Tak jo, jistě jste si všimli, že v AKáčku proběhla dnes drastická čistka. A někteří z vás také možná zaregistrovali, že ani jeden z mých dvou přihlášených blogů tuhle čistku nepřežil. Nejprve jsem si říkala, že pošlu mail Standovi a pokusím se ho přemluvit, aby zpět vzal alespoň tento blog - Aperite Portae, tak jsem si sedla, maila napsala a pak jsem dál četla komentáře pod článkem na AK, který tuto čistku oznamoval. Respektive oznamoval její dokončení.
Tak tak čtu a čtu a čtu a tak něják jsem dospěla k rozhodnutí, že AK není už zdaleka ani střípek toho, co bývalo. Vzpomínáte si na jeho začátky? Ano, možná tam nebyly tehdy vychytané všechny mouchy, ale ty důležité věci tehdy všechny šlapaly tak, jak měly a nikdo si na nikoho nevodvíral hubu. A když už přeci, tak soukromě. A ne někde na veřejnosti v komentářích. Tehdy opravdu stálo za to v klubu být. Od doby, co se poprvé změnilo správcovské komando jsem žila na pochybách, jestli zůstat, jestli odejít, nebo jestli prostě ignorovat jakékoli změny a dál si blogovat podle sebe. Nakonec to vyhrálo něco mezi zůstat a blogovat si podle sebe.
Zpřísnily se pravidla a kdo neblogoval přesně a striktně podle nich, tak měl v nejbližším očistci utrum. Mně se toto dlouho vyhýbalo, byť si nemyslím, že jsem pravidla něják zvlášť porušovala. Ano, možná jsem občas psala až moc vulgárně, ale on si člověk prostě občas nemoh pomoct. Ano, občas byly mé články extrémě nudné a občas byly mé názory tak radikální, že jste se na mě slétli jak supi na mršinu. Ale vydržela jsem. Vydržela jsem až do této slavné očisty a celého překopání AK Standou.
Dnes se objevil aktualizovaný seznam členů, tak jsem se šla podívat, jestli jsem přežila a dozvěděla jsem se, že ne. Dobře, vzala jsem to na vědomí. Pak jsem tedy napsala ten mail. A pak jsem naznala, že tohle vlastně vůbec nemám zapotřebí. Bez AK jsem se docela dost dobře obešla v minulosti, dokážu se bez něj obejít i dnes. Navíc jsem našla několik skvělých lidí, kteří se zabývají na svých stránkách (Ano, stránkách, ne každý má totiž blog, ale jsou i tací, co jsou na estrankách, nebo i někde jinde) zabývají stejným tématem, jako já na Doupěti Zvrhlíka. A to jsou yaoi a shonnen-ai povídky. Jejich blogy navštěvuji téměř každý den a jsem navýsost spokojená. Jsou to milí lidé. Každý z nich se obešel bez AK a i přesto jsou to známé blogy - pro lidi, kteří se tímto oborem také zabývají.
Mezi nimi jsem našla své místo a i když jsem součastně byla členkou AK, niják jsem se v AK neangažovala. Byla jsem tím, co by Tiskař nazval "pasivním členem" a bylo mi to naprosto jedno. Členství v AK jsem vždy brala jenom jako nadbytečnej luxus speciálního výpisu a to je něco, co mít nemusím. Jsou lidi, kteří o mně ví a rádi moje články čtou a to mi stačí.
A navíc, aby nás vyřazené Standa nazýval plevama, děkuji, nechci. S hlavou hrdě vztyčenou odcházím. Mám v plánu překopat celý tento blog, no, překopat... nepřekopat, ale začít odteď publikovat jiným stylem. Jakým, to se teprve dozvíte, ale Standovi a Autorskému klubu jako takovému (ne jednotlivým členům, ti byli povětšinou fajn lidé) říkám: Nechcete mě, dobře, odcházím a také vás nechci. Žít se dá bez vás a to krásně.
Tak tak čtu a čtu a čtu a tak něják jsem dospěla k rozhodnutí, že AK není už zdaleka ani střípek toho, co bývalo. Vzpomínáte si na jeho začátky? Ano, možná tam nebyly tehdy vychytané všechny mouchy, ale ty důležité věci tehdy všechny šlapaly tak, jak měly a nikdo si na nikoho nevodvíral hubu. A když už přeci, tak soukromě. A ne někde na veřejnosti v komentářích. Tehdy opravdu stálo za to v klubu být. Od doby, co se poprvé změnilo správcovské komando jsem žila na pochybách, jestli zůstat, jestli odejít, nebo jestli prostě ignorovat jakékoli změny a dál si blogovat podle sebe. Nakonec to vyhrálo něco mezi zůstat a blogovat si podle sebe.
Zpřísnily se pravidla a kdo neblogoval přesně a striktně podle nich, tak měl v nejbližším očistci utrum. Mně se toto dlouho vyhýbalo, byť si nemyslím, že jsem pravidla něják zvlášť porušovala. Ano, možná jsem občas psala až moc vulgárně, ale on si člověk prostě občas nemoh pomoct. Ano, občas byly mé články extrémě nudné a občas byly mé názory tak radikální, že jste se na mě slétli jak supi na mršinu. Ale vydržela jsem. Vydržela jsem až do této slavné očisty a celého překopání AK Standou.
Dnes se objevil aktualizovaný seznam členů, tak jsem se šla podívat, jestli jsem přežila a dozvěděla jsem se, že ne. Dobře, vzala jsem to na vědomí. Pak jsem tedy napsala ten mail. A pak jsem naznala, že tohle vlastně vůbec nemám zapotřebí. Bez AK jsem se docela dost dobře obešla v minulosti, dokážu se bez něj obejít i dnes. Navíc jsem našla několik skvělých lidí, kteří se zabývají na svých stránkách (Ano, stránkách, ne každý má totiž blog, ale jsou i tací, co jsou na estrankách, nebo i někde jinde) zabývají stejným tématem, jako já na Doupěti Zvrhlíka. A to jsou yaoi a shonnen-ai povídky. Jejich blogy navštěvuji téměř každý den a jsem navýsost spokojená. Jsou to milí lidé. Každý z nich se obešel bez AK a i přesto jsou to známé blogy - pro lidi, kteří se tímto oborem také zabývají.
Mezi nimi jsem našla své místo a i když jsem součastně byla členkou AK, niják jsem se v AK neangažovala. Byla jsem tím, co by Tiskař nazval "pasivním členem" a bylo mi to naprosto jedno. Členství v AK jsem vždy brala jenom jako nadbytečnej luxus speciálního výpisu a to je něco, co mít nemusím. Jsou lidi, kteří o mně ví a rádi moje články čtou a to mi stačí.
A navíc, aby nás vyřazené Standa nazýval plevama, děkuji, nechci. S hlavou hrdě vztyčenou odcházím. Mám v plánu překopat celý tento blog, no, překopat... nepřekopat, ale začít odteď publikovat jiným stylem. Jakým, to se teprve dozvíte, ale Standovi a Autorskému klubu jako takovému (ne jednotlivým členům, ti byli povětšinou fajn lidé) říkám: Nechcete mě, dobře, odcházím a také vás nechci. Žít se dá bez vás a to krásně.
Tento článek bude publikován jenom tady na tomto blogu a bude na něj trvale odkaz pod záhalvím. To proto, že je zde napsaný důvod, proč vlastně blog.cz nadobro opouštím. Proč se konečně trvale stěhuju na estranky.cz a proč se tam cítím lépe a proč mi Standa a AK může políbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat