První tam máme deníkový záznam o tom, jak chci, aby začlo jaro. Dobře, upravuju zarovnání obrázku a přehazuju rubriku. Jinak nechávám tak. Dál pak opět remcám o kopírování. Tehdá mě to strašně štvalo. Tolerovala jsem tenkrát akorát tak zkopírovaný obrázek, který byl jako doplnění textu. Teda pokud to dotyčný neměl patřičně ozdrojované. Dneska už to tak neřeším. Všichni víme, že internet je z 99% popelnice. Jasně, nechci, aby někdo někam kopíroval mé povídky, ale on je trochu rozdíl, když někdo zkopíruje padesátkrát zkopírovaný obrázek a když někdo zkopíruje povídku/báseň přímo od autora a neřekne k tomu ani bů.
No, to je jedno. Prostě, furt nejsem příznivce kopírování, ale už to tak neřeším.
A očividně toho nechat nehodlám, protože v dalším článku jsem psala v několika bodech co je to podle mě dobrý/špatný blog. No, souhlasím s tím, co jsem psala ohledně barev. Souhlasím částečně i s tím, co jsem psala o menu. Nesouhlasím s tím, co jsem psala o jeho šířce a o šířce stránky. Nicméně si musíme uvědomit, že je to psané v době, kdy lidé málokdy měli rozlišení větší, než 1600 px na šířku. Což je dneska docela málo. Například můj blog má šířku stránky a menu dohromady 1500 px. Teda, nevím, jestli to tak má i tento (myslím, že ano), ale Hell to tak má. A menu tam mám přes 300 px. Hlavně proto, že tam mám věci, který by se mi tam jinak nevešly. Ale ono v tomto případě to není na škodu, protože jak jsem psala, dneska mají lidi větší rozlišení monitorů.
No, a pak jsem projela pingpong.
A po smazání jednoho zbytečného článečku jsem se očividně pustila do názoru na Noc na Karlštejně. Tehdy jsem ten film strašně milovala a viděla jsem ho tolikrát, že to snad ani není možné. A dnes? Film mám pořád ráda, akorát už ho tolik neprožívám. A už jsem ho pěknou dobu neviděla. Nic by mi nebránilo, mám ho na externím disku, ale prostě se mi nechce. Propadla jsem Japonc... Číňanům. Ano, já vím, že je většina lidí asi moc ráda nemá, ale já jsem si oblíbila jejich historická dramata. Zejména se mi strašně líbí seriál The Untamed. A příští rok má být další bezvadnej. Pokud teda nebude kvůli pandemii odsunut, ale doufám, že ne. Nepovím vám teď, jak se jmenuje, ale má taky označení BL. Teda, v závislosti na tom, jak moc vůbec něco Čínského BL být může.
Ale zpět k Noci na Karlštejně. Muzikál je to dobrý, jsou tam opravdu bezvadní herci, ale trošku mi vadí, když tam ke konci mají tu chybu, že král a královna už jsou ve dne a bitka je furt v noci. Ano, je to prkotina, ale vždycky mi to tam vadilo. Jinak jsem se ale u muzikálu vždycky pobavila.
Jedna z mých oblíbených scén je, když hledají ženu a najdou páže, které chytilo tchoře. A zbrojnoš Břeněk je taky dobrý. A navíc tam hraje Matuška a toho já jsem měla vždycky ráda. Jiní se na to dívají kvůli Hanzlíkovi nebo Kolářové, já kvůli Matuškovi. Ne, že by ti ostatní byli špatní, ale Matuška je Matuška.
A na závěr Března tam máme foto z Mahenova divadla v Brně, kde jsem dvakrát účinkovala v muzikálu s flétnovým souborem. Bylo to moc fajn. Škoda, že už si ani nejsem schopná vybavit jména těch holek, který jsou na tý fotce se mnou. Teda, tři si vybavím, ale ten zbytek bohužel ne. No co už. Minulost je patrně od toho, aby se nám postupně kouřila pryč z hlavy... Stejně to ale bylo fajn tam hrát.
Tak jo, přidáme Duben.
Duben nám začíná dvěma deníkama, který ani pořádne nestojí za zmínku. Tak je radši zmiňovat nebudu, krom toho, že jsem z toho pochopila, že jsem měla v háji počítač skoro celej Duben a právě proto jsem v tomto měsíci přidala jenom čtyři články. I když očividně za to může taky 4story.
A aby toho nebylo málo, tak je tam ten deník ještě jeden. Hm. Vypadá to, že tři ze čtyř článků jsou deníky. No, co už. Ten poslední ale vypadá zajímavěji.
Jo, mám pravdu, názor na Hraničářova učně je opravdu zajímavější, než ty tři deníky. Nejsem si jistá, kolik dílu bylo tenkrát už vydaných, ale myslím, že všechny rozhodně ne. No, nejvíc se mi líbí kniha desátá. To je ta, jejíž obrázek jsem doplnila do původního článku. A to proto, že je inspirovaná Japonskem. Ale všechny jsou dobré. Možná až na tu poslední, dvanáctou myslím, kde Will dostane svého vlastního učně, teda učednici. A taky musím říct, že nesouhlasím s tím, jak se popárovali. Ano, jsem divná, ale prostě to tak je. Naštěstí k tomu finálně dojde až někde v posledním nebo předposledním dílu, takže do té doby to dějový dojem nekazí. To je fajn.
A teď něco úplně mimo, ale jak tak koukám přes monitor na moji knihovničku, vidím tam Kruhy Magie, sérii šesti knih. A říkám si, že Mates má sakra furt ten první díl. A pak si říkám, že má naštěstí jenom ten první. Protože to znamená, že nemá pátý a ten je bezvadný a nejsem si jistá, jestli ho vůbec chci někomu někdy půjčit. Hlavně proto, mám podezření, že todle jsou knihy, který už se nikde nedaj sehnat.
A asi si ten pátý díl znova přečtu. Byl skvělej.
No, zpět k revizi. Vypadá to, že sem budu muset přihodit i Květen, protože je to furt tak nějak moc krátký. Deme na to.
A seru na to! Hned první článek, co tam byl, jsem smazala, protože už mě ty moje názory na kopírování serou. Hlavně proto, že je to furt to samý. Takže tenhleten jsem smazala. Sbohem a šáteček.
Pak se raduju z deště a chci moknout. Je to deníkový záznam, takže ho moc rozpitvávat nebudu. Akorát ho šoupnu do správné rubriky.
U dalšího článku jsem se musela několikrát přesvědčit, jestli tam ten obrázek kurva nemám několikrát. Ale nemám. Tak jsem ho šoupla do správné rubriky a dala mu patřičné zarovnání.
Ta fialová mě tenkrát asi musela hodně bavit... Následující článek je taky fialovej... No, a opět jsem se musela přesvědčit, jestli to tu nemám dvakrát, ale asi ne. Kdybyste ale někdo narazili na to, že tu mám něco dvakrát, tak dejte vědět, jo? To stejné platí, pokud někdo z vás narazí na nefunkční odkaz. Přeci jenom, je tady toho hodně a nejsem si jistá, jestli se mi to podaří všechno uhlídat.
Několik dalších obrázků a potom je tma deníkový záznam. A pak, názor na Scene styl. Jednu dobu to bylo strašně IN. A na blogách (tehdy zejména blog.cz) to bylo skoro všude. A všechny ty Scene slečinky vypadaly naprosto stejně. Nevím, jestli je to furt tak, že vypadají prakticky stejně, nevím, jestli to chci vědět, asi ne. To je jedno, o to nejde. Spíš jde o to, že tehdá toho bylo všude spousta a my, co nás to nezajímalo, jsme se s tím nějak museli poprat. A jelikož jsme taky chtěli být slyšet, tak aspoň někteří z nás, si na Scene styl začli vodvírat hubu.
Já trošku taky, jak můžete číst v názoru. Ale myslím si, že to nebyl jeden z těch úlně negativních článků, kterýma jsem v té době byla celkem pověstná. To hlavní, co mi na tom očividně vadilo, bylo to, že z toho, co jsem viděla, tak to všechno vypadalo téměř úplně stejně, i když to byli různí lidé. Chyběla mi tam aspoň trocha individuality. Nemyslím, že jsem tím chtěla říct, že lidé by Scene styl neměli vyznávat. Myslím, že jsem spíš chtěla říct, že by ho neměli vyznávat až tak, že ztratí veškerou originalitu. To už je potom extrém a to už je podle mě špatně. Ne nadarmo se říká, že nic se nemá přehánět.
A na závěr tam je ještě jeden deník.
Tak. To myslím stačí. Čtvrtý měsíc sem už dávat nebudu, to by bylo trochu moc. Nicméně podle počtu článků pak ale asi zase spojím tři. Ale až zase za nějakou dobu. Musím to proložit aspoň pár normálníma článkama. Ale nemám nápad... Tak kdyby mi chtěl někdo nasadit nějakýho brouka do hlavy? Něco... Nějaký téma, na který bych se mohla vrhnout, budu ráda. A když ne, tak mě třeba něco napadne... Akorát doufám, že se nerozhodnu to napsat anglicky, protože to bych sem pak nedala a dala to na anglický blog. Sem angličtina moc nepatří. Jenom občas a jenom trošku.
Tak se všichni mějte a zase příště. :)
~AnnElfwind
Žádné komentáře:
Okomentovat