Bartošová a Hůlka - Z pekla štěstí

Řeknu to takhle: Film je pitomej, ale tahle písnička se mi líbila již od nějákých pěti let, nebo od doby, kdy jsem ten film poprvé viděla. Vtip je v tom, že je to jen buď na originální kazetě a možná na dvd - originálním. Strašně dlouho jsem se téhle písničky nemohla dopátrat, až teď, na youtube. Ale i to bylo čirou náhodou. Ať jsem totiž hledala, jak jsem hledala, bylo to pořád bez úspěchu, až pak náhodou to na mě vykoukklo. Mno, a to víte, já neodolala, protože tu písničku miluju.

25. 2. 2009

Normálně, já jsem chtěla psát, jako povídky, mno, sem samozřejně taky, ale něják se k tomu nemůžu dokopat, protože poslouchám písničky z noci na Karlštejně a to je jeden z mých nejoblíbenějších filmů... Mno nic, je načase se vzpamatovat a začít zase psát. Tak a je to. Jinak, dnes se něják nic moc neděje. Chvíli jsem malovala, ale vylezl z toho takový paskvil, že jsem to roztrhala...

Já se to s těma giocondama snad nikdy pořádně nenaučím... Mno, ale i když... někdy třeba jo, tak držte palce. Budu to samozřejně zkoušet dál. Ale nezaručuju, kdy se mi s nima něco povede na takové úrovni, abych se to sem odvážila dáti...

Daniela Kolářová - Hoja hoj

Tak ale tohle si rozhodně neodpustím. Moje nejoblíbenější písnička z Noci na Karlštejně. Hoja hoj. :) Ten film jsem viděla nejmíň padesátkrát a možná dokonce vícekrát. Je to jeden z mých nejoblíbenějších filmů a tahle písnička je opravdu krásná. Sice mi trvalo docela dlouho, než jsem přesně rozluštila slova, ale stálo to za to. Teď už je umím nazpaměť a jsem tomu ráda. A pokud noc na Karlštejně neznáte, tak byste se měli stydět, protože je to nádhernej film!

SONB, C, F, S... Jo, a bleskovky... xD

Jedna holčina mi svým komentářem dala námět na další názor. (Já se v tom dneska vyžívám...)

Ten názor se bude týkat bleskovek, soutěží atd... A hlavně toho, jak to vidím já.

Takže bleskovky... Dřív jsem do nich byla parádně zažraná, ale teď již ne. Ono je to totiž hlavně o tom, že si tam lidi dávají, že pro ně někde musíte hlásnout a to se mi nelíbí. Bylo by zajímavé, kdyby ty bleskovky byly vážně jako vědomostní. Tak jsem to dělala, když jsem ještě bleskovky dělávala. Mno, ale bleskovky, nebleskovky... Je toho všude plno. A popravdě, přiznám se, že ještě teď se občas příležitostně účastním. Ale to jsou náhody, jen, když náhodou na titulce blog.cz narazím na bleskovku, kde jsou rozumné otázky. A to je málokdy.

Jinak, není tomu dávno, co jsem s bleskovkama definitivně sekla. Je to opravdu chvíli.... Ale udělala jsem to a myslím, že je to dobře. Nepovažuju bleskovky za nic světoborného a to i přes to, že se jich účastním. (Dělám to z nudy)

Dále tu máme SONB a tak dále....

U toho bych chtěla říci, že jde především o to, kdo napíše nejvíce reklam s tím, jestli pro něj lidé hlásnou. J8 osobně takové reklamy neakceptuju (Neakceptuju žádné reklamy!) a ještě seřvu autora dané reklamy. Ať již to je reklama s tím, že se mám mrknout na jeho blog, zúčastnit se bleskovky, nebo mu někde hlásnout.

Já nechápu o co vám jde? Aspoň jednou by měla být uspořádaná soutěž, která by nešla zmanipulovat. Ale obávám se, že by to šlo jen tehdy, kdybyste prostě vypsali přihlášku a pak napsali až poté, co by byl konec soutěže a rozdané ceny, protože pak by hlasování bylo spoň trošku nestranné. Ale ani tehdy to nejde zaručit, obvzlášť, pokud jsou tací, co si blog, kam se přihlásili pravidelně sledují, což můj případ nikdy nebyl.

Mno, toš takhle to vidím já, tak doufám, že mě neukamenujete, až tohle přečtete, protože jestli se nepletu, tak jsem svoje bydliště myslím prozradila a pokud ne, obávám se, že jsou lidé, co mě prostě znají...

Celebrity, pixelky a kdo ví, co ještě = katastrofa

Tak jo, napsala jsem jeden takový názor. Týká se to sice sblog.cz, ale myslím si, že by se to jistě dalo aplikovat i na blog.cz. Je to tam všechno napsané do několika ne zrovna krátkých odstavců. V tuhle chvíli je to druhý nejnovější článek.

Ale k věci. Zase se to asi trošku bude týkat kopírování, i když vím, že už to mám v několika článcích a že už s tím jsem možná trapná. Jenže mě to nedá. Strašně ráda bych zabránila tomu, aby se věčně kopírovalo. Já vím, že je to asi nesplnitelné, ale vemte si, že kdybysme se všichni snažili, nekopírovali, tak by se to možná mohlo aspoň hodně omezit.

Vemte si blogy, kde je to samý photshoot. Co vám to dá? Blog by měl být od toho, aby tam bylo něco z vás. Měli byste do toho blogu dát kousek ze sebe. Abyste se tam třeba za dvacet let náhodou vrátili a zjistili, jakým je pro vás váš starý dobrý blog milým překvapením. Jenže pokud tam teď naflákáte jen samý photoshooty a pixelky, co z toho máte? Zhola nic. Pak z toho budete mít dvojnásobný nic, protože si řeknete, že jste byli pitomý. Jasně, třeba si to neřeknete, ale berte to jako příklad.

Vrány, Krkavci...

Asi si o mě budete myslet, že jsem se zbláznila, a možná budete mít pravdu, ale nedá se svítit. Již delší dobu jsem cvok do havranů, krkavců, vran... No prostě do všech krkavcovitých ptáků. Zní to divně, ale vyzařuje z nich něco tajemného. A tohle taky bude znít divně, ale právě havrani a krkavci mě nemálo inspirují k psaní jednoho příběhu. Ten příběh nemám nikde zveřejněný, ale dočkáte se. Já si prostě nemůžu pomoct. Krkavci... Vrány... Četla jsem příběh o ptácích a byli tam řazeni na tu špatnou stranu. Ještě s kavkama. Já si nemůžu pomoci, ale z krkavců a dalších na mě dýchá nadpřirozeno... Nevím, cím to je, ale i když bych byla schopna je v příběhu postavit na tu špatnou stranu, asi bych to neudělala. Stejné je to s netopýry, jen s tím rozdílem, že ty občas použiju jako ty špatné, ale u nich to tak jen vypadá, oni vlastně nic špatného nedělají.

S vránama je to prostě jiné... Ty bych spíš i přes to, že v mnohých příbězích jsou jako ti špatní, jako předzvěst zla, nedokážu je popsat jako ty špatné. Možná to je ale tím, že moje příběhy jsou většinou tak temné, že to je v podstatě jedno. Ale myslím, že i kdyby tak temné nebyly, že krkavci a vrány budou u mě vždy na té správné straně.

Možná mě někteří po přečtení tohoto článku budou mít za blázna, budiž. Někteří tento článek možná ani nepochopí, i to chápu, ale prosím vás, nesnažte se mě za to kritizovat, že tady píšu "nesmysly" já to takhle vidím a ráda si přečtu vaše názory na krkavcovité. Na závěr, nedýchá na vás z tohoto obrázku opravdu něco tajemného?

Historie mýho blogaření

• V březnu 2007 vznil můj první blog. Byl na adrese seraf.blog.cz kde je teď nějáký jiný blog. Tenhle blog mi vydržel zhruba rok. Měla jsem tam takovou všehochuť, ale čím déle sem ho měla, tím méně kopírovaných věcí tam bylo. Měla jsem tam tak něják od všecho trochu, ale hlavně, díky blogu jsem se dostala k psaní povídek. Moje úplně první byla první kapitola dívky-vlk. Další povídka byla Laura, ale ta už neexistuje. Je mi líto.
• V létě roku 2008 tento blog lehl popelem. Vznil blog serafka.sblog.cz a serafka007.sblog.cz ale ani tyto blogy mi dlouho nevydržely. Dobře, uznávám, na serafka007.sblog.cz mám ještě teď své povídky, ale vůbec to tam neaktualizuju. Tento blog je moje původní literární dílna.
• Následně vznikl blog serafka.blog.cz který ještě stále existuje, ale je tam mrtvo. Již dokonce ani nevím heslo na přihlášení. Pokud by byl někdo, kdo by tuhle doménu chtěl, napište a já blog zruším. Stejně je tam mrtvo.
• Dále jsem pak měla blog s dračákem a ten také nevydržel. Býval by vydržel, ale nebyl čas.
• Někdy v době, kdy serafka.blog.cz existoval asi tři měsíce, jsem založila tento blog. A s tímto blogem přišlo mnoho velkých změň. Došla jsem k radikálnímu rozhodnutí, že moje přezdívka nebude již nadále serafka, ale bude to Ann Elfwind. V té době lehnul dračák popelem a také blogy, které mám na různých jiných servrech, jako že jsem zkoušela, také lehly popelem.
• Tento blog jsem dále rozvíjela a měsíc po jeho založení jsem zhotovila na blog.cz také literární dílnu, která také doteď funguje, i když tam již dlouho nic nepřibylo. Nejsou nápady, ale nebojte, na ann-dilna.blog.cz by v brzké době měl přibýt další díl Vyhraj, nebo zemři. Mám ho rozepsaný.
• Mno, tak taková je historie mého blogování. Nevím, co ještě napsat... Snad ještě to, že první blog byl založen z důvodu, že jsem chtěla poznávat nové věci. Teď je to z toho důvodu, že chci, aby lidi poznali, jaká jsem a aby znali moje názory na svět okolo nás a také na jiné věci.

Blogy a jak to vidím já

Zjišťuju takovou věc. A to, že na blogu je to spíše tak, že blogují jedenáctileté holčičky. Popravdě, pak se není čemu divit, že jsou na blozích samé zkopírované věci a celebrity a růžová. Já neříkám, že je to tak na všech, ale na větší části ano. Proto vždy jásám, když narazím na nějáký alespoň trochu normální blog, který dělá rozumný člověk. Já neříkám, že jsem taková nebyla. Byla, taky jsem kopírovala, ale co se musím pochválit, na mém blogu bylo vždy minimum růžové. A i když jsem začínala, snažila jsem se psát svoje věci.

Ale dneska, najedete si na hlavní stránku blog.cz a co tam je? Skoro samé obrázky celebrit. Samé photoshooty a životopisy, že já z toho už málem dostávám infarkt. Protože vemte si: Na titulce blog.cz je deset nejnovějších článků a jen jeden z toho občas dva, stojí za zhlédnutí. Mno jo no, už to tak bude.

Já jsem s blogem začínala ve čtrnácti. Měla jsem tam nějáké zkopírované články a hlavně zkopírované obrázky. To připouštím. Ale, blog mi vydržel rok a zrušila jesm ho. Pak jsem nějákou dobu experimentovala s různýma serverama, až jsem se zase dostala na blog.cz. A taky jsem tu již zůstala. Měla jsem spousty blogů, ale na konci roku 2008, někdy začátek školy, jsem založila tento blog a sem píšu pouze vlastní články. Žádný není zkopírovaný. Uznávám, na doplnění článku používám obrázky, které nejsou moje a klidně bych uvedla i zdroj, problém je ale v tom, že ty obrázky jsou z mého počítače, kam je náhdně ukládám, takže ten zdroj již neívm..

Myslím si, že blog by měl něco vypovídat o majiteli, majitelce. A podle mě také vypovídá a to i v případech, kdy tam jsou téměř samé zkopírované věci. Myslím si, že podle toho, jakým stylem píšete, co na blog dáváte, podle toho se dá poznat charakter vlastníka. Blog, kde je samá všehochuť vypovídá o tom, že majitel vlastně neví, co tam dávat. Blog o musice vypovídá, že majitel má rád hudbu. Blog, kde josu samé photoshooty vypovídá většinou o tom, že majitel je blázen do celebrit a že se k nim přirovnává, také to ale může znamenat, že majitel je prostě neschopný vyplodit něco ze své vlastní hlavy, ale jelikož blog mermomocí chce, prostě kopíruje věci, co si každý normální člověk může najít na oficiálních stránkách.

Blog, kde je to samá růžová a samá pixelka vypovídá o tom, že majitel, majitelka, spíše v tomto případě, je ještě příliš mladá na to, aby byla schopná blog pořádně vést. ale ani toto nemusí být pravidlem. Mám trináctiletou kámošku, která má super blog. Má tam spousty svých článků a skoro nic zkopírovanýho.

Dále, pak jsou blogy, které mají hodně vlastní tvorby, autor se nerozpakuje do světa vykřčet svoje názory a připomínky, vystavit svá díla. Myslím, že já se do téhle kategorie řadím. Je mi 16 a s blogováním jsem začala v 14. Změnilo se toho od té doby hodně, ale jedno se změnilo určitě k lepšímu. Začla jsem psát povídky a to jsem začla až tehdy, co jsem měla blog. Mno, tak takhle to je. :)

Napište mi, jaký na tohle máte názor vy a jak to vidíte vy a kam byste se zařadili?

21. 2. 2009

Asi se ze mě stal závislák na hře Dragonfable Mno jo no, už to tak bude. Ale je to dobrá hra. Pro zájemce, zkuste to, ale varování: Je to kompletně v angličtině. Aspoň si ji procvičíte. Je to taková fantasy ve stylu anime vyvedená hra. Mno, za pokus nic nedáte. ale musíte se zdarma registrovat.

Jinak, nevím, jestli plánuju dneska něco světoborného, ale asi ne. Nicméně, uvidíme. Již jsem přidala pár článků a dneska v tom rozhodně míním pokračovat. Tak se těšte. Mno, tak čus a já du šmejdit, co sem přihodím. Samozřejmě, že bude všechno z mé hlavy, ale i tak silně uvažuju, že sem hodím nějáký video z youtube.

Názor na Karla Hynka Máchu

Tak jo, těšte se, bude to jeden z těch neobjektivních subjektivních názorů.

Tak tedy:

Karel Hynek Mácha... Básník, který napsal známou baladu, nebo co to je, Máj. Přiznám se, že jsem faktycky nečetla větší krávovinu... Již po prvních pár verších jsem absolutně nevěděla o co jde a to mě hrozně štvalo... Ale dobře, nejdřív jsem si říkala, že se to třeba vyjasní. Leda houby... Například jsem z toho vůbec nepochopila, že Jarmila se zabije... A přitom to tak údajně je. Dočetla jsem se to ve dvou různých obsazích, co jsem na netu našla.

Mno, samozřejmě jsem to po prvním intermezzu vzdala. A ještě musím říct, že to první intermezzo bylo z toho tak nejlepší...

Nevím, kdo jste četli máj, prosím vyjádřete se. Já tvrdím, že mu nikdy neměli dovolit, jako Máchovi, aby takovou kravinu napsal. Ale je to čistě jen můj názor. Takže je jasné, že jsou lidé, kterým se to líbit nebude, ale co nadělám.

Teda, buďme přesní: toto je názor mě a mojí mamky. Ta se mnou souhlasí. Toš takhle to je a takhle to zůstane. Já svůj názor na tohoto divného chlapa nezměním a nezměním ho ani na Máj.

20. 2. 2009

Ahojky, tak co dneska bylo? TEst ze ZsV. Mno snad to nebude úplná katastrova... Ale neměla by býti. Myslím si, že by to měla býti tak troječka. Ale uvidíme, řekl slepý a víte co...

Dále byl supl na angličtinu, tak to bylo taky dobré. A po angličtině biologie... To již tak dobré neblyo... Mno nic, budu dělat referát na jedovaté a alergenní rostliny. Už to tak bude...

Mno, následuje výtvarka. Dělali jsme skupinovou tvorbu pastelama mazacíma. Mno, byla jsem ve skupina s August, Markétkou a Tomášem. Dělali jsme ledovec a myslím, že se nám to povedlo. A byl tělocvik a byl volejbal. Mno, údajňě jsem měla být ve skupině, která byla v posilce, to bych ale nebyla já. Samozřejmě, že jsem se zamíchala mezi tu druhou, ale pak jsem hrála i s tou, která byla předtím v posilce... Mno takže to bylo dobrý. :)

14. 2. 2009

Ahoj lidi, tak tu máme Valentýna. Svátek, který jde absolutně mimo mě. A proč to? Protože je to o tom, že si lidé povině dávaj dárky a jinak skutek utek. Dárek přece můžu někomu, když ho mám ráda dát jen tak, no ne? Já myslím že jo.

Mno, ale dost o tomto divném svátku. Věnujme se tomu, co jsem dneska dělala. Je to snadné - Byla jsem v TEscu a tam je Baťa, tak jsem si koupila tenisky. Musela jsme, protože moje staré jsou již rozbité... Takže mám krásné šedé tenisky, které stály jenom litr. Takže dobrý. :)Mno, a teď sedím zde u komplu. Co se ještě dneska bude dít, to nemám páru, ale měla bych se učit, jinak zvořu písemečku. A měla bych se šprtat Olivera Twista - scénář. Jen jsem nepochopila, proč to musíme hrát povinně všichni, obvzlášť, když já nejsem schopná hrát divadlo. Neumím se do té role vžít. Je to pro mě čiré utrpení...

Edit 18.8.2020: Co sem to tu kurva mlela?! Jakej doprdele Oliver Twist? Jaký kurva divadlo?! Mohl by mi někdo vysvětlit, co jsem to tady kvákala? Já si žádný Oliver Twist divadlo nepametám!

Růžová

Tak jo, rozhodla jsem se, že se trošku rozepíšu o svém názoru na barvu růžovou. Vyloženě v lásce jsem ji neměla nikdy, ale když jsem byla malá, tak mi jakože nevadila, protože jsem ji nevídala jako všude a tak... Prostě, já když byla malá, tak převládala zelená a modrá a takýto barvy.

Myslím si, že dělat všecko v růžové je celkem nový "módní" trend. A popravdě, nemohu říct, že by se mi to líbilo. Není to můj šálek kávy. Dobrá, myslím, že když je růžová v hodně malém množství, jako třeba písmo na tmavém pozadí, jak to mám já, tak to snesu a to potom vypadá celkem hezky, ale mnozí z vás jistě znají ty blogy, kde je nic, než samá růžová...

Za sebe musím říci, že mě z toho vždy šíleně bolí oči. Nevím jak vás, ale mě teda jo.

Znám jeden blog, který je v podstatě celičký růžový. Jasně, není jediný, ale momentálně mě prostě nenapadl žádný, na který bych i přes tuto hroznou barvu páchla více, než jednou za život... Ten blog je nějáké Dominiky z Ostravy a já tam lezu jen proto, že mě baví číst si v komentářích, jak se tam hádají fanoušci a antifanoušci tý děvčice.

Četla jsem jeden její názor a musím říci, že se mi to něják nezdá. Ale o tom mluvit nechci.

Chci poukázat na to, že ta holka o sobě pořád říká, že je rozumná, chytrá a tak dále, ale myslím, že budu mít pravdu určitě alespoň z části, když řeknu, že se hodně přetvařuje. Nepřijde mi prostě, že to, co tam má napsaný je od srdce a že je to přirozené...

A dále, někde jsem četla, že růžová kazí ve velké míře mozek...

Určitě jste viděli ty dětské pokojíčky, které jsou celé sladěné do růžové... Troufám si tvrdit, že když dítě vyrůstá na růžové, tak do ní bude fanatyk i pozdějc. A jelikož si nemyslím, že by růžovou měli v lásce kluci, tak si také myslím, že ta růžová prohlubuje propast porozumění mezi odlišným pohlavím.

Tohle je jen můj názor, ale já říkám, že by se růžová měla povolovat jen v malé míře... Asi je to nerealizovatelné, ale myslím si, že by to možná některým věcem prospělo...

Každopádně, komu se tento názor nelíbí, sdílet ho se mnou nemusí.... Je to jen můj názor a nikomu ho nevnucuju... Jen ho prostě potřebuju napsat. A komu se to nelíbí, nelozte na můj blog. Internet je prostor, kde se člověk může vyjádřit o svých názorech a to já právě dělám...