricchi E Poveri - Sara Perche Ti Amo

Limahl - NeverEnding Story

Požár

Dneska ráno jsem se probudila velmi brzo. No, na tom není nic divnýho, já se budím brzo často, akorát většinou nevylezu z postele. A toto bylo dnes jinak, neboť mi kolem vokna profrčely dva hasičáky a jedni poliši. No, tak jsem se teda podívala, co se to sakra děje, protože to tady projeli v protisměru a zamířili nahoru k Rozmarýnku.

No, tak kouknu z vokna a vidím, jak se tam z vokraje lesa valí úplně černej kouř. Tak jsem došla k názoru, že tam někde musí hořet. To se mi potvrdilo, když potom pán šel kolem okna v opačném směru a mluvil do telefonu, že tam prej chytla nějáká chata a že prej plameny šlehaly až nad stromy. To jsem teda neviděla, ale tady z dola je celkem špatnej výhled. 

Potom se tam nahoru vydal otec, že prej potřebuje něco u Milana, tak jsem ho zaurgovala, aby zjistil víc o tom požátu. Nezklamal. 

Opravdu tam chytla chata. Jedna, která je už dlouho prázdná a ve které se scházeli bezdomovci. No, tak taky, že to tam prej vyšetřuje policie a kdesi cosi. No, každopádně je to zajímavý, protože takový věci se normálně tady u nás nedějou. 

Tak mám aspoň o čem psát. Škoda, že nemám žádný fotky, ale tak, co už nadělám... Mohla sem z vokna vyfotit aspoň ten kouř... Ale né, já jsem byla líná... 

No, tak to vidíte, jsem nespolehlivá.

~AnnElfwind

Skype

Tak jsem před chvílí byla na skypu s Aničkou. Po asi roce, kdy jsme se prakticky neviděly a ani si nenapsaly. No, ale tak, viděly jsme se a to je hlavní. Anička je jedna z kamarádek, o který přijít nechci, jako, že není moc lidí (kamarádek/ů), na kterých by mi opravdu záleželo, ale pár takovejch je. Mezi nimi také Anička a potom Blanka. 

No, tak jsme si pověděly, co je novýho, kdo kde byl a tak dále. 

Anička má úplně novej pokojík, který jsou vlastně dva pokoje a má to tam moc pěkný. Byla na táboře a v Chorvatsku a prej si to tam užila. 

No, musím říct, že jsem ráda, že jsem ji zas viděla. 

Ta praštěná holka mi chyběla. 

Taky jsme se domluvily, že si budeme muset napsat častěji a skypovat. No, tak doufám, že na to obě nezapomeneme. Byla by to, myslím, škoda. 

Jinak dneska je pěknej den. Dokonce ani kočka dneska není otravná, což je zajímavý, protože ona normálně otravná je. Velmi. 

Ale dneska ne, tak jsem za to ráda. 

Taky jsem našla zásobu mých starých tetovaček, tak jsem pak hledala nějáký dostatečně malý sešitek, do kterýho bych je dala a našla jsem, tak na tom pracuju, ale musím to dělat pomalu a postupně, protože tam přijde voda, tak když to tam dám, tak tu stránku pak musím nechat vyschnout, než pokračuju dál. No, až se dostanu k těm, který nepotřebují vodu, tak to bude lepší, ale mám taky spoustu takových, který tu vodu potřebují, takže tak...

Ale vypadá to setsakra dobře. Možná to pak nafotím, nebo z toho udělám takový tichý video nebo něco. Nebo tam prostě do toho i něco namluvím, nevím ještě, ale jestli do toho budu taky mluvit, tak to asi bude anglicky, tak se s tíím smiřte. 

No, a to je zatím asi všechno. Až budu mít další nápad, tak zase něco napíšu. 

~AnnElfwind

Mount & Blade

Momentálně jedna z mých nejoblíbenějších her. Systémem hraní bych ji asi nejvíce byla schopná přirovnat k Heroesu, asi buď ke trojce nebo ke čtverce. Mount&Blade má základní mapu a potom vnitřek hradu a vesnic a bojiště, kde je ovládání trošku jiné. Ovládání na bojištích je ve stylu WSAD a myši. Myší řídíte, kam se díváte a kam útočíte a WSAD ovládáte postavu/koně. 

Tato hra není zrovna nejnovější a má několik pokračování, faktem ovšem je, že ta pokračování mne nezaujala. Jedno z nich jsem zkoušela a bylo to jakýsi napoleonský či co a tak něják se to vůbec nedalo ovládat, tak jsem to zas promptně odinstalovala. A nechala jsem si jenom tu původní verzi. 

A abych to celé nemusela vymýšlet znova, tak většina z toho, co budete číst, bude z mých poznámek, které jsem si ke hře udělala. Všechno, až na úvod, protože ten jsem k tomu myslím nikdy nenapsala. 

Tak tedy, jak jsem řekla, hra se jmenuje Mount&Blade. Jelikož mé poznámky neobsahují nic obecného, ale jedná se spíše o konkrétní rady a tipy, začněme tedy tím, jak se hra vůbec hraje. 

Nejprve si musíte samozřejmě vytvořit postavu. Nejprve si budete muset vybrat historii postavy, jako například kdo byl otec, co jste dělali jako malí, co změnilo váš život, a tak dále. Pro každou otázku je tam asi šest nebo sedm možností. Co vám ovšem doporučuju, je vybrat si, že jste pytlákem, protože pak máte zaručený luk. Pokud si vyberete, že váš otec byl zchudlý šlechtic, dostanete naopak právo nosit prapor a to hned od začátku. 

Jakmile máte dotvořenou historii, můžete si vytvořit samotnou postavu - vzhled, etnikum, a tak podobně. Pak už jenom rozdělíte body schopností a postavu si pojmenujete a můžete začít hrát. Ještě ovšem musíte vybrat, jestli bude hru možné opustit bez uložení. Já většinou volím, že není, ovšem i to se dá obejít, když z toho vyskočíte pomocí ALT+TAB a potom to natvrdo zavřete.

Když máte vytvořeného hrdinu, můžete začít hrát. Ovládání na mapě je jednoduché. WSAD se pohybujete rozhledově, pravé tlačítko myši když kliknete a držíte, tak můžete mapu otáčet doleva a doprava. Kolečkem ji oddalujete a přibližujete. Samotný pohyb postavy po mapě je levým tlačítkem myši. Na mapě jsou hrady, vesnice a města, samozřejmě potom také NPC charaktery a všeobecní nepřátelé, kteří mají šedou barvu, to mohou být například kořistníci, stepní nájezdníci, námožní piráti nebo třeba horští bandité.

A nyní se již konečně vrhneme na poznámky, které jsem sepsala. 

Ke komu se přidat? 

(Toto je původní verze, hned pod ní napíšu update, který jsem sepsala minulý týden)

Nejlepší je přidat se ke království Vaegris, neboˇž je na rozdíl od království Swadia umístěno na strategičtějším místě. A na rozdíl od království Nordů má jízdní jednotky. 

Království Rhodokské není zrovna nejšťastnější volba, neboť je roztahané moc do šířky (To je blud!!!) a není nejlehčí je ubránit (To je taky blud!). Pravdou je, že nemají jezdecké jednotky, takže jsou zbyteční, teda, až na ty maníky s tím Glavie, o kterém se dočtete níže v článku. 

Chanát Khergit není špatná volba, ale doporučuju jej spíše hráčům, kteří již se hrou mají nějáké ty zkušenosti, protože ty stepní nájezdníci, co se tam promenádují, jsou setsakra rychlí. Výhodou Khergitu ovšem je, že mají jako jediní jízdní lučištníky. 

Království Swadia má možná dobré jedotky, ale ze všech pěti království je umístěno uprostřed, takže může být napadnuté na čtyřech frontách součastně. Není tedy nejlepší se k nim přidat, pokud nehledáte challenge. Ovšem hodí se s ním mít přátelské vztahy, abyste mohli najímat jejich jednotky, mají sakra dobrý rytíře!

A co zbývá? Království Nordů, které je nejlépe umístěno, snad možná s vyjímkou Chanátu. Nordi jsou tak něják pěkně umístění, ovšem nemají žádné jezdecké jednotky. Mají ovšem celkem slušný lučistníky, já býtá váma, tak se k němu ale nepřidávám a místo toho se přidám k někomu jinýmu a pak du a zdecimuju město Tir, protože když se zmocníte Tiru, nemusíte už nikdy hledat vymahače výkupného, protože Ramun je v Tir vždy a permanentně.

Ke komu se přidat? UPDATE

Původně jsem tvrdila, že nejvýhodnější je přidat se k Nordům (Nebo k Vaegrisu) a udělat si u Vaegrisu kamarády, nicméně to musím přehodnotit. Nejlepší je totiž přidat se ke Swadii a udělat si přátele v Chanátu. A doufat, že si navzájem nevyhlásí válku, protože to je potom na pytel.

Toto uspořádání je výhodné, neboť Swadia možná nemá nejlepší střelce, ale má jedny z nejlepších jízdních jednotek. Když k tomu potom přidáte jednotky z Chanátu, budete mít opravdu silnou a skvělou a hlavně rychlou armádu. 

Ano, Swadia je sice velmi otevřená a rozsáhlá, ale na druhou stranu vám to umožní pořádat efektivní nájezdy na nezbedné sousedy. 

Ti z vás, kteří se nebojí rychlých nomádů v Chanátu si to mohou otočit a přidat se k Chanátu a udělat si kamarády ve Swadii. Sice to budete mít daleko k Nordům, ale zato budete mít k dispozici jídzní střelce i když náhodou někdo někomu vyhlásí válku.

Peníze?

Nejjednodužší je najít si nějáký turnaj a vyhrát ho. Nezapomeňte si ovšem na sebe před každým kolem vsadit. Získáte tak něco málo přes tři tisíce denárů. A to už se celkem hodí. Bohužel některé města dělají turnaje s dřevci, který jsou dost pitomý a nedají se pořádně ovládat. Pokud na takový narazíte, tak vám přeju hodně štěstí... 

Kůň

Ve hře je na výběr z několika koňů a je jen na vás, kterého zvolíte. Pokud preferujete rychlost, tak je asi nejlepší plnokrevník, nejlépe ten rytířský, který má ze všech koňů největší rychlost, avšak blbě se hledá a je dost drahej. Rychlý kůň je vhodný zejména pro ty, co preferují zabíjení na jednu ráno, protože rychlostní bonus zvyšuje škody. Toto je vhodné i pro ty, kteří krom sečné zbraňě mají v záloze také luk. 

Pokud ovšem používáte jenom a čistě luk, volte raději stepního koně nebo koně loveckého. Jde s nimi lépe manévrovat. Toto také využijete v případě jezdecké kuše nebo vrhacích zbraní, ať už se jedná o dýky, oštěpy, nebo jiné zbraně. 

Pokud patříte mezi ty, kteří koně ve skrumáši zastavá a sekají kolem sebe, ať už sekerou nebo mečem, je dobré mít koně, který to vydrží, proto si vyberte koně opancéřovaného. Jsou černí a hnědí. Ti černí mají myslím vyšší obranu a i útok, takže když do někoho najedete, naděláte větší škodu. 

Ve výsledku je to ale na vás. Pokud se nemůžete rozhodnout, nebo jste ještě nenašli vaši specializaci, vemte si klasického jezdeckého koně, je celkem levný a dokud si nevyberete specializaci, celkem vhodný, je takový všestranný, i když není zrovna nejrychlejší.

Lordi a králové

Po nějáké době hraní budete mít slušnou a rmádu, nicméně vydržovat armádu stojí peníze, tak proč ji nenechat, aby si na sebe nevydělala sama? Běžte a zrubejte nějákýho lorda a zajměte ho. Nebo krále, pokud na to máte odvahu a dost jednotek. Výkupné za lordy a hlavně za krále činí docela slušný balík peněz.

Štít

Po jisté době hraní jsem naznala, že štít je přežitek. Věřím, že většina z vás používá jak luk (kuši), tak zbraň an blízko. No, a mě vždycky štvalo, když mi došly šípy. Tak jsem prostě zahodila štít a nasadila dvojité šípy. Zároveň jsem také vyměnila meč bastard za opravdový obouruční meč, případně sekeru, sekáček, zkrácenou kosu, prostě to, co mělo největší útok a tato kombinace pro mě pracuje velmi dobře. Zatím jsem lepší kombinaci nenašla. 

Taktika

Až vplujete do hry a opravdu jí porozumíte, doporučuju napadat hlavně lordy, kteří mají zajatce, neboť když vyhrajete, dostanete možnost zajatce poraženého lorda najmout jako součást své vlastní armády. 

Můžete napadat také kalsické nepřátele, kteří mají vězně, avšak lordi jich s sebou většinou vozí více. A krom toho jsou pomalejší, takže je jednodužší je chytit a nemusíte je honit přes celou mapu.

KDYŽ SE VYDÁVÁTE NA DLOUHOU CESTU, ČUMTE, KAM TO SAKRA JEDETE, PROTOŽE BY SE VÁM TAKY MOHLO STÁT, ŽE SKONČÍTE V KRUHU NEPŘÁTEL.

Obléhání hradu

Ve hře máte možnost přepadávat cizí hrady. Toto je doporučeno, neboť v hradech bývají většinou poměrně velké kvanta vězňů, které si potom můžete najmout. Navíc je šance, že hrad a přilehlou vesnici dostanete do vlastnictví. Pokud tak nastane, doporučuju do nejdřív do hradu nasadit posádku aspoň sto, optimálně stopadesáti jednotek. 

Co se týče samotné taktiky dobývání, moje doporučení je nechat jednotky tankovat a v mezičase sejmout lukem všechno, co můžete. Doporučuju ale začnout střelci, neboť jsou otravní a začnou po vás střílet, což není zrovna příjemné.

Pro obléhání je vhodné mít nasazené dvojité šípy a jít bez šťítu, protože lukem toho prostě sejmete víc a rychleji. 

Karavany

Pro pravidelné přepadávání naprosto nevhodné, protože přeci jenom, koho baví pořád naánět jízdní jendotky. Občas se to ale vyplatí, zejména, pokud nutně potřebujete trochu peněz. Věci z karavan se celkem slušně zpeněžují. 

Nejsem si nicméně jistá, jak velikost karavany ovlivňuje kořist, kterou získáte, když vyhrajete.

Rozšíření?

Hra má několik nádstavbových verzí, které ale nejsou tak dobré, jako původní originál. Výborné jsou ale různé verze a mody vyrobené fanoušky. 

Většina z nich je ovšem v angličtině, což by nebyl zas až takový problém, ale když už jste zvyklí na českou verzi hry, je to ze začátku dost matoucí. 

Cheaty? CHEATY!

Ano, ve hře jsou také cheaty. Myslím, že se to musí nejprve něják v konfiguraci povolit, ale když to uděláte, tak potom myslím nebude problém. 

CTRL+SHIFT+F4 - Omráčení většiny soupeřových jednotek. Dvojklik na F4 zaručí omráčení všech jednotek.

CTRL+F4 - Omráčení jedné jediné jednotky. Opakované mačkání omráčí postupně další a další jednotky. 

CTRL+X - Přidá 1000 zkušeností, funguje v charakteru, nebo v družině, kde přidá zkušenosti právě vybrané jednotce.

CTRL+X - Přidá 1000 denárů, funguje buď v inventáři nebo v obchodě. Takže když vám zrovna nestačí na něco peníze, nemusíte složitě opouštět obchod a otevírat inventář, prostě si ty peníze přidáte rovnou.

CTRL+H - Obnoví zdraví na maximum. Funguje jen během boje.

CTRL+LEVÉ TLAČÍTKO MYŠI - Teleportace na určené místo. Tento cheat funguje jen na mapě, takže například v boji se neteleportujete.

Velmi dlouhou dobu jsem hrála bez cheatů, ale nyní jsem je začla používat. Nejčastěji asi teleportaci, ovšem čas od času také omráčení soupeře. Hlanvě, když jsem líná bojovat, nebo se na mě vrhne celá skvadrona bůhví, čeho. Velmi jsem si také oblíbila Cheat na přidání peněz, protože těch není nikdy dost. 

Snažím se cheaty ovšem používat co nejméně, někdy ale prostě neodolám.

Města

Každá frakce má několik velkých měst. Tyto města jsou velice výhodná a vaším prvním cílem, hned po přidání se k frakci, by mělo být jedno z nich obsadit pro sebe. Na výběr máte hned z několika, nicméně nejlepší je TIR, neboť zde sídlí Ramun, který je obchodník s otroky a můžete mu prodat své vězně. Ramun je zde navíc trvale, takže se nemusíte bát, že ho nenajdete. 

Vězni

Vězně získáte z omráčených nepřátelských jednotek. Následně se pak musíte rozhodnnout, jestli budete plnit úkoly lordů, nebo jestli preferujete spíše získávání peněz.

Některé úkoly jsou totiž o tom, že máte přivést určitou jednotku jako zajatce v určitém počtu. Pro tyto případy je vhodné si vězně skladovat ve vašem hradním vězení. 

Ovšem pokud úkoly neplníte, nebo je plníte jen selektivně, je lepší si najít vymahače výkupného a vaše zajatce mu prodat, nějákou tu kačku vám to totiž vynese. 

Glavie

Velmi nebezpečná a hnusná zbraň, kterou mají v držení zejména vojáci z království Rhodokského. je to vlastně takový čepel na tyči a je dobré si na takové dávat pozor, protože v rukou zkušeného vojáka je to schopný vám zabít koně na jednu jedinou ránu, což není příjemné, protože to většinou znamená, že skončíte v chumlu nepřátel a musíte se probít ven, což většinou končí vaší smrtí. A když už náhodou nejste v chumlu, tak si pak musíte jít hledat novýho koně... A to taky není zrovna brnkačka, protože ty koně prostě nepostojej... 

Takže si na ty Glavie dávejte pozor a radši ty maníky, co je mají sejměte z dálky a lukem a teprve potom dobijte na blízko ten zbytek. Aspoň se pak nemusíte bát, že pod váma zdechne kůň.

Ok. Tak to byla poslendí poznámka, kterou jsem zatím měla. Poznámky jsou trošku upravené, protože to, co jsem měla sepsané bylo stylisticky hrůza. A něco z toho upravit moc nešlo, takže to je hrůza pořád. Snažila jsem se ovšem, aby to dávalo smysl. Například poslední poznámka je přepsaná úplně. Ta o tom Glavie. 

No, ale to je jedno. Doufám, že pokud hru neznáte, že ji poznáte. A pokud ji znáte a hrajete, že vám mé poznámky k něčemu budou. Pokud byl pro vás článek ztrátou času, no, vaše chyba. Nikdo vás to číst nenutil, avšak pokud se vám to aspoň trochu líbilo, potěšily by mě případné komentáře. 

~AnnElfwind

Baráček

Jeden starý obrázek, kdy jsem si hrála s Tabletem a jenom jsem tak čárala. No, a toto je výsledek. Je to jenom černou na bílém podkladu a i když je to takový podivný, tak se mi to docela líbí.

A co vám? Líbí se vám to aspoň trošku? Pokud jo, tak by mne potěšilo, kdybyste zanechali komentář. :) 

~AnnElfwind

Zlo a Dobro

Napsáno jako odpověď na téma týdne na blog.cz. Téma je Zlo a Dobro.

Toto téma týdne mne zaujalo hlavně z toho důvodu, že se dá vyložit ve smyslu fantasy, což je to první, co mne napadne. Hodně mi to připomíná světlo a temnotu, nicméně, co mi opravdu vadí, je když lidi uvažují ve stylu, že světlo je dobro a temnota zlo, což je totiž dle mého názoru naprostá hovadina. Zastávám totiž názor, že světlo a temnota jsou pouze elementy, z čehož vyplývá, že oboje může být použito jak k dobru, tak ke zlu. 

Na druhou stranu také musíme uvažovat, že to, co pro někoho znamená dobro, může pro jiného znamenat zlo a naopak. Takže vlastně zlo a dobro jsou jen a pouze relativní pojmy, i když by se to dalo něják zobecnit, jako že, zlý je to, co se lidem prostě nelíbí, nebo jim to ubližuje a dobrý je to, co jim dělá dobře a líbí se jim to, ale faktem je, nic není černé a bílé, tedy vlastně, když se to tak vezme, žádné zlo a ani dobro není a je jen ta spousta odstínů šedi mezi tím. 

Některé mohou být téměř černé, tak tmavé, že si je s černou můžeme splést, ale ve výsledku je to pořád šedá. To stejné se světlou, někdy se může zdát, že je bílá, ale vždy tam bude nějáké to šedé zabarvení, protože opravdu, pochybuju, že je tam venku někde něco, co je čistě a jenom dobré a něco, co je čistě jen zlé a nic jiného. 

Není tam nic, co by bylo pouze jedno a né i to druhé. 

Zlo bez dobra zkrátka nemůže existovat a kdyby nebylo zlo, neexistuje ani dobro, protože tyto dvě strany proti sobě neustále válčí a kdyby jedna z nich přestala existovat, tak se rovnováha sesype a ve výsledku budem všichni jen tak bezvýsledně vegetovat a nedělat nic, protože každá akce, kterou provedeme, je alespoň zčásti dobrá, nebo špatná a bez existence dobra a zla by nic nebylo schopné pořádně fungovat.

~AnnElfwind

Krysař?

Pravidelně na titulní stránce blog.cz kontroluju, jaké byly nejčtenější články na tomto blogu a již velmi dlouho to bývá článek s videem Krysař od Daniela Landy. Kdysi jsem jeho zpívání měla opravdu ráda, dnes mi nevadí, ale nevyhledávám. Je ale zajímavé sledovat, že na ten článek klikne alespoň jeden člověk téměř každý den. Což mne přivádí k otázce - mám sem dát více videí, nebo to je naprostá zbytečnost?

---

Mám videa ráda a možná by bylo zajímavé podělit se s vámi o to, co ráda poslouchám. Na druhou stranu, bylo by to možná zahlcování a to já nechci. I když... Myslím, že to sem přeci jenom přidám. Myslím si, že to bude zajímavé, protože můj oblíbený styl hudby se často mění a nemám vyloženě oblíbený styl jako takový. Místo toho mám oblíbené písničky a to se také mění. I když některé klasiky zůstávají oblíbené pořád.

A tak jsem tedy došla k názoru, že když zrovna nebudu mít co napsat, tak sem přidám písničku a k té nějáký ten můj komentář. Myslím, že to bude dobré doplnění, když zrovna nebudu vědět, o čem psát a také si myslím, že to stránky obohatí.

~AnnElfwind

Dvě anime dívky

Tak tady mám dva obrázky, které jsem malovala v photoshopu. Aspoň myslím, že oba byly v photoshopu. Pokud ne, tak to byl photofiltre, ale jak říkám, to už si nepamatuju, jsou totiž docela staré. Ten první je dokonce udělaný barevně. Tak něják jsem si prostě hrála s tabletem a photoshopem a tohle z toho vzniklo. 

Doufám, že se vám obrázek aspoň trošku líbí, protože já se musím přiznat, že mně se to líbí. Hlavně tady ten první.

X-Men: Budoucí minulost

(Napsáno 26. 5. 2014)

Tak jsem dnes byla v kině na X-menech! A skvěle jsem si to užila. Už je to šestý díl X-menů, co je. A já je viděla všechny. S vyjímkou filmu Wolverine, kterej je sedmej a je tak trošku mimo a vůbec nezapadá do časové linky. No, ale krom tady toho se mi všechny moc líbily. 

Ale abych se věnovala tady tomu nejnovějšímu - Lidstvo sestavilo zbraně, které dokáží efektivně bojovat s mutanty. Malá skupina resistance se snaží toto zastavit a jejich jedinou nadějí je přepsat minulost, tak pošlou Logana zpět - tedy jeho mysl. Protože jeho mozek je jediný, který by cestu tak daleko časem vydržel, protože má regenerační schopnosti. 

Logan se tedy ocitá ve svém těle z roku 1975 a musí najít Charlese, Erika a také Mystique (Raven), aby zabránil tomu, co se má stát - tedy vývoji zbraním.

A tak se také stane, po dlouhé a strastiplné cestě. 

Černá ovce

Taky jste si vzpomněli prvně na ten pořad, který dávávali v televizi? Černé ovce? Už sice vůbec nevím, o čem vlastně byl, ale bylo to to první, na co jsem si vzpomněla.

---

No, tak to byl takový malý úvod a teď se pohneme dál.

Dá se říci, že jsem celý život byla černá ovce - na základce, na střední. Vždy jsem byla jiná. Zatímco ostatní probírali kdo ví, co, já jsem si vždycky četla. Zatímco většina chodila kouřit a chlastat, já jsem si četla, psala nebo jsem malovala obrázky. Nikdy jsem nezapadla do kolektivu a asi ani nikdy nezapadnu. Všichni moji spolužáci, ať už se jedná o zákaldku nebo o střední, byli vždy společenské typy, rádi chodili ven, a tak dále.

Já osobně jsem ale nespolečenský typ. Jsem samotář a preferuju být někde zalezlá a třeba mít zabořený nos do knihy, to už pak je celkem jedno, co dělám. Ale nikdy jsem nebyla ten typ, že bych šla se skupinou spolužáků někam... Kamkoliv. Občas jsem si někam vyrazila se svou bývalou nejlepší kamarádkou, ale ani to nebylo moc časté a pak už jsem ani nejlepší kamarádku neměla.

No, ale kam tímhle mířím. Ono se to zdá fajn, prostě jenom číst a psát a prostě si něco kutit, ale není to celý život. A já jsem se rozhodla tento můj přístup co nejvíce změnit. Nebo se o to aspoň pokusit. Kousíček po kousíčku. Přestat odmítat, když mě někdo někam pozve, víc chodit ven, méně hledět do počítače, i když čtení a psaní a kreslení se ani tak vzdát nehodlám.

Nicméně, když budu trošku víc společenská, trošku víc se tomu otevřu, budu mít více o čem bych mohla psát. Divná ale hodlám být pořád. Zas tak moc toho měnit nehodlám. Nehodlám se přestat koukat na anime. Nehodlám přestat být závislá na slashi, ani nic podobného, nicméně, když se někdo rozhodne mě pozvat ven, nebo se bude chtít skamarádit, někdo neznámý mě bude chtít poznat, nebudu hned říkat ne a že nechci, protože když řeknu ano, tak to třeba bude někdo zajímavý, někdo, s kým si toho budu mít hodně co říct.

Ony jsou totiž meze, jak moc člověk může být krtkem zalezlým v noře. Někdy člověk jít ven prostě musí. A já nic proti tomu být venku nemám, akorát jsem nikdy moc nebyla ten typ, co by jen tak chodil od ničeho k ničemu. Když jdu ven, tak to pro mne musí mít nějáký cíl, když to nemá cíl, tak mi to přijde zbytečné a říkám si, že bych místo toho mohla dělat miliony jiných věcí, které jsou záživnější.

Poslední dobou ovšem ven chodím docela často, chodíme s máti na procházky a jezdíme na kolech a já jsem se rozhodla, že je možná na čase vytáhnout moji starou mp3 a zapojit do toho muziku, protože když člověk jede na kole, tak toho tak jako tak moc nenapovídá a i když jdeme pěšky, tak většinou obě mlčíme, takže příště, až někam půjdeme, tak si s sebou beru mp3, ale nejprve ji budu muset najít.

Nicméně, začla jsem si s sebou brávat kameru a občas po cestě něco vyfotím. Nevím, jestli sem ty fotky dám, možná ano, možná ne, uvidíme. Dnes jsem zase udělala pár dalších. Jely jsme totiž dneska na kolech.

A co vy? Jste taky nějákým způsobem černé ovce? Jestli ano, byla bych ráda, kdybyste se podělili.

A ten z vás, kdo by byl schopný mi připomenout, o čem býval pořad Černé ovce, tak budu vděčná. Prostě si na to nemohu vzpomenout a docela by mě to zajímalo, předem děkuji.

~AnnElfwind

D.Gray-Man

No, tak si tak čtu povídečku s názvem The Combat School a napadne mě, že bych mohla něco napsat o anime D.Gray-Man, neboť povídka je crossover mezi Harry Potterem a D.Gray-Manem. No, takže... Anime jsem viděla celé. Nevím, jestli je i manga, jestli ano, jako, že si myslím, že ano, tak jsem ji nečetla, neboť mangu moc nečtu. Vyjímkou je Spiral, kterou mám rozečtenou.

No, ale abych taky něják pokračovala. D.Gray-Man se odehrává na konci alternativního devatenáctého století. Hlavní postavy jsou členové "Černého řádu" (aspoň tak bych to přeložila) a jsou to exorcisti. Což jsou vlastně takový bojoví "mniši". No, ale to je vedlejší. Důležité je, že tito exorcisti bojují proti akumám, což jsou polomechanické výtvory Milenium Earla, což je maník, který tyto potvory vytváří když vznikne neštěstí. Vytvoří takovou kostru, pak nechá toho, kdo ztratil někoho blízkého, aby zavolal jméno toho blízkého a duše potom bude obývat tu kostru. Jenže tím to nekončí, protože Earl potom nakáže milé kostřičce, aby si si "oblékla" tělo toho, kdo zavolal duši. A potom, aby se živila. A takhle se rodí Akuma.

No, takže ti exorcisti proti nim bojují. 

"Vědro"

Nevím, jak v jiných oblastech republiky, ale tady u nás v Brně je dneska šílené vedro. Je to obrovský kontrast proti tomu, co bylo ještě minulý týden. Jela jsem dnes s mámou na kolech a ač to byl sice krásný výlet, musím říct, že ke konci ze mě lilo jak z vola. Přidala bych fotky, které jsem cestou nafotila, ale něják je zatím nemám v počítači. Nakonec se k tomu ale dokopu a kdybyste měli zájem, tak napište do komentářů a já ty fotky dodatečně zveřejním.

---

Jely jsme podél řeky a potom dál přes takovou drncavou cestu a skrze tunel. Potom jsme zahly na cestu, kterou jsme absolutně netušily, kam vede, ale ukázalo se, že vede na místo, kde to znám, což je konečná trolejáku. Byla jsem tam sice jenom asi dvakrát, ale to nevadí. Potom jsme jely kolem místa, kde otec dřív prodával v takovým malým obchůdku a zjistily jsme, že je ten obchůdek zbouraný. Zajímavé, myslela jsem, že ještě stojí.

No, a pak dolů z kopce a kolem druhé strany vody zpět a následně kolem splavu a pak domů.

No, a kam tímto článkem směřuj. Směřuji k tomu, že před několika lety jsem udělala takový krásný přeřek. Byli jsme tehdy na návštěvě u příbuzných v Sedlnicích a bylo zrovna šílené horko. Již zesnulý manžel mojí tety - Jenda - se mě tehdy zeptal, jak je venku a já jsem mu chytře odpověděla, že je tam vědro. No, a od té doby to všichni používají a já mám sto chutí si to nechat patentovat.

Prostě, když je venku tak strašný hic, že už ani to slovo hic to nevystihuje, tak to znammená, že je tam vědro.

Takže prostě se to něják uchytilo a celá naše rozvětvená rodinka to začla používat.

V naší rodině se vyskytují další zajímavé fráze. Syn mého bratrance Vojta by si mohl nechat patentovat "Něco se stalo", což se po jisté návštěvě Sedlnic stalo jeho sloganem a všichni si to s ním spojujeme.

Kdysi dávno také někdo vyslovil: "Toš kde máš tu šňůrečku?" z čehoš se potom stalo: "Toš kde máš to, co ti dal ten?"

Také děti mých sestřenic Mates a Eliška mají slogany, které si s nimi spojujeme, ale momentálně si je nejsem schopná vybavit. Kdybych si vzpomněla, tak to sem ještě dopíšu, ale momentálně opravdu nevím.

Kdo z vás zná víno Malbec? Ne, že bych víno pila, ale moji příbuzní si jej oblíbili a pak jsme jeli do opět do Sedlnic a Hana - moje teta - jej přejmenovala na Maltex a to se také ujalo, takže od té doby nekupujeme Malbec, ale Maltex.

A co vy? Máte v rodině také takové fráze, které jsou typicky něčí a s kterými si okamžitě spojíte nějákou osobu?

~AnnElfwind

Lide.cz?

Tak jsem se dnes po sto letech podívala, jak to vypadá na lide.cz a co tam na mě vybafne? Úplně jinak to tam vypadá, než jak si to pamatuju! Naprosto nový design, naprosto nový systém všeho, nejprv jsem koukala, co to jako má být a nebyla jsem schopná se v tom vyznat, ale pak jsem se trošku zorientovala a musím říct, že se mi tady ten nový systém docela líbí.

Takže se tam možná ještě ukážu, i když si nejsem jistá, co tam vlastně budu dělat. Prakticky nic jsem tam neudělala ani teď. Akorát jsem aktualizovala profilovou fotku. Lide.cz je jediná stránka (sociálních sítí), kde mám svou skutečnou fotku. Všude jinde používám Altaira. 

No, ale to odbočuju od tématu. Prostě, nový systém se mi moc líbí a v brzké době jej mám v plánu více prozkoumat. A až tak učiním, možná vám o tom napísám více. 

~AnnElfwind

V říši za zrcadlem

Na téma týdne Svět za Zrcadlem.

Asi jako většině z vás se mi první vybaví Alenka v říši divů. Nicméně, na rozdíl od klasické Alenky, nebo případně té "nové" s Johnny Deppem, se mi vybaví velmi starý seriál Alenka v říši divů, který kdysi dávno, když jsem ještě byla hodně malá, dávali v televizi. Tento seriál jsem mnohokrát hledala online, ale nikde ho není. Myslím si, že moc z vás jej znát nebude, ale mně se vždy strašně líbil.

---

A jak tento seriál souvisí s tématem týdne? Pamatuju si na jednu epizodu. Nevím již, o čem přesně byla, ale hlavní motiv byl, že se do říše divů nedostala skrze králičí noru, jako obvykle, ale tentokrát prošla zrcadlem. Oproti tomu si pamatuju jiné epizody. Ale to teď není moc podstatné. Hlavní je to, že jsem vždycky byla zklamaná, že ten seriál už není. Nikde se nedá sehnat nebo najít. Bývalo by mi i bylo celkem jedno, v jakém by to bylo jazyce, ale hlavně, kdyby to aspoň bylo...

Jenže to není...

Dále pak myslím existuje ještě jedna verze Alenky, která se jmenuje Alenka v říši za zrcadlem, nebo něják podobně. S touto alenkou nemám ovšem žádné zkušenosti.

Ještě jsem si vzpomněla na Koralínu, ale tento film jsem neviděla, i když vím, že tam zrcadlo také hraje jakousi roli.

A víte, na co jsem si vzpomněla ještě? Na Supernatural. Tu jednu epizodu, kde byla ta potvora, která se ukrývala v zrcadlech. A pak z tama vylezla. Nejsem si jistá, kolikátá ta epizoda byla, ale myslím, že to byla jedna z prvních. Což mi tak něják připomíná, že bych se třeba k tomuto seriálu mohla vrátit. Mám jej rozkoukaný již hodně dlouho a jsem někde ve čtvrté sérii a něják jsem se nedokopala k tomu, abych se podívala dál.

Dívala jsem se právě na google, zadala jsem svět za zrcadlem. Věděli jste, že je to i nějáká počítačová hra? Já teda rozhodně ne. Nevím sice vůbec, co ta hra obnáší, ale to je jedno. Myslím, že to zkusím do googlu zadat anglicky, třeba mi to najde nějáký pěkný obrázek, který bych mohla použít jako doplnění článku.

Tak jsem našla. Trvalo mi to, než jsem našla něco vhodného, ale nakonec se mi to podařilo. Obrázek, který jsem našla, je ten, který tento článek doplňuje. Již jsem s tímto obrázkem měla tu čest před nějákou dobou a popravdě, když jsem do googlu zadávala, doufala jsem, že najdu právě tento.

A toto je ode mne k tématu týdne asi všechno. Přiznávám se, že jsem si myslela, že k tématu napíšu více, bohužel, to nevyšlo. Ale dodalo mi to pár nápadu na vyhledání povídek. Je možné, že se mi povede nějáké zajímavé najít. Držte mi palce a pokud chcete, tak se k článku vyjádřete. Budu ráda za každý komentář.

Bych to asi neměla hrát, aneb tak trochu zbytečný článek

Zná někdo z vás hru League of Angels? Ne? No, to nevadí. Chyba je v tom, že já jsem tu hru poznala. A tak něják jsem se do ní zakousla a nehodlám se pustit. Potíž je ale v tom, že už hraju na třech různých serverech a prostě... Já nevím. Měla jsem zůstat jenom u jednoho. Když pak totiž člověk začne hrát na moc serverech nebo má moc charakterů, tak ho to něják pak přestane bavit. 

Jenže, ne-e, mě to pořád baví... Akorát to žere docela dost času, který bych mohla věnovat třeba čtení nebo psaní nebo něčemu trošku konstruktivnějšímu... Ale já ne, já prostě musím hrát... Tak se to aspoň snažím co nejvíce redukovat, ale ono to občas prostě nejde...

A tak se vás chci zeptat, znáte nějáký způsob, nějákou metodu, díky které by byl člověk donucen netrávit tolik času hraním online MMORPG her? Docela by se mi to hodilo...

A jen tak úplně mimo, ráda bych se vás zeptala, jestli by někdo z vás chtěl, abych namalovala něco konkrétního. Nápad by byl kreditován na vás. Já bych si připsala pouze zásluhu za jeho zpracování. No, ale pokud by se nikdo nenašel, nevadí, tak bych holt dál malovala cokoliv mě napadne, i když občas ty nápady docházejí...

Dál mě napadá ještě něco. Nejsem zrovna moc velkej příznivce Hunger Games, ale mám ráda One Piece a zrovna čtu docela dobrou povídku s názvem Different Types of Hunger. Je to vlastně One Piece zasazenej do světa Hunger Games. Akorát že prostě ty postavy jsou všechny z One Piece a navíc to je budoucí slash. Ještě jsem se k tomu slashi nedostala, ale očividně to tam spěje. 

Mimochodem, znáte někdo písničku "Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub"? Já vím, tato otázka je naprosto mimo, ale tak něják mi to přišlo na mysl... 

No, radši bych to asi měla ukončit, než začnu kvákat o naprostých nesmyslech. 

I když... Nevím, jestli jsem vám to psala, ale naše kočka měla zafačovanou nohu. Včera večer šel ven a když dneska ráno přišel, tak byl bez obvazu, protože se mu to asi v noci povedlo sundat. Máma potom nechala na stole vtipnej vzkaz. Něco v tom smyslu, že "Mikeš prášek dostal a obvaz si sundal." Docela jsem se tomu zasmála.

No, ale teď už opravdu konec. 

~AnnElfwind

Angličtina

Stalo se vám někdy, že jste začli něco psát česky a najednou se zarazíte a zjistíte, že posledních pár vět máte napsaných anglicky? Já mám tento problém velmi často. Například zrovna před malou chvilkou. Mám takovou knihu, do které si dělám poznámky k různým hrám. Ty poznámky tam dělám již několik let a vždy byly česky. Nicméně, dnes jsem tam dopisovala pár vět o hře League of Angels. No, začla jsem tedy psát česky, jenže pak se zarazím a koukám, že to píšu anglicky... Vůbec jsem nevěděla, jak se mi na tu angličtinu povedlo přejít, ale stalo se.

---

No, a toto celé mne přivádí k zamyšlení nad tím, že angličtina je dnes už vlastně všude a člověk se bez ní už v dnešní době neobejde. Většina věcí je prostě dnes v angličtině. Já kdybych neuměla anglicky, tak jak umím, tak vlastně na internetu prakticky nemám co dělat, protože devadesát procent času trávím čtením povídek na fanfiction.net, kde převládá angličtina.

A tak se tedy ptám, za jak dlouho bude angličtina důležitější, než čeština?

Čeština je sice krásný jazyk, rozmanitý, květnatý a kdo ví, jaký ještě, ale naše země je jen malým státečkem v obrovském světě, kterému vládne angličtina...

Ale abych se vrátila k původnímu tématu... Stalo se vám někdy něco podobného? Nebo například když jste si s někým povídali, stalo se vám někdy, že váš mozek najednou přepnul do jiného jazyka? Nemusí to ani nutně být angličtina. Občas se mi to stane i s japonštinou. S angličtinou se mi to totiž stává běžně.

Byla bych ráda, kdybyste se v komentářích podělili o své názory a zkušenosti.

Legend of Grimrock

Legend of Grimrock. Česky též Legenda Grimrocku. Tak toto je nové provedení starých dungeon crawlerů. Dá se to označit za nástupce Dungeon Master, což je hra, kterou osobně neznám, ale je to prý klasika a znají ji hlavně starší generace.

Jen tak mimochodem, Dungeon Master je předělaný jako fanouškovská mapa do Grimrocku.

Grimrock sám o sobě. Jedná se o hraní v reálném čase. Co to znamená? Znamená to, že hra jde sice zpauzovat, ale otevřením inventáře toto neprovedete. Takže veškeré věci, které chcete udělat uvnitř inventáře, popřípadě rozdělování bodů zkušeností, tohle všechno probíhá a kolem vás běží čas a kdykoliv na vás může někdo vybafnout. 

Dále tu jsou pak potíže s osvětlením, neboť hra je protkaná pochodněmi, které ale nevydrží věčně. Musíte si tedy buď nasbírat zásobu, nebo pokud máte někoho, kdo umí kouzlit, tak ho můžete naučit kouzlo, které může sloužit jako osvětlení místo pochodní. I přes to doporučuju pár pochodní posbírat, protože se s nimi občas dají otevřít nějáké ty tajné, nebo méně tajné, dveře. 

Přesně tak, hra je protkaná také tajemstvími a skrytými dveřmi. A když je najdete, tak na vás bude určitě čekat spoustu různých super věciček. Neboť ty nejlepší věci jsou právě ty nejméně přístupné a nejlépe schované. 

Dále pak má hra systém potravin a hladu. Takže sbírejte vše, co se dá jíst, aby vám postavy nezačaly nadávat, že mají hlad. Neboť pokud mají vaše postavičky hlad, tak se nejsou schopné samy uzdravit. Ano, je pravda, že uzdravovací a oživovací krystal je pořád uzdraví, stejně tak lektvary, ale nebudou schopné se uzdravit samy od sebe postupem času.

Tak, a teď vám povím něco víc o tom, jak hra funguje. Ovládání je na WSAD+QE pro otočení do stran. Dále pak máme myš, kterou se útočí a dělají všechny ostatní akce. 123 a 4 nad QWE jsou vhodné zkratky na otevření jednotlivých oken postav.

Hra má defaultní charaktery, se kterými můžete hrát, pokud si nechcete dělat vlastní. Na druhou stranu ale, pokud si uděláte vlastní a máte stáhnuté nějáké portréty, tak to můžete dotáhnout až tak daleko, že ty charaktery ožijí vlastním životem, jako se to stalo s mými. 

Pokud si charaktery chcete vytvořit sami, máte na výběr ze čtyř ras - člověk, minotaur, ještěrčí muž nebo insektoid. Nemám moc zkušeností s těmi posledními dvěma, ale co se minotaurů týče, jsou vhodní, pokud chcete někoho, kdo je opravdu silný. Nejversatilnější jsou ale lidé a to je to, co používám nejčastěji, i když mám i jednu skupinu, ve které je i minotaurus. 

Postavám rozdělíte body schopností, vyberete jim dva talenty z poměrně velké skupiny a samozřejmě si je pojmenujete.

No, a pak začnete hrát.

A ne, nebudu tady detailně popisovat, jak a kudy máte jít. Najděte si návod sami. Nicméně, pár tipů bych pro vás měla. Ti z vás, kteří čtou i můj anglický blog, mi možná řeknou, že se opakuji, ale toto je hlanvě pro ty, kteří ten blog nečtou, nebo si nejsou jistí se svou angličtinou.

1. Pytle a bedny: Pokud na ně narazíte, doporučuju vám, abyste si je vzali s sebou. Ano, ze začátku to může být poněkud těžké, ale věřte mi, že se vám to potom oplatí, neboť budete nacházet strašné spousty věcí a budete mít čím dál míň místa v inventáři a bude vám líto cokoliv vyhodit. No, tak tímto si můžete částečně vypomoct. Taky vám to pomůže to trošku roztřídit.
2. Warrior's challenge na levelu 6: V tomto okamžiku byste již měli mít zlatý klíč, který u sebe měl trol (viz bod 3). Využijte toho. Když vstoupíte do testu, sesypou se na vás skavendři ze všech stran. Vykašlete se na ty, co na vás jdou zezadu nebo z boků a běžte nejpřímější cestou k zámku ve zdi. Máte zlatý klíč od trola, použijte jej a vlezte do uličky. Tam se postavte a zlikvidujte své nepřátele jednoho po druhém. Je to nejspolehlivější postup vůbec.
3. Trol: Mám pro vás dvě možnosti, které jsou lepší než to, co prorokují většiny návodů. Trola si buď doveďte k mříži a tam ho postupně eliminujte a odpočítejte za zavřenou mříží, pokud vám zdraví klesne nízko. Druhá možnost je si ho zavřít do toho malého prostoru, aby se vám do toho nepletli ti pavouci a prostě kolem něho tancovat, dokud ho neudoláte. Trol je pomalý a pokud má váš zabiják už "backstab", tak využívejte tuto schopnost a kdykoliv budete moci, vražte mu tu kudlu do zad!
4. Goromorg: Ano, tyto potvory jsou opravdu potvorné *to je zase teda slovní spojení...*. No, to je jedno, prostě, na co si u nich musíte dávat opravdu pozor? Na to, že dokáží otevírat dveře. Jasně, jenom ty, které se dají otevřít z obou stran, ale i tak. Docela dost to komplikuje situaci, protože pokud hrajete normálně a ne podvodně, jak já za použití Komagova modu, tak budete v této době kolem levelu 13. A když jste level 13, tak nemáte šanci se jim postavit přímo. A už vůbec ne více, než jednomu naráz.
   Buďte teda chytří a nalákejte si je po jednom tak, abyste si s nim poradili. Také se snažte jejich útokům spíše vyhíbat než je tankovat, protože jinak jste do minuty mrtví. Navíc, Goromorgové mají takový otravný štít, který absorbuje prvních několik úderů a neublíží jim. Teprve potom, co se toho štítu zbavíte, se můžete pustit do samotné potvory. Je to votrava, ale pořád lepší, než ta pitomá kostka!

No, myslím, že jsem pokryla všechno důležité. Pokud jsem na něco zapomněla, tak se omlouvám. Ono to bude tím, že už jsem v té hře tak něják docela kovaná a tohle všechno dělám bezmyšlenkovitě.

Samozřejmě, pokud jste fanouškem hry, nezapomeňte vyzkoušet všechny možné mody, a fanouškovské mapy, kterých je spousta třeba na steamu. Rozhodně doporučuju například Wine merchant's basement, The Missing Heir, Tower of Bones nebo Master Quest od Komaga.

Tak co, navnadila jsem vás? Jestli ano, tak běžte a hru si sežeňte a vyzkoušejte. Je opravdu skvělá.

~AnnElfwind

Občas to psaní prostě nejde

Taky máte někdy takovou potřebu psát, ale nevíte, co? Já tento pocit poslední dobou zažívám dost často. Chci psát, ale prostě nemám nápad. Předevčírem se mi toto povedlo vyřešit prostě tím, že jsem začla psát, aniž bych plně přemýšlela o čem. Článek, který z toho vyšel, sice nemá moc žádnou pointu, ale myslím si, že i tak je celkem zajímavý.

---

A z toho plyne, že můžete vyplodit celkem slušný článek, i když vůbec nemáte nápad. Prostě začněte o něčem, co třeba zrovna vidíte vedle sebe, nebo ve vedlejším okně internetu a pak něják pokračujte, je možné, že výsledek vás mile překvapí.

Jasné, nemusí se to podařit vždy, ale nkdy z toho opravdu může vylézt něco zajímavého.

Bohužel se obávám, že to nebude případ tohoto článku.

Převážně to asi bude proto, že moc nesleduji dění ve světě a můj život je celkem nezajímavý.

Většinu svého volného času totiž trávím čtením povídek na fanfiction.net. Případně jsem si oblíbila jistou online hru, které také věnuji trošku toho času téměř každý den. Snažím se, abych toho času na hru nevěnovala příliš, ale takových dvacet třicet minutek tomu vždy věnuji. Občas trošku méně, občas trošku více. Hodně záleží na náladě. Ale snažím se to limitovat tak, aby to nikdy nebylo více, než hodina denně. Možná proto, že mám ještě oblíbenou počítačovou hru, kterou občas také hraju. Možná jsem ji již zmínila, možná ne. Tato hra se jmenuje Legend of Grimrock. Jestli někdo z vás zná starou hru Dungeon Master, tak toto je něco na ten způsob, ale provedeno za použití lepších technologií a grafiky.

No, a myslím, že se blížíme ke konci tohoto článku. Takže si to ještě jednou zrekapitulujme. Když se vám stane, že prostě jen zíráte na blikající kurzor, nezírejte, přinuťte se napsat alespoň jednu nějákou větu. Je úplně jedno, co to bude. Ale když budete mít alespoň jednu větu, už potom máte na čem stavět a budete schopní něco napsat.

A dále bych vás chtěla požádat, jestli byste mohli napsat, jaký typ článků na blozích preferujete, případně jaké články vám chybí na mém blogu. Také se můžete vyjádřit k tomu, jaké typy článků naopak moc nemusíte. Za každý komentář budu ráda.

Můj velice subjektivní názor na slash (yaoi)

Kdysi dávno, někdy v dobách, kdy jsem začínala na střední škole jsem narazila na něco, co se jmenovalo yaoi. Bylo to v době, kdy jsem již celkem hodně sledovala anime. Byla jsem zvědavá, co za žánr to je. No, tak jse to rozklikla a začala jsem se dívat. A světe div se, ono se mi to zalíbilo... 

Začla jsem se tedy o tento žánr více zajímat. Tehdy ještě existovala stránka blazinanime.com, kde jsem své první shounen-ai a yaoi viděla. Jestli si dobře vzpomínám, tak první shounen-ai, které jsem viděla, bylo Gravitation. A první yaoi? Nejsem si již jistá, ale mám pocit, že to bylo Ai no Kusabi. Ale moc mi to nevěřte, protože tohle si opravdu nepamatuju.

No, a pak jsem najednou zjistila, že již nevím, na co dál koukat. A nastal kámen úrazu. No, tak jsem pak začala postupně přemýšlet o jiných anime, které ale shounen-ai ani yaoi nebyly, nicméně by se tam takový pairing hodil.

No, a tímto způsobem jsem se dostala k povídkám. Tehdy pouze českým. Mým hlavním zdrojem byla Amatér, jejíž povídky mám i nadále ráda, i když již nepatří mezi můj hlavní zdroj. A právě na stránkách Amatér a potom také Minde jsem se dostala i k originálním slash povídkám. A byly to právě Mindiny povídky, které mne přiměly k tomu, abych slash sama začala psát. 

Ale nyní se konečně vrhněme na ten názor.

Přečetli jste si úvod, kde vysvětluji, jak jsem se vlastně ke slashi vůbec dostala. Nyní je nutno napsat tedy co si o něm myslím. A ještě jedna maličkost, fem!slash tu rozebírat nebudeme. Neodsuzuji ho, ale ani nevyhledávám. 

Takže, kde začít... Asi prostě tím, že se mi to líbí. A po těch letech, co to čtu, sleduju a píšu, no, prostě řekněme, že mito připadá přirozenější, než když je kluk a holka. Ne, proti klasickým párům nic nemám, ale jelikož jsem nikdy moc neměla ráda, když byly hlavní postavy holky, tak mi docela asi i proto vadí, když v hlavním páru je jedním členem holka... Pokud tam ta holka je bez toho, aby byla zamilovaná do hlavního hrdiny, budiž, to ještě překousnu...

Ale to jsem odbočila od tématu... 

Lidé co to odsuzují...

Předně bych se takových lidí chtěla zeptat, jestli vůbec někdy nějáký slash četli/viděli? Pokud ne, tak nic proti, ale myslím, že to nemůžete tak úplně pochopit. Já chápu, že i kdybyste to vyzkoušeli, že se vám to nemusí líbit. A já neříkám, že musí. Jenom mi vadí, když to někdo odsuzuje, aniž by o tom kulový věděl. 

O lidech, kterým se to líbí, o našich názorech... A jenom nás odsuzuje za to, že sledujem/píšem/čtem gaye. No a co?! Tak se nám to líbí. A myslím, že dokud se to někomu nesnažíme vnutit, tak by nás za to ani lidé nemuseli odsuzovat. Navíc, kdo ví, co vy máte za různé zlozviky a utajené záliby!

Nechte nás žít a dýchat slash a my vás necháme být a nebudeme na vás za to zlí. To je dobrá výměna, nezdá se vám?

Závěr?

Nikdy jsem se za svoji závislost na slashi nestyděla a ani jsem se s tím netajila. Všichni moji nejbližší kamarádi o tom ví. I můj "potenciální" přítel z Paříže. Ale to sem nepatří. Prostě, netajím se s tím, že mám slash ráda. Netajím se s tím, že kdybych znala nějákého gaye v reálném životě, je možné, že bych byla jeho osobní stalker. Ale to je taky vedlejší, neboť žádného osobně neznám. 

Takže, slash se mi prostě líbí. A veřejně se to o mně ví.

A co vy?

Do které skupiny se řadíte vy, moji drazí čtenáři? Do té, která slash odsuzuje? Nebo do té, která ho miluje? Nebo nepatříte ani do jedné a je vám to jedno? Popřípadě jste doteď neměli ani páru co to je? Docela by mne to zajímalo. Prostě, jsem zvědavá co si myslíte. O tomto článku, o slashi, o čemkoliv jiném. :) 

~AnnElfwind

Život ve vesmíru

Rozhodla jsem se zrecyklovat některé mé staré články, které jsem našla na svém starém blogu na službě infoblog. První, který jsem se rozhodla použít, je můj názor, zda je ve vesmíru nějáký život. Můj názor se od té doby moc nezměnil. Pořád si myslím, že život ve vesmíru je. Vesmír je totiž nekonečný.

---

Naprosto mimo:

Kdysi dávno existoval jeden jistý seriál. Ještě v dobách, kdy byl televizní kanál Supermax. Tady na tom kanálu byly skoro jenom různé seriály pro děti. Během reklam ovšem dávali různé dvouminutové seriály. Jeden z nich byl o takové bílé kryse a jednna z epizod se zabývala právě vesmírem.

Ta krysa letěla do vesmíru a měla mapu. A najednou se dostala do takového bílého prázdna. A to proto, že vyletěla z mapy. Tak tu část mapového okraje domalovala černou tužkou a najednou z toho opět byl černý vesmír, i když takový hodně podivný.

No, to se ovšem nám stát nemůže. Neboť vesmír opravdu nekonečný je. Bez ohledu na konečnost či nekonečnost různých vesmírných map. A jelikož je vesmír nekonečný, tak je možné, že tam někde v něm něco je. Já osobně jsem se rozhodla věřit, že tam někde jsou draci. A i když vím, že je to asi hodně nereálná myšlenka, pořád je tady ten fakt, že vesmír je nekonečný a dokud mi někdo nedodá konkrétní důkaz o tom, že nikde ve vesmíru draci nejsou, tak to znamená, že tam někde jsou.

Samozřejmě, ve vesmíru může být i spousta jiných živoucích věcí. Nejsem zrovna příznivec klasické představy zelených mužíčků s anténkama. Neboť si myslím, že je docela dost dobře možné, že různé mimozemské civilizace vypadají jako my, lidé. Nebo jsou nám alespoň hodně podobní.

Je pravda, že mě v tomhle dosti ovlivnil koncept seriálu Hvězdná brána, ale ono to není zas až tak nereálné. Co my víme? Co když už nějáké mimozemské rasy dávno infiltrovaly zemi a jsou mezi námi a my to nevíme jenom proto, že za nimi zaostáváme co se technologie týče a také proto, že vypadají jako my?

Nicméně, nikomu své představy vnucovat nechci. Docela by mne ale zajímalo, co si o tomhle myslíte. Jestli si myslíte, že jsou tam venku maximálně ty nejzákladnější formy života, nebo jestli souhlasíte se mnou a myslíte si, že tam opravdu někde mohou být vyspělé civilizace...

Zastavte se tedy na pár minutek a obtěžujte se napsat ten komentář, neboť bych si vaše názory opravdu ráda přečetla.

Budu se těšit na případné komentáře.

Kdysi dávno (Robot Unicorn Attack)

Kdysi dávno mi kluk s přezdívkou Petrs (On to nebyl Petrs, ale Shiron Windragon) poslal odkaz na skypu. Odkaz byl na jednu jistou hru, která se jmenovala Robot Unicorn Attack. No, a dnes jsem si na tu hru vzpomněla. Teda, já si na ni vzpomněla již včera, ale to je vedlejší. No, prostě, jde o to, že jsem se rozhodla ji znova najít, ale víte co, já jsem místo ní našla Robot Unicorn Attack - Evolution.

Ale vemme to postupně. V první verzi jste robotickým jednorožcem, který honí své sny v jakoby snové krajině. Skáčete po takových platformách a ničíte hvězdy, které vám stojí v cestě. Čím dál se dostanete, tím více se hra zrychluje, ale i tak je to stále v pohodě hratelné, za předpokladu, že máte dobré reflexy. 

Hra je zajímavá, ale není pro vysoce citově založené lidi, neboť když se potom zabijete, tak vám ukážou uraženou jednorožčí hlavu (robotickou), které tečou slzy z očí. 

Potom tu máme heavy metal verzi. Jedná se o úplně stejnou hru, akorát s mírným grafickým vylepšením. Hra je drsnějšího vzhledu s drsnější muzikou, ale jde tam naprosto o to samé. Akorát se vám to bude trochu dýl načítat. 

No, a pak tady máme tu poslední hru, což je Robot Unicorn Attack - Evolution! Ano, jedná se o hru, kde se vaše postavička (jednorožec) postupně mění v různá zvířata. Nejprve v pandu, potom ve vlka, pak se z vás stane gorila, ale to není vše. Potíž je v tom, že si nepamatuji, co je za gorilou a momentálně jsem se přes ni ještě nedostala.

Nicméně, pokud byste to chtěli vědět, tak napište dotaz do komentářů a když se to do té doby dozvím, tak do do článku připíšu.

Tyto hry jsou dobré hlavně na procvičování reflexů. Neboť musíte dávat pozor, co se před vámi objeví a podle toho jednat. Naštěstí lze dělat dvojskoky a když použijete "dash", neboli schopnost rozbít hvězdy, po dvojskoku, umožní vám to opět skočit. Toto se hodí hlavně, když už je hra hodně rychlá a vy pomalu nevíte, co se to před vámi míhá a jen tak tak stíháte mačkat klávesy.

Dále je dobré, že se hra ovládá vlastně jenom dvěma klapkami. X a Z, kde X je dash a Z je skok.

No, pokud jsem vás aspoň trošku zaujala, tak si běžte hru zkusit. Myslím, že by vás mohla bavit. Teda, pokud jste lidé, kteří mají, jako já, rádi skákačky a jednorožce.

Nelekejte se

Nelekejte se prosím, pořád je to ten stejný blog, jen jsem naznala, že by bylo asi dobré, kdybych něco udělala s designem. Víte, já měla takové pěkné fotky mraků a napadlo mne je použít a to jsem také udělala. Jistě, fotku jsem trochu upravila ve PhotoFiltre, ale to se prostě jinak udělat nedalo.

Ona ta fotka byla totiž až moc tmavá a já jsem potřebovala, aby se dala použít bez toho, aby měla stránka ještě nějáké jiné pozadí. Myslím si, že výsledný efekt není zrovna špatný a doufám, že je všechno v pořádku čitelné a že se vám nynější design aspoň trošku zamlouvá.

Měla jsem nějáké problémy s nahráním obrázku na blog, neboť se mi to vždy něják zaseklo, ale nakonec se dobrá věc podařila. A to si myslím, že je to hlavní.

Potěšilo by mě, kdybyste napsali, co si o nynějším designu myslíte.

Simon R. Green - Tajná Historie: Muž se zlatým Torkézem

První kniha ze série Tajná historie s názvem Muž se zlatým Torkézem. Dlouho mi trvalo, nenž jsem se dokopala ji otevřít, ale jakmile jsem tak učinila, knihu jsem přečetla poměrně rychle. A už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu, i když to bude muset nějákou dobu počkat, protože mám další dvě knihy z knihovny, které musím přečíst přednostně. Jedna z nich je Headhunters od Jo Nesba a druhá je osmý díl legendy o Drizztovi. 

No, ale pusťme se do Muže se zlatým Torkézem. Hlavní postavou je Eddie Drood, který má alter ego, které používá mezi přátely - Šaman Bond. Eddie je z rodiny Droodů, kteří z pozadí vlastně řídí celý svět. Je jediný agent, který nemá hlavní základnu v hlavním rodinném sídle, ale žije si v Londýně. No, a jednoho dne dostane Eddie úkol zbavit se jistého dítěte, které je velmi démonické. Bohužel se při misi setká s Karmovým Katechetou, který se z obavy, aby neprozradil něco, co neměl, zabije jedem v zubu.

No, a od té chvíle začínají potíže. Rodinka si Eddieho zavolá domů a dá mu Duši Avalonu, aby ji uložil na své místo v centru Stonehenge. Jenže, duše je falešná a místo toho je to štěnice, která přenáší jeho pozici. Takže Eddie je cestou napaden vším možným a mimo jiné je také střelen šípem z podivné hmoty. No, a v tento moment to vypadá, že se ho hmota pokouší ztrávit. Nebo možná otrávit? 

No, a potom se z Eddieho stává odpadlík, neboť ho rodina prostě chtěla zabít. Proč? No, tak to vám nepovím. Rozhodla jsem se, že úplně celý děj totiž nenapíšu. 

Zbytek si tedy shrneme jen ve zkratce:

Eddie se vydává hledat spojence v bývalých nepřátelích a cestou se zbaví své nemesis - Archieho Pijavky. Dále potom následuje cesta zpět do hlavního sídla rodiny Droodů s neblaze proslulou Molly Metcalfovou po boku, aby se pokusili rodinu zničit. Ovšem jestli se jim to povede a co se z toho semele, tak to se dozvíte jenom, pokud knihu seberete, otevřete a přečtete si to.

Nicméně, musím se přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Netoliko mojí mámě, která naznala, že to prej nemá příběh! S čímž já teda nemohu souhlasit. Jako jo, není to tak dobrý, jako Něco z Noční strany, ale je to velice dobré počteníčko i tak. Prostě se mi to opravdu líbilo. A to jako fakt. 

Nejvíc se mi líbil závěr, ale ten vám sem prostě psát nebudu, to by nešlo. Byste to tu měli naservírovaný a na to nejsem zvědavá. Chcete znát, jak kniha dopadne? Běžte si ji přečíst. 

~AnnElfwind

Facebook

Včera jsem narazila na docela zajímavý článek o podmínkách používání facebooku a rozhodla jsem se, že bych k tomu mohla něco napsat. Po přečtení zmíněného článku jsem si samozřejmě podmínky šla přečíst, neboť jsem je, jako asi většina, při registraci nečetla. To, co jsem se dočetla, v kostce zhrnuto, je, že cokoliv dáme na facebook, tak může být použito kdekoliv a jakkoliv.

---

Pro mě toto není problém, neboť jediné, co jsem na svůj facebook umístila, je profilové foto, jako které jsem použila Altaira. Dále tam samozřejmě mám zemi, ale to není tak podstatné. No, a místo svého pravého jména jsem použila přezdívku. Nikde na internetu své pravé jméno neuvádím. Internet mne zná jako AnnElfwind.

Nicméně, je spousta lidí, kteří na facebook dávají všechno možné, mimo jiné i spoustu fotek a videí. A právě o tyto věci jde nejvíce. Neboť pokud jsem podmínky správně pochopila, tak provozovatelé mohou tyto věci použít jakkoliv se jim zlíbí. A nemusí se nikoho na nic ptát.

A toto všechno mne jenom utvrdilo v tom, že facebook je svinstvo, které nemělo být nikdy vymyšleno.

Jediné, na co já osobně facebook používám, protože tam opravdu vůbec nechodím, tak abych se mohla rychle registrovat na různých stránkách. Facebook umožňuje rychlou registraci do různých her, ale i na fóra. A potom tu jsou stránky, které povolují komentování pouze skrze facebook plug-in. Takové stránky ráda nemám, nicméně primárně to bylo právě kvůli nim, že jsem si facebook obnovila. Poté, co jsem jej před několika lety zrušila.

Nelíbí se mi to, ale v některých případech to je jediná možnost, jak může člověk zanechat komentář a já ráda komentuju všemožné věci. Takže mi to nedalo a ten facebook mám. Ale, jak jsem již řekla, nechodím tam a rozhodně nemám v plánu tam chodit začít. Všeho všudy je facebook pouze požírač času, před kterým lidé vysedávají a nic jiného nedělají.

Nevím, co si o tom myslíte vy, ale já i nadále hodlám zastávat názor, že tato sociální stránka neměla být nikdy vynalezena.

Déšť

Po mnoha dnech se dnes konečně rozpršelo. Miluju déšť. Už od malička jsem vždychy chtěla být v dešti venku. Že vám to přijde divné? Tak to jste se nikdy v létě neprocházeli v dešti, úplně promočení, vodu v botech, ale tak veselí a šťastní, jako nikdy jindy. Nemůžu si pomoci, ale kdykoliv se rozprší, dokáže mi to na tváři vykouzlit úsměv. Déšť je moje nejmilejší počasí. 

Nejraději mám letní bouřky, ale spokojím se i s krátkou přeháňkou. 

No, a zrovna dnešní den prší, takže jsem velice ráda. Je pravda, že jsem tam v tom dešti ještě nebyla, ale to je patrně tím, že jsem pracovala. A věřte mi, psát popisky ke kvantům různých brýlí tak, aby dosáhly potřebné délky není zrovna procházka růžovým sadem. 

Pro původní velikost klikněte na fotografii.

Iveta Bartošová

Původně jsem se k sebevraždě zpěvačky Ivety Bartošové vyjadřovat nechtěla, ale nedá mi to a když vidím ve spodní části titulní strany na blog.cz všechny ty odkazy na články o tom, jak se to vyvíjí, nedá mi to, abych k tomu taky aspoň něco málo nenapsala.

---

Musím se nejprve přiznat, že patřím mezi tu skupinu lidí, kteří životy slavných lidí nesledují. Co se například právě zpěváků a zpěvaček týče, nezajímá mne, jak žijí. Zajímá mě pouze jejich hudba. Iveta Bartošová měla pěkné písničky. Hlavně teda ty starší. To jsou melodie, na kterých jsem vyrůstala. Měla jsem totiž takovou jednu kazetu. Na jedné její straně byl Uhlíř a Svěrák, na druhé Iveta Bartošová. Když jsem byla opravdu hodně malá, tak jsem si vždy pouštěla jenom tu stranu s Uhlířem a Svěrákem, ale čím starší jsem byla, tím víc se to měnilo a ve výsledku jsem poslouchala jenom stranu s Ivetou Bartošovou.

Je škoda, že skočila pod vlak - znamená to, že už nenazpívá žádné krásné písničky. Na druhou stranu ale její život, hlavně v posledních letech, za moc nestál. Alespoň z toho mála, co vím. Takže to pro ni možná bylo to lepší řešení. Navíc, co se Rychtáře týče, připadá mi, že je to blázen. Nicméně, na vině je částečně i sama Iveta, protože se jím nechávala až příliš ovlivnit. Ano, vím, že člověk nemůže za to, jaký je... Ale to sem teď plést nebudeme.

Pravdou je, že se měla léčit. A Rychtář taky. Jenže ani jeden z nich se neléčil a takhle to potom dopadlo.

Proč si myslím, že se měl i Rychtář léčit? Protože je to člověk, který manipuluje s lidmi a využívá je. A to je typ osobnosti, který je mi opravdu proti srsti. Nesnáším, když někdo s někým manipuluje. Navíc, jestli jste aspoň trochu sledovali dění po její smrti, tak víte, že Rychtář má minimálně dvě různé tváře. A já si myslím, že jich má ještě mnohem více...

Každopádně, Iveta je mrtvá, ale její hudba zůstává dál. A já mám její hudbu ráda. Ano, jsou zpěváci a skupiny, které mám radši, ale Iveta Bartošová uměla zpívat opravdu pěkně a hlavně její starší písně jsou opravdu kozelné.

Nové počítadlo

Rozhodla jsem se dát na tuto stránku nové počítadlo, protože jsem tahala počítadlo, které jsem měla na starých blozích a to se mi něják nepozdávalo. Nechci přece sčítat návštěvy všech mých blogů, chci návštěvnost jen tohoto. No, tak jsem zařídila nové počítadlo. 

~AnnElfwind

Drak

Tak tohoto draka jsem kreslila černou pastelkou. Máma zrovna okupovala můj počítač a hrála Taptiles, tak jsem si sedla a začala jsem si čmárat. No, a vylezl z toho tento drak. 

Původně jsem jej vyfotila a dala na své anglické stránky, ale pak jsem zjistila, že jsem mu nenamalovala zadní křídlo. No, a potom jsem ho teda domalovala, ale už jsem to tam nenahrála. Budu to ještě muset udělat. Nicméně, chtěla jsem toho draka dát i sem. 

Myslím si, že se mi povedl. Hlavně ty nohy. Vždycky jsem měla potíž s dračíma nohama, ale myslím si, že tentokrát se to povedlo celkem dobře. 

Tak doufám, že se vám to aspoň trochu líbí. A pokud ano, tak by mě potěšilo, kdybyste zanechali komentář.

~AnnElfwind

Srna

Tak tady je další z mých obrázků. Tentokrát srnka, která je inspirovaná jedním obrázkem z jakési knížky, kterou jsem někde vyhrochala. Obrázek je už několik let starý, ale i přesto se mi pořád velice líbí.

A doufám, že se aspoň trochu líbí i vám. 

Strašně by mě potěšilo, kdybyste zanechali komentář. Ať už se jedná o pozitivní, nebo negativní, jakýkoliv komentář potěší. :) 

~AnnElfwind

Zátiší

Zátiší, které jsem kreslila ještě na gymnáziu. Měli jsme cosi kreslit, už přesně nevím, co, ale já jsem nakreslila toto. Docela se mi to líbí. Nicméně, na papíře to vypadá líp, protože se to neleskne. Tady ta focená verze se z nějákýho hnusnýho důvodu rozhodla, že mě naštve a bude se lesknout.

No, s tím nic nenadělám, tak se pokochejte a potěšilo by mě, kdybyste zanechali komentář a řekli mi, jestli se vám obrázek líbí, nebo ne. A pokud ne, tak proč? Popřípadě na čem bych měla zapracovat. 

~AnnElfwind