Tak jo, dneska normálně začnem vyučování hodinou ZSV a Plačková rozdává písemky. První hmátne po té mojí a tak oznámí: "Tak jednička podtržená."
A já jen: "COŽE?!!!!!" Prostě, tohle jsem nečekala. Jsem totiž myslela, že tam mám chyb jak nasetejch v tý písemce, protože jsem se na ni vůbec neučila. A vono tohle... Tak z toho mám šok ještě teď... No, ale zase na druhou stranu, nebyla jsem jediná, kdo z toho byl překvapenej. Plačková sama byla překvapená též. No, každopádně jsem ale za tu jedničku ráda. To se nedá popírat. :) Ještě, když je to z předmětu, který mě moc nebaví... :D
Ale stejně, nejvtipnější bylo, když jsme došli do angličtiny, pardon, došly, protože jsme tam byly jenom já a Sabča. Zbytek buď nebyl ve škole, nebo měl Comenius, což je jakýsi divný projekt, do kterýho je naše škola zapojená. No, takže jsme v angličtině vůbec nic nedělaly. Heh, druhá skupina to měla horší. Bylo jich tam skoro plný počet, když jsem tam nesla třídnici, takže oni chudáci se asi učili. :D Nezávidím jim, ale jsem ráda, že já jsem se učit nemusela.
No, nemusela, to je špatně vyjádřeno, protože jsem se během té "angličtiny" učila na písemku, kterou jsem si měla pak v chemii dopisovat. Vtip je ale v tom, že i do té chemie nás pak přišlo tak málo, že to odložil na čtvrtek. Tak mám čas se to naučit ještě líp. Tak uvidíme, jak to dopadne. Doufám, že aspoň slušně, když už ne dobře. Bylo by to potřeba, protože chemie mi opravdu moc nejde...
No, a jako poslední hodina před polední pauzou byl zeměpis. Probírali jsme Middle East a jak to tam je a pak konflikt Palestina vs. Izrael. No, né, že by mě to zrovna bavilo, ale aspoň už se dostáváme do Asie a snad se brzo doberem i např. do Japonska. Na Japonsko se těším. Holt, japanofil se ve mně nezapře. :D
O volné hodině sem se zašila do učebny chemie, kde jsme pak měli mít němčinu a vytáhla jsem si knihu - Tajemství lovce duchů od Josepha Delanyho. Je to vlastně třetí díl série a je to opravdu dobré čtení. :) Už mi chybí enem kousek, tak až dopíšu tento článek, tak se na to asi vrhnu a dorazím to, protože si nemůžu pomoct, ale jsem strašně zvědavá, jak to dopadne.
No, pak se do němčiny pomalu začali trousit lidi. No, lidi, nejdřív přišla Míša, hodila si tam věci a šla na oběd. Pak jsem tam byla zase dlouho sama a pak dorazila Sabča. Tak jsme si trochu povídaly a nakonec dorazila Hanka. A to bylo všechno. Pak už se tak něják čekalo, až přijde Zamanka, jenže místo ní přišla Masaříková. A oznámila nám, že půjdeme do NK, tak jsme šli. A možná to bylo i dobře, protože je tojedna z nejteplejších učeben, co na škole jsou. Další taková teplá učebna je CK, kde míváme angličtinu.
A jako poslední jsme měli češtinu. No, tak tam Kirchnerová přišla, ptala se, kdo chce být zkoušený. Samo, že se nikdo nepřihlásil, tak to nechala být, čemuž se docela divím... :D Ale jsem ráda. Protože je vždycky možnost, že by vytasila mě. A to by se mi určitě nelíbilo. A místo toho jsme probírali. No, probírali jsme takový nudný chlápky... :D Holt není nad literaturu dnešní. Nemůžu si pomoct. Ano, jsem divný člověk a uznávám to, ale já už jiná nebudu.
A pak jsem dorazila domů a zapla počítač. A za chvíli se ozvala
Anička, tak jsme spolu skypovaly a bylo to fajn. Máme s Aničkou založený
společný blog a na něm právě je
první číslo našeho
projektu. Takže pokud máte zájem, tak se určitě podívejte. Za pokus nic nedáte. :)
Ptáte se, proč to dávám do tématu týdne? Možná proto, že se tam tak trochu otázka trestu smrti vyskytuje. Neříkám, že něják extra moc, ale trochu jo. A to mi jako důvod, abych to sem vrzla, bohatě stačí.
Ahojte, dnešní zápis do deníku je obsáhlejší, než obvykle a určitě se pobavíte při čtení toho, co se odehrávalo dnešní volnou hodinu. Protože to byla taková síla, že jsem si ani nemohla číst. Nebyla šance se na tu knihu soustředit. A to ani přesto, že to byl Perry Mason.
