Svářeč

Už nepracuju v obchodě. Ode dneška pracujuv železářství a dělám svářeče. Nebo si tak aspoň připadám, protože nám dali ochranné štíty a já když to nasadím, tak si prostě připadám jak svářeč. No, tak to všichni statečně bojkotujem. Protože po nás chcou, abysme pod tím aj nosili roušky. No, a na to se jim můžem tak akorát vysrat. Takže ať si drahé vedení ty štíty nosí samo a nám s nima život neotravuje. Stačí že musíme nosit nejenom roušky, ale taky rukavice. Sice jenom v pracovní době, ale i to je dost strašný. Potí se v tom ruky a když náhodou člověk vezme ty hodně pudrovaný, tak když to pak sundá, tak je ten zasranej pudr všude. No, prostě hrůza a už mě ten blbej koronavirus nebaví. Hlavně, všechno, co nám dávaj je antibakteriální a von je to virus. A nikomu nedochází, že si na to tělo prostě musí vypěstovat imunitu... Všichni se bojej, nebo naschvál škoděj a já bych jim nejradši dala do ruky odjištěnej granát.
Prostě mě to už všechno sere a chtěla bych vyhrát miliony, jak ten blbec ve sprotce, abych už nikdy nemusela pracovat a mohla našemu drahému vedení říct, co si o nich opravdu myslím. Obzvlášť o jedné z nich. Ta druhá už tam naštěstí nepracuje a to je jenom dobře, protože si dovedu živě představit, jak by to vypadalo, kdyby tam ještě pracovala. A že jsem nikoho nejmenovala přímo? No, to je prostě proto, že není myslím nutný, aby všichni věděli o kom mluvím. Ti, kteří mě z tohoto jsou schopní poznat, tak asi pochopí o kom a o čem mluvím a pro ty ostantí? Prostě jsem si potřebovala zanadávat. Tak se s tím smiřte, moc nad tím nepřemýšlejte a děte dělat něco smysluplnýho.

~AnnElfwind