Revize - Prosinec 2008

Huh. Hned první příspěvek mi připomíná úplně první fanfikci, kterou jsem kdy začla psát. Tenkrát jsem byla strašně zapálená do Alexe Ridera. Knihy o něm mám ráda i teď, ale to hlavní je, že byla knížka s názvem Škorpion. Tehdá to byla poslední vydaná a já nevěděla, že bude ještě další pokračování. No, a na konci této knížky byl protagonista (Alex) střelen sniperem. A nikdo nevěděl, jestli zemřel, nebo ne. No, tak jsem se rozhodla, že ten konec tak nebude a začla jsem tehdá psát pokračování. Napsala jsem toho myslím tři nebo čtyři kapitoly a tím to skončilo. Nevím, proč jsem to nedopsala, ale vím, že kdybych to dnes psala znova, tak bych to napsala úplně jinak. A hlavně! Přivedla bych zpět k životu Yassena Gregoroviche. Protože hned po Alexovi je to moje nejoblíbenější postava.

A další Huh... Emo... Co já jsem to psala... Já musela být strašně ulítlá! A můj nynější názor na emo? Popravdě, nevím, jestli vůbec nějaký mám. Tak nějak jsem se začla řídit stylem "nechat brouka žít". Takže se k tomu stavím tak, že kdo chce emo, ať je emo, asi je mi to jedno. Pro mě za mě, myslím, že i kdyby začli lidi nosit pytle místo klasického oblečení, bylo by mi to jedno. 

Ne, že by se mi emo vyloženě nelíbilo, ale spíš je to člověk od člověka. Když se podívám na lidi, nerozlišuju jednotlivé styly (goth, emo, scene, barbie...), rozlišuju, jestli se mi to, jak vypadá, líbí nebo ne. Nevím, jestli mě úplně chápete, co jsem tady tím chtěla říct, ale snad jo.

Popojedem.

Jeden článek smazán a objevil se tady můj názor na styl psaní. Je to divně napsaný a nedostatečně propracovaný. Ale v kostce, co jsem tím (asi) chtěla říct (pokud se vám nechce číst tu moji slátaninu): Existují dva hlavní styly psaní. Nebo spíš dva typy psaní. Buď si to můžete napřed celé promyslet, mít vymyšlené všechny zápletky, jasný cíl, kam se text (většinou fikce/fanfikce) bude ubírat, prostě víte, co se má stát od začátku do konce. Nebo! A to je můj případ. Máte nějaký hlavní nápad. Ať už se jedná o hlavní postavu, pairing, prostředí, kam bude děj zasazen, nebo třeba víte, jak to má celé skončit. A s tímto v hlavě začnete psát. A buď do ní a nebo po ní.

Já dřív psala jenom takhle, ale pak jsem zjistila, že jak člověk píše, tak ho napadají další a další věci, které si ne vždy zapamatuje, tak jsem si je začla psát. Ne často, ne u všeho, ale občas, když se zjevila nějaká zvlášť dobrá myšlenka, kterou jsem tam pak chtěla zakomponovat a bála jsem se, že by mi utekla, tak jsem si to poznačila. Primárně ale píšu tím druhým stylem. Nikdy jsem neměla celý děj promyšlený dopředu.

Následuje pár deníků. A tady v tomto povídám o tom, co čtu za povídky. Zmíněná je Leonyda Styron, jejíž povídky jsem zbožňovala. Psala Naruto fanfikci. Na tom by ještě nebylo nic špatnýho, tu čtu pořád. Jenže! V té době jsem očividně ještě nepropadla slashi. Protože Leonyda Styron slash nikdy nepsala. Nepopírám, že její povídky byly velice dobře propracované a psané čtivě, jen si myslím, že kdybych si to rozklikla dnes, asi by mě to nebavilo ze strany pairingu. 

Aspoň je vidět, jak se člověk vyvíjí a jak se jeho zájmy mění. To, co jsem dřív četla velmi ráda, bych už dnes nerozklikla. A to, co čtu dnes, nad tím bych tehdá patrně akorát ohrnovala nos. 

No, a to je z Prosince 2008 všechno. Nebyl to moc plodný měsíc. Uzavřeli jsme tím ale rok 2008 a v příštím revizním článku začneme rokem 2009. Uvidíme, co jsem ten rok psala. Sama už to nevím. Ale díky tady těm revizím si to aspoň připomenu.

~AnnElfwind