29. května 2014

X-Men: Budoucí minulost

(Napsáno 26. 5. 2014)

Tak jsem dnes byla v kině na X-menech! A skvěle jsem si to užila. Už je to šestý díl X-menů, co je. A já je viděla všechny. S vyjímkou filmu Wolverine, kterej je sedmej a je tak trošku mimo a vůbec nezapadá do časové linky. No, ale krom tady toho se mi všechny moc líbily. 
Ale abych se věnovala tady tomu nejnovějšímu - Lidstvo sestavilo zbraně, které dokáží efektivně bojovat s mutanty. Malá skupina resistance se snaží toto zastavit a jejich jedinou nadějí je přepsat minulost, tak pošlou Logana zpět - tedy jeho mysl. Protože jeho mozek je jediný, který by cestu tak daleko časem vydržel, protože má regenerační schopnosti. 
Logan se tedy ocitá ve svém těle z roku 1975 a musí najít Charlese, Erika a také Mystique (Raven), aby zabránil tomu, co se má stát - tedy vývoji zbraním.
A tak se také stane, po dlouhé a strastiplné cestě. 

28. května 2014

Černá ovce

Taky jste si vzpomněli prvně na ten pořad, který dávávali v televizi? Černé ovce? Už sice vůbec nevím, o čem vlastně byl, ale bylo to to první, na co jsem si vzpomněla.



No, tak to byl takový malý úvod a teď se pohneme dál.
Dá se říci, že jsem celý život byla černá ovce - na základce, na střední. Vždy jsem byla jiná. Zatímco ostatní probírali kdo ví, co, já jsem si vždycky četla. Zatímco většina chodila kouřit a chlastat, já jsem si četla, psala nebo jsem malovala obrázky. Nikdy jsem nezapadla do kolektivu a asi ani nikdy nezapadnu. Všichni moji spolužáci, ať už se jedná o zákaldku nebo o střední, byli vždy společenské typy, rádi chodili ven, a tak dále.
Já osobně jsem ale nespolečenský typ. Jsem samotář a preferuju být někde zalezlá a třeba mít zabořený nos do knihy, to už pak je celkem jedno, co dělám. Ale nikdy jsem nebyla ten typ, že bych šla se skupinou spolužáků někam... Kamkoliv. Občas jsem si někam vyrazila se svou bývalou nejlepší kamarádkou, ale ani to nebylo moc časté a pak už jsem ani nejlepší kamarádku neměla.

No, ale kam tímhle mířím. Ono se to zdá fajn, prostě jenom číst a psát a prostě si něco kutit, ale není to celý život. A já jsem se rozhodla tento můj přístup co nejvíce změnit. Nebo se o to aspoň pokusit. Kousíček po kousíčku. Přestat odmítat, když mě někdo někam pozve, víc chodit ven, méně hledět do počítače, i když čtení a psaní a kreslení se ani tak vzdát nehodlám.
Nicméně, když budu trošku víc společenská, trošku víc se tomu otevřu, budu mít více o čem bych mohla psát. Divná ale hodlám být pořád. Zas tak moc toho měnit nehodlám. Nehodlám se přestat koukat na anime. Nehodlám přestat být závislá na slashi, ani nic podobného, nicméně, když se někdo rozhodne mě pozvat ven, nebo se bude chtít skamarádit, někdo neznámý mě bude chtít poznat, nebudu hned říkat ne a že nechci, protože když řeknu ano, tak to třeba bude někdo zajímavý, někdo, s kým si toho budu mít hodně co říct.

Ony jsou totiž meze, jak moc člověk může být krtkem zalezlým v noře. Někdy člověk jít ven prostě musí. A já nic proti tomu být venku nemám, akorát jsem nikdy moc nebyla ten typ, co by jen tak chodil od ničeho k ničemu. Když jdu ven, tak to pro mne musí mít nějáký cíl, když to nemá cíl, tak mi to přijde zbytečné a říkám si, že bych místo toho mohla dělat miliony jiných věcí, které jsou záživnější.
Poslední dobou ovšem ven chodím docela často, chodíme s máti na procházky a jezdíme na kolech a já jsem se rozhodla, že je možná na čase vytáhnout moji starou mp3 a zapojit do toho muziku, protože když člověk jede na kole, tak toho tak jako tak moc nenapovídá a i když jdeme pěšky, tak většinou obě mlčíme, takže příště, až někam půjdeme, tak si s sebou beru mp3, ale nejprve ji budu muset najít.

Nicméně, začla jsem si s sebou brávat kameru a občas po cestě něco vyfotím. Nevím, jestli sem ty fotky dám, možná ano, možná ne, uvidíme. Dnes jsem zase udělala pár dalších. Jely jsme totiž dneska na kolech.

A co vy? Jste taky nějákým způsobem černé ovce? Jestli ano, byla bych ráda, kdybyste se podělili.
A ten z vás, kdo by byl schopný mi připomenout, o čem býval pořad Černé ovce, tak budu vděčná. Prostě si na to nemohu vzpomenout a docela by mě to zajímalo, předem děkuji.

~AnnElfwind

26. května 2014

D.Gray-Man

No, tak si tak čtu povídečku s názvem The Combat School a napadne mě, že bych mohla něco napsat o anime D.Gray-Man, neboť povídka je crossover mezi Harry Potterem a D.Gray-Manem. No, takže... Anime jsem viděla celé. Nevím, jestli je i manga, jestli ano, jako, že si myslím, že ano, tak jsem ji nečetla, neboť mangu moc nečtu. Vyjímkou je Spiral, kterou mám rozečtenou.
No, ale abych taky něják pokračovala. D.Gray-Man se odehrává na konci alternativního devatenáctého století. Hlavní postavy jsou členové "Černého řádu" (aspoň tak bych to přeložila) a jsou to exorcisti. Což jsou vlastně takový bojoví "mniši". No, ale to je vedlejší. Důležité je, že tito exorcisti bojují proti akumám, což jsou polomechanické výtvory Milenium Earla, což je maník, který tyto potvory vytváří když vznikne neštěstí. Vytvoří takovou kostru, pak nechá toho, kdo ztratil někoho blízkého, aby zavolal jméno toho blízkého a duše potom bude obývat tu kostru. Jenže tím to nekončí, protože Earl potom nakáže milé kostřičce, aby si si "oblékla" tělo toho, kdo zavolal duši. A potom, aby se živila. A takhle se rodí Akuma.
No, takže ti exorcisti proti nim bojují. 

25. května 2014

"Vědro"

Nevím, jak v jiných oblastech republiky, ale tady u nás v Brně je dneska šílené vedro. Je to obrovský kontrast proti tomu, co bylo ještě minulý týden. Jela jsem dnes s mámou na kolech a ač to byl sice krásný výlet, musím říct, že ke konci ze mě lilo jak z vola. Přidala bych fotky, které jsem cestou nafotila, ale něják je zatím nemám v počítači. Nakonec se k tomu ale dokopu a kdybyste měli zájem, tak napište do komentářů a já ty fotky dodatečně zveřejním.

Jely jsme podél řeky a potom dál přes takovou drncavou cestu a skrze tunel. Potom jsme zahly na cestu, kterou jsme absolutně netušily, kam vede, ale ukázalo se, že vede na místo, kde to znám, což je konečná trolejáku. Byla jsem tam sice jenom asi dvakrát, ale to nevadí. Potom jsme jely kolem místa, kde otec dřív prodával v takovým malým obchůdku a zjistily jsme, že je ten obchůdek zbouraný. Zajímavé, myslela jsem, že ještě stojí.
No, a pak dolů z kopce a kolem druhé strany vody zpět a následně kolem splavu a pak domů.
No, a kam tímto článkem směřuj. Směřuji k tomu, že před několika lety jsem udělala takový krásný přeřek. Byli jsme tehdy na návštěvě u příbuzných v Sedlnicích a bylo zrovna šílené horko. Již zesnulý manžel mojí tety - Jenda - se mě tehdy zeptal, jak je venku a já jsem mu chytře odpověděla, že je tam vědro. No, a od té doby to všichni používají a já mám sto chutí si to nechat patentovat.
Prostě, když je venku tak strašný hic, že už ani to slovo hic to nevystihuje, tak to znammená, že je tam vědro.
Takže prostě se to něják uchytilo a celá naše rozvětvená rodinka to začla používat.

V naší rodině se vyskytují další zajímavé fráze. Syn mého bratrance Vojta by si mohl nechat patentovat "Něco se stalo", což se po jisté návštěvě Sedlnic stalo jeho sloganem a všichni si to s ním spojujeme.
Kdysi dávno také někdo vyslovil: "Toš kde máš tu šňůrečku?" z čehoš se potom stalo: "Toš kde máš to, co ti dal ten?"
Také děti mých sestřenic Mates a Eliška mají slogany, které si s nimi spojujeme, ale momentálně si je nejsem schopná vybavit. Kdybych si vzpomněla, tak to sem ještě dopíšu, ale momentálně opravdu nevím.

Kdo z vás zná víno Malbec? Ne, že bych víno pila, ale moji příbuzní si jej oblíbili a pak jsme jeli do opět do Sedlnic a Hana - moje teta - jej přejmenovala na Maltex a to se také ujalo, takže od té doby nekupujeme Malbec, ale Maltex.

A co vy? Máte v rodině také takové fráze, které jsou typicky něčí a s kterými si okamžitě spojíte nějákou osobu?

~AnnElfwind

23. května 2014

Lide.cz?

Tak jsem se dnes po sto letech podívala, jak to vypadá na lide.cz a co tam na mě vybafne? Úplně jinak to tam vypadá, než jak si to pamatuju! Naprosto nový design, naprosto nový systém všeho, nejprv jsem koukala, co to jako má být a nebyla jsem schopná se v tom vyznat, ale pak jsem se trošku zorientovala a musím říct, že se mi tady ten nový systém docela líbí.
Takže se tam možná ještě ukážu, i když si nejsem jistá, co tam vlastně budu dělat. Prakticky nic jsem tam neudělala ani teď. Akorát jsem aktualizovala profilovou fotku. Lide.cz je jediná stránka (sociálních sítí), kde mám svou skutečnou fotku. Všude jinde používám Altaira. 
No, ale to odbočuju od tématu. Prostě, nový systém se mi moc líbí a v brzké době jej mám v plánu více prozkoumat. A až tak učiním, možná vám o tom napísám více. 
~AnnElfwind

22. května 2014

V říši za zrcadlem

Na téma týdne Svět za Zrcadlem.
Asi jako většině z vás se mi první vybaví Alenka v říši divů. Nicméně, na rozdíl od klasické Alenky, nebo případně té "nové" s Johnny Deppem, se mi vybaví velmi starý seriál Alenka v říši divů, který kdysi dávno, když jsem ještě byla hodně malá, dávali v televizi. Tento seriál jsem mnohokrát hledala online, ale nikde ho není. Myslím si, že moc z vás jej znát nebude, ale mně se vždy strašně líbil.

A jak tento seriál souvisí s tématem týdne? Pamatuju si na jednu epizodu. Nevím již, o čem přesně byla, ale hlavní motiv byl, že se do říše divů nedostala skrze králičí noru, jako obvykle, ale tentokrát prošla zrcadlem. Oproti tomu si pamatuju jiné epizody. Ale to teď není moc podstatné. Hlavní je to, že jsem vždycky byla zklamaná, že ten seriál už není. Nikde se nedá sehnat nebo najít. Bývalo by mi i bylo celkem jedno, v jakém by to bylo jazyce, ale hlavně, kdyby to aspoň bylo...
Jenže to není...
Dále pak myslím existuje ještě jedna verze Alenky, která se jmenuje Alenka v říši za zrcadlem, nebo něják podobně. S touto alenkou nemám ovšem žádné zkušenosti.
Ještě jsem si vzpomněla na Koralínu, ale tento film jsem neviděla, i když vím, že tam zrcadlo také hraje jakousi roli.

A víte, na co jsem si vzpomněla ještě? Na Supernatural. Tu jednu epizodu, kde byla ta potvora, která se ukrývala v zrcadlech. A pak z tama vylezla. Nejsem si jistá, kolikátá ta epizoda byla, ale myslím, že to byla jedna z prvních. Což mi tak něják připomíná, že bych se třeba k tomuto seriálu mohla vrátit. Mám jej rozkoukaný již hodně dlouho a jsem někde ve čtvrté sérii a něják jsem se nedokopala k tomu, abych se podívala dál.

Dívala jsem se právě na google, zadala jsem svět za zrcadlem. Věděli jste, že je to i nějáká počítačová hra? Já teda rozhodně ne. Nevím sice vůbec, co ta hra obnáší, ale to je jedno. Myslím, že to zkusím do googlu zadat anglicky, třeba mi to najde nějáký pěkný obrázek, který bych mohla použít jako doplnění článku.
Tak jsem našla. Trvalo mi to, než jsem našla něco vhodného, ale nakonec se mi to podařilo. Obrázek, který jsem našla, je ten, který tento článek doplňuje. Již jsem s tímto obrázkem měla tu čest před nějákou dobou a popravdě, když jsem do googlu zadávala, doufala jsem, že najdu právě tento.

A toto je ode mne k tématu týdne asi všechno. Přiznávám se, že jsem si myslela, že k tématu napíšu více, bohužel, to nevyšlo. Ale dodalo mi to pár nápadu na vyhledání povídek. Je možné, že se mi povede nějáké zajímavé najít. Držte mi palce a pokud chcete, tak se k článku vyjádřete. Budu ráda za každý komentář.

20. května 2014

Bych to asi neměla hrát, aneb tak trochu zbytečný článek

Zná někdo z vás hru League of Angels? Ne? No, to nevadí. Chyba je v tom, že já jsem tu hru poznala. A tak něják jsem se do ní zakousla a nehodlám se pustit. Potíž je ale v tom, že už hraju na třech různých serverech a prostě... Já nevím. Měla jsem zůstat jenom u jednoho. Když pak totiž člověk začne hrát na moc serverech nebo má moc charakterů, tak ho to něják pak přestane bavit. 
Jenže, ne-e, mě to pořád baví... Akorát to žere docela dost času, který bych mohla věnovat třeba čtení nebo psaní nebo něčemu trošku konstruktivnějšímu... Ale já ne, já prostě musím hrát... Tak se to aspoň snažím co nejvíce redukovat, ale ono to občas prostě nejde...
A tak se vás chci zeptat, znáte nějáký způsob, nějákou metodu, díky které by byl člověk donucen netrávit tolik času hraním online MMORPG her? Docela by se mi to hodilo...

A jen tak úplně mimo, ráda bych se vás zeptala, jestli by někdo z vás chtěl, abych namalovala něco konkrétního. Nápad by byl kreditován na vás. Já bych si připsala pouze zásluhu za jeho zpracování. No, ale pokud by se nikdo nenašel, nevadí, tak bych holt dál malovala cokoliv mě napadne, i když občas ty nápady docházejí...

Dál mě napadá ještě něco. Nejsem zrovna moc velkej příznivce Hunger Games, ale mám ráda One Piece a zrovna čtu docela dobrou povídku s názvem Different Types of Hunger. Je to vlastně One Piece zasazenej do světa Hunger Games. Akorát že prostě ty postavy jsou všechny z One Piece a navíc to je budoucí slash. Ještě jsem se k tomu slashi nedostala, ale očividně to tam spěje. 

Mimochodem, znáte někdo písničku "Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub"? Já vím, tato otázka je naprosto mimo, ale tak něják mi to přišlo na mysl... 

No, radši bych to asi měla ukončit, než začnu kvákat o naprostých nesmyslech. 
I když... Nevím, jestli jsem vám to psala, ale naše kočka měla zafačovanou nohu. Včera večer šel ven a když dneska ráno přišel, tak byl bez obvazu, protože se mu to asi v noci povedlo sundat. Máma potom nechala na stole vtipnej vzkaz. Něco v tom smyslu, že "Mikeš prášek dostal a obvaz si sundal." Docela jsem se tomu zasmála.

No, ale teď už opravdu konec. 
~AnnElfwind

19. května 2014

Angličtina

Stalo se vám někdy, že jste začli něco psát česky a najednou se zarazíte a zjistíte, že posledních pár vět máte napsaných anglicky? Já mám tento problém velmi často. Například zrovna před malou chvilkou. Mám takovou knihu, do které si dělám poznámky k různým hrám. Ty poznámky tam dělám již několik let a vždy byly česky. Nicméně, dnes jsem tam dopisovala pár vět o hře League of Angels. No, začla jsem tedy psát česky, jenže pak se zarazím a koukám, že to píšu anglicky... Vůbec jsem nevěděla, jak se mi na tu angličtinu povedlo přejít, ale stalo se.

No, a toto celé mne přivádí k zamyšlení nad tím, že angličtina je dnes už vlastně všude a člověk se bez ní už v dnešní době neobejde. Většina věcí je prostě dnes v angličtině. Já kdybych neuměla anglicky, tak jak umím, tak vlastně na internetu prakticky nemám co dělat, protože devadesát procent času trávím čtením povídek na fanfiction.net, kde převládá angličtina.
A tak se tedy ptám, za jak dlouho bude angličtina důležitější, než čeština?
Čeština je sice krásný jazyk, rozmanitý, květnatý a kdo ví, jaký ještě, ale naše země je jen malým státečkem v obrovském světě, kterému vládne angličtina...

Ale abych se vrátila k původnímu tématu... Stalo se vám někdy něco podobného? Nebo například když jste si s někým povídali, stalo se vám někdy, že váš mozek najednou přepnul do jiného jazyka? Nemusí to ani nutně být angličtina. Občas se mi to stane i s japonštinou. S angličtinou se mi to totiž stává běžně.
Byla bych ráda, kdybyste se v komentářích podělili o své názory a zkušenosti.

17. května 2014

Legend of Grimrock

Legend of Grimrock. Česky též Legenda Grimrocku. Tak toto je nové provedení starých dungeon crawlerů. Dá se to označit za nástupce Dungeon Master, což je hra, kterou osobně neznám, ale je to prý klasika a znají ji hlavně starší generace.
Jen tak mimochodem, Dungeon Master je předělaný jako fanouškovská mapa do Grimrocku.
Grimrock sám o sobě. Jedná se o hraní v reálném čase. Co to znamená? Znamená to, že hra jde sice zpauzovat, ale otevřením inventáře toto neprovedete. Takže veškeré věci, které chcete udělat uvnitř inventáře, popřípadě rozdělování bodů zkušeností, tohle všechno probíhá a kolem vás běží čas a kdykoliv na vás může někdo vybafnout. 
Dále tu jsou pak potíže s osvětlením, neboť hra je protkaná pochodněmi, které ale nevydrží věčně. Musíte si tedy buď nasbírat zásobu, nebo pokud máte někoho, kdo umí kouzlit, tak ho můžete naučit kouzlo, které může sloužit jako osvětlení místo pochodní. I přes to doporučuju pár pochodní posbírat, protože se s nimi občas dají otevřít nějáké ty tajné, nebo méně tajné, dveře. 
Přesně tak, hra je protkaná také tajemstvími a skrytými dveřmi. A když je najdete, tak na vás bude určitě čekat spoustu různých super věciček. Neboť ty nejlepší věci jsou právě ty nejméně přístupné a nejlépe schované. 
Dále pak má hra systém potravin a hladu. Takže sbírejte vše, co se dá jíst, aby vám postavy nezačaly nadávat, že mají hlad. Neboť pokud mají vaše postavičky hlad, tak se nejsou schopné samy uzdravit. Ano, je pravda, že uzdravovací a oživovací krystal je pořád uzdraví, stejně tak lektvary, ale nebudou schopné se uzdravit samy od sebe postupem času.

Tak, a teď vám povím něco víc o tom, jak hra funguje. Ovládání je na WSAD+QE pro otočení do stran. Dále pak máme myš, kterou se útočí a dělají všechny ostatní akce. 123 a 4 nad QWE jsou vhodné zkratky na otevření jednotlivých oken postav.
Hra má defaultní charaktery, se kterými můžete hrát, pokud si nechcete dělat vlastní. Na druhou stranu ale, pokud si uděláte vlastní a máte stáhnuté nějáké portréty, tak to můžete dotáhnout až tak daleko, že ty charaktery ožijí vlastním životem, jako se to stalo s mými. 
Pokud si charaktery chcete vytvořit sami, máte na výběr ze čtyř ras - člověk, minotaur, ještěrčí muž nebo insektoid. Nemám moc zkušeností s těmi posledními dvěma, ale co se minotaurů týče, jsou vhodní, pokud chcete někoho, kdo je opravdu silný. Nejversatilnější jsou ale lidé a to je to, co používám nejčastěji, i když mám i jednu skupinu, ve které je i minotaurus. 
Postavám rozdělíte body schopností, vyberete jim dva talenty z poměrně velké skupiny a samozřejmě si je pojmenujete.
No, a pak začnete hrát.
A ne, nebudu tady detailně popisovat, jak a kudy máte jít. Najděte si návod sami. Nicméně, pár tipů bych pro vás měla. Ti z vás, kteří čtou i můj anglický blog, mi možná řeknou, že se opakuji, ale toto je hlanvě pro ty, kteří ten blog nečtou, nebo si nejsou jistí se svou angličtinou.

  1. Pytle a bedny: Pokud na ně narazíte, doporučuju vám, abyste si je vzali s sebou. Ano, ze začátku to může být poněkud těžké, ale věřte mi, že se vám to potom oplatí, neboť budete nacházet strašné spousty věcí a budete mít čím dál míň místa v inventáři a bude vám líto cokoliv vyhodit. No, tak tímto si můžete částečně vypomoct. Taky vám to pomůže to trošku roztřídit.
  2. Warrior's challenge na levelu 6: V tomto okamžiku byste již měli mít zlatý klíč, který u sebe měl trol (viz bod 3). Využijte toho. Když vstoupíte do testu, sesypou se na vás skavendři ze všech stran. Vykašlete se na ty, co na vás jdou zezadu nebo z boků a běžte nejpřímější cestou k zámku ve zdi. Máte zlatý klíč od trola, použijte jej a vlezte do uličky. Tam se postavte a zlikvidujte své nepřátele jednoho po druhém. Je to nejspolehlivější postup vůbec.
  3. Trol: Mám pro vás dvě možnosti, které jsou lepší než to, co prorokují většiny návodů. Trola si buď doveďte k mříži a tam ho postupně eliminujte a odpočítejte za zavřenou mříží, pokud vám zdraví klesne nízko. Druhá možnost je si ho zavřít do toho malého prostoru, aby se vám do toho nepletli ti pavouci a prostě kolem něho tancovat, dokud ho neudoláte. Trol je pomalý a pokud má váš zabiják už "backstab", tak využívejte tuto schopnost a kdykoliv budete moci, vražte mu tu kudlu do zad!
  4. Goromorg: Ano, tyto potvory jsou opravdu potvorné *to je zase teda slovní spojení...*. No, to je jedno, prostě, na co si u nich musíte dávat opravdu pozor? Na to, že dokáží otevírat dveře. Jasně, jenom ty, které se dají otevřít z obou stran, ale i tak. Docela dost to komplikuje situaci, protože pokud hrajete normálně a ne podvodně, jak já za použití Komagova modu, tak budete v této době kolem levelu 13. A když jste level 13, tak nemáte šanci se jim postavit přímo. A už vůbec ne více, než jednomu naráz.
    Buďte teda chytří a nalákejte si je po jednom tak, abyste si s nim poradili. Také se snažte jejich útokům spíše vyhíbat než je tankovat, protože jinak jste do minuty mrtví. Navíc, Goromorgové mají takový otravný štít, který absorbuje prvních několik úderů a neublíží jim. Teprve potom, co se toho štítu zbavíte, se můžete pustit do samotné potvory. Je to votrava, ale pořád lepší, než ta pitomá kostka!

No, myslím, že jsem pokryla všechno důležité. Pokud jsem na něco zapomněla, tak se omlouvám. Ono to bude tím, že už jsem v té hře tak něják docela kovaná a tohle všechno dělám bezmyšlenkovitě.
Samozřejmě, pokud jste fanouškem hry, nezapomeňte vyzkoušet všechny možné mody, a fanouškovské mapy, kterých je spousta třeba na steamu. Rozhodně doporučuju například Wine merchant's basement, The Missing Heir, Tower of Bones nebo Master Quest od Komaga.
Tak co, navnadila jsem vás? Jestli ano, tak běžte a hru si sežeňte a vyzkoušejte. Je opravdu skvělá.
~AnnElfwind

16. května 2014

Občas to psaní prostě nejde

Taky máte někdy takovou potřebu psát, ale nevíte, co? Já tento pocit poslední dobou zažívám dost často. Chci psát, ale prostě nemám nápad. Předevčírem se mi toto povedlo vyřešit prostě tím, že jsem začla psát, aniž bych plně přemýšlela o čem. Článek, který z toho vyšel, sice nemá moc žádnou pointu, ale myslím si, že i tak je celkem zajímavý.

A z toho plyne, že můžete vyplodit celkem slušný článek, i když vůbec nemáte nápad. Prostě začněte o něčem, co třeba zrovna vidíte vedle sebe, nebo ve vedlejším okně internetu a pak něják pokračujte, je možné, že výsledek vás mile překvapí.
Jasné, nemusí se to podařit vždy, ale nkdy z toho opravdu může vylézt něco zajímavého.
Bohužel se obávám, že to nebude případ tohoto článku.
Převážně to asi bude proto, že moc nesleduji dění ve světě a můj život je celkem nezajímavý.
Většinu svého volného času totiž trávím čtením povídek na fanfiction.net. Případně jsem si oblíbila jistou online hru, které také věnuji trošku toho času téměř každý den. Snažím se, abych toho času na hru nevěnovala příliš, ale takových dvacet třicet minutek tomu vždy věnuji. Občas trošku méně, občas trošku více. Hodně záleží na náladě. Ale snažím se to limitovat tak, aby to nikdy nebylo více, než hodina denně. Možná proto, že mám ještě oblíbenou počítačovou hru, kterou občas také hraju. Možná jsem ji již zmínila, možná ne. Tato hra se jmenuje Legend of Grimrock. Jestli někdo z vás zná starou hru Dungeon Master, tak toto je něco na ten způsob, ale provedeno za použití lepších technologií a grafiky.
No, a myslím, že se blížíme ke konci tohoto článku. Takže si to ještě jednou zrekapitulujme. Když se vám stane, že prostě jen zíráte na blikající kurzor, nezírejte, přinuťte se napsat alespoň jednu nějákou větu. Je úplně jedno, co to bude. Ale když budete mít alespoň jednu větu, už potom máte na čem stavět a budete schopní něco napsat.
A dále bych vás chtěla požádat, jestli byste mohli napsat, jaký typ článků na blozích preferujete, případně jaké články vám chybí na mém blogu. Také se můžete vyjádřit k tomu, jaké typy článků naopak moc nemusíte. Za každý komentář budu ráda.

14. května 2014

Můj velice subjektivní názor na slash (yaoi)

Kdysi dávno, někdy v dobách, kdy jsem začínala na střední škole jsem narazila na něco, co se jmenovalo yaoi. Bylo to v době, kdy jsem již celkem hodně sledovala anime. Byla jsem zvědavá, co za žánr to je. No, tak jse to rozklikla a začala jsem se dívat. A světe div se, ono se mi to zalíbilo... 
Začla jsem se tedy o tento žánr více zajímat. Tehdy ještě existovala stránka blazinanime.com, kde jsem své první shounen-ai a yaoi viděla. Jestli si dobře vzpomínám, tak první shounen-ai, které jsem viděla, bylo Gravitation. A první yaoi? Nejsem si již jistá, ale mám pocit, že to bylo Ai no Kusabi. Ale moc mi to nevěřte, protože tohle si opravdu nepamatuju.
No, a pak jsem najednou zjistila, že již nevím, na co dál koukat. A nastal kámen úrazu. No, tak jsem pak začala postupně přemýšlet o jiných anime, které ale shounen-ai ani yaoi nebyly, nicméně by se tam takový pairing hodil.
No, a tímto způsobem jsem se dostala k povídkám. Tehdy pouze českým. Mým hlavním zdrojem byla Amatér, jejíž povídky mám i nadále ráda, i když již nepatří mezi můj hlavní zdroj. A právě na stránkách Amatér a potom také Minde jsem se dostala i k originálním slash povídkám. A byly to právě Mindiny povídky, které mne přiměly k tomu, abych slash sama začala psát. 

Ale nyní se konečně vrhněme na ten názor.
Přečetli jste si úvod, kde vysvětluji, jak jsem se vlastně ke slashi vůbec dostala. Nyní je nutno napsat tedy co si o něm myslím. A ještě jedna maličkost, fem!slash tu rozebírat nebudeme. Neodsuzuji ho, ale ani nevyhledávám. 
Takže, kde začít... Asi prostě tím, že se mi to líbí. A po těch letech, co to čtu, sleduju a píšu, no, prostě řekněme, že mito připadá přirozenější, než když je kluk a holka. Ne, proti klasickým párům nic nemám, ale jelikož jsem nikdy moc neměla ráda, když byly hlavní postavy holky, tak mi docela asi i proto vadí, když v hlavním páru je jedním členem holka... Pokud tam ta holka je bez toho, aby byla zamilovaná do hlavního hrdiny, budiž, to ještě překousnu...
Ale to jsem odbočila od tématu... 

Lidé co to odsuzují...
Předně bych se takových lidí chtěla zeptat, jestli vůbec někdy nějáký slash četli/viděli? Pokud ne, tak nic proti, ale myslím, že to nemůžete tak úplně pochopit. Já chápu, že i kdybyste to vyzkoušeli, že se vám to nemusí líbit. A já neříkám, že musí. Jenom mi vadí, když to někdo odsuzuje, aniž by o tom kulový věděl. 
O lidech, kterým se to líbí, o našich názorech... A jenom nás odsuzuje za to, že sledujem/píšem/čtem gaye. No a co?! Tak se nám to líbí. A myslím, že dokud se to někomu nesnažíme vnutit, tak by nás za to ani lidé nemuseli odsuzovat. Navíc, kdo ví, co vy máte za různé zlozviky a utajené záliby!
Nechte nás žít a dýchat slash a my vás necháme být a nebudeme na vás za to zlí. To je dobrá výměna, nezdá se vám?

Závěr?
Nikdy jsem se za svoji závislost na slashi nestyděla a ani jsem se s tím netajila. Všichni moji nejbližší kamarádi o tom ví. I můj "potenciální" přítel z Paříže. Ale to sem nepatří. Prostě, netajím se s tím, že mám slash ráda. Netajím se s tím, že kdybych znala nějákého gaye v reálném životě, je možné, že bych byla jeho osobní stalker. Ale to je taky vedlejší, neboť žádného osobně neznám. 
Takže, slash se mi prostě líbí. A veřejně se to o mně ví.

A co vy?
Do které skupiny se řadíte vy, moji drazí čtenáři? Do té, která slash odsuzuje? Nebo do té, která ho miluje? Nebo nepatříte ani do jedné a je vám to jedno? Popřípadě jste doteď neměli ani páru co to je? Docela by mne to zajímalo. Prostě, jsem zvědavá co si myslíte. O tomto článku, o slashi, o čemkoliv jiném. :) 
~AnnElfwind

13. května 2014

Život ve vesmíru

Rozhodla jsem se zrecyklovat některé mé staré články, které jsem našla na svém starém blogu na službě infoblog. První, který jsem se rozhodla použít, je můj názor, zda je ve vesmíru nějáký život. Můj názor se od té doby moc nezměnil. Pořád si myslím, že život ve vesmíru je. Vesmír je totiž nekonečný.


Naprosto mimo:
Kdysi dávno existoval jeden jistý seriál. Ještě v dobách, kdy byl televizní kanál Supermax. Tady na tom kanálu byly skoro jenom různé seriály pro děti. Během reklam ovšem dávali různé dvouminutové seriály. Jeden z nich byl o takové bílé kryse a jednna z epizod se zabývala právě vesmírem.
Ta krysa letěla do vesmíru a měla mapu. A najednou se dostala do takového bílého prázdna. A to proto, že vyletěla z mapy. Tak tu část mapového okraje domalovala černou tužkou a najednou z toho opět byl černý vesmír, i když takový hodně podivný.

No, to se ovšem nám stát nemůže. Neboť vesmír opravdu nekonečný je. Bez ohledu na konečnost či nekonečnost různých vesmírných map. A jelikož je vesmír nekonečný, tak je možné, že tam někde v něm něco je. Já osobně jsem se rozhodla věřit, že tam někde jsou draci. A i když vím, že je to asi hodně nereálná myšlenka, pořád je tady ten fakt, že vesmír je nekonečný a dokud mi někdo nedodá konkrétní důkaz o tom, že nikde ve vesmíru draci nejsou, tak to znamená, že tam někde jsou.
Samozřejmě, ve vesmíru může být i spousta jiných živoucích věcí. Nejsem zrovna příznivec klasické představy zelených mužíčků s anténkama. Neboť si myslím, že je docela dost dobře možné, že různé mimozemské civilizace vypadají jako my, lidé. Nebo jsou nám alespoň hodně podobní.
Je pravda, že mě v tomhle dosti ovlivnil koncept seriálu Hvězdná brána, ale ono to není zas až tak nereálné. Co my víme? Co když už nějáké mimozemské rasy dávno infiltrovaly zemi a jsou mezi námi a my to nevíme jenom proto, že za nimi zaostáváme co se technologie týče a také proto, že vypadají jako my?

Nicméně, nikomu své představy vnucovat nechci. Docela by mne ale zajímalo, co si o tomhle myslíte. Jestli si myslíte, že jsou tam venku maximálně ty nejzákladnější formy života, nebo jestli souhlasíte se mnou a myslíte si, že tam opravdu někde mohou být vyspělé civilizace...
Zastavte se tedy na pár minutek a obtěžujte se napsat ten komentář, neboť bych si vaše názory opravdu ráda přečetla.
Budu se těšit na případné komentáře.

11. května 2014

Kdysi dávno (Robot Unicorn Attack)

Kdysi dávno mi kluk s přezdívkou Petrs (On to nebyl Petrs, ale Shiron Windragon) poslal odkaz na skypu. Odkaz byl na jednu jistou hru, která se jmenovala Robot Unicorn Attack. No, a dnes jsem si na tu hru vzpomněla. Teda, já si na ni vzpomněla již včera, ale to je vedlejší. No, prostě, jde o to, že jsem se rozhodla ji znova najít, ale víte co, já jsem místo ní našla Robot Unicorn Attack - Evolution.
Ale vemme to postupně. V první verzi jste robotickým jednorožcem, který honí své sny v jakoby snové krajině. Skáčete po takových platformách a ničíte hvězdy, které vám stojí v cestě. Čím dál se dostanete, tím více se hra zrychluje, ale i tak je to stále v pohodě hratelné, za předpokladu, že máte dobré reflexy. 
Hra je zajímavá, ale není pro vysoce citově založené lidi, neboť když se potom zabijete, tak vám ukážou uraženou jednorožčí hlavu (robotickou), které tečou slzy z očí. 

Potom tu máme heavy metal verzi. Jedná se o úplně stejnou hru, akorát s mírným grafickým vylepšením. Hra je drsnějšího vzhledu s drsnější muzikou, ale jde tam naprosto o to samé. Akorát se vám to bude trochu dýl načítat. 

No, a pak tady máme tu poslední hru, což je Robot Unicorn Attack - Evolution! Ano, jedná se o hru, kde se vaše postavička (jednorožec) postupně mění v různá zvířata. Nejprve v pandu, potom ve vlka, pak se z vás stane gorila, ale to není vše. Potíž je v tom, že si nepamatuji, co je za gorilou a momentálně jsem se přes ni ještě nedostala.
Nicméně, pokud byste to chtěli vědět, tak napište dotaz do komentářů a když se to do té doby dozvím, tak do do článku připíšu.

Tyto hry jsou dobré hlavně na procvičování reflexů. Neboť musíte dávat pozor, co se před vámi objeví a podle toho jednat. Naštěstí lze dělat dvojskoky a když použijete "dash", neboli schopnost rozbít hvězdy, po dvojskoku, umožní vám to opět skočit. Toto se hodí hlavně, když už je hra hodně rychlá a vy pomalu nevíte, co se to před vámi míhá a jen tak tak stíháte mačkat klávesy.
Dále je dobré, že se hra ovládá vlastně jenom dvěma klapkami. X a Z, kde X je dash a Z je skok.
No, pokud jsem vás aspoň trošku zaujala, tak si běžte hru zkusit. Myslím, že by vás mohla bavit. Teda, pokud jste lidé, kteří mají, jako já, rádi skákačky a jednorožce.

10. května 2014

Nelekejte se

Nelekejte se prosím, pořád je to ten stejný blog, jen jsem naznala, že by bylo asi dobré, kdybych něco udělala s designem. Víte, já měla takové pěkné fotky mraků a napadlo mne je použít a to jsem také udělala. Jistě, fotku jsem trochu upravila ve PhotoFiltre, ale to se prostě jinak udělat nedalo.
Ona ta fotka byla totiž až moc tmavá a já jsem potřebovala, aby se dala použít bez toho, aby měla stránka ještě nějáké jiné pozadí. Myslím si, že výsledný efekt není zrovna špatný a doufám, že je všechno v pořádku čitelné a že se vám nynější design aspoň trošku zamlouvá.
Měla jsem nějáké problémy s nahráním obrázku na blog, neboť se mi to vždy něják zaseklo, ale nakonec se dobrá věc podařila. A to si myslím, že je to hlavní.
Potěšilo by mě, kdybyste napsali, co si o nynějším designu myslíte.

9. května 2014

Simon R. Green - Tajná Historie: Muž se zlatým Torkézem

První kniha ze série Tajná historie s názvem Muž se zlatým Torkézem. Dlouho mi trvalo, nenž jsem se dokopala ji otevřít, ale jakmile jsem tak učinila, knihu jsem přečetla poměrně rychle. A už teď se nemůžu dočkat, až se pustím do dalšího dílu, i když to bude muset nějákou dobu počkat, protože mám další dvě knihy z knihovny, které musím přečíst přednostně. Jedna z nich je Headhunters od Jo Nesba a druhá je osmý díl legendy o Drizztovi. 
No, ale pusťme se do Muže se zlatým Torkézem. Hlavní postavou je Eddie Drood, který má alter ego, které používá mezi přátely - Šaman Bond. Eddie je z rodiny Droodů, kteří z pozadí vlastně řídí celý svět. Je jediný agent, který nemá hlavní základnu v hlavním rodinném sídle, ale žije si v Londýně. No, a jednoho dne dostane Eddie úkol zbavit se jistého dítěte, které je velmi démonické. Bohužel se při misi setká s Karmovým Katechetou, který se z obavy, aby neprozradil něco, co neměl, zabije jedem v zubu.
No, a od té chvíle začínají potíže. Rodinka si Eddieho zavolá domů a dá mu Duši Avalonu, aby ji uložil na své místo v centru Stonehenge. Jenže, duše je falešná a místo toho je to štěnice, která přenáší jeho pozici. Takže Eddie je cestou napaden vším možným a mimo jiné je také střelen šípem z podivné hmoty. No, a v tento moment to vypadá, že se ho hmota pokouší ztrávit. Nebo možná otrávit? 
No, a potom se z Eddieho stává odpadlík, neboť ho rodina prostě chtěla zabít. Proč? No, tak to vám nepovím. Rozhodla jsem se, že úplně celý děj totiž nenapíšu. 
Zbytek si tedy shrneme jen ve zkratce:
Eddie se vydává hledat spojence v bývalých nepřátelích a cestou se zbaví své nemesis - Archieho Pijavky. Dále potom následuje cesta zpět do hlavního sídla rodiny Droodů s neblaze proslulou Molly Metcalfovou po boku, aby se pokusili rodinu zničit. Ovšem jestli se jim to povede a co se z toho semele, tak to se dozvíte jenom, pokud knihu seberete, otevřete a přečtete si to.
Nicméně, musím se přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Netoliko mojí mámě, která naznala, že to prej nemá příběh! S čímž já teda nemohu souhlasit. Jako jo, není to tak dobrý, jako Něco z Noční strany, ale je to velice dobré počteníčko i tak. Prostě se mi to opravdu líbilo. A to jako fakt. 
Nejvíc se mi líbil závěr, ale ten vám sem prostě psát nebudu, to by nešlo. Byste to tu měli naservírovaný a na to nejsem zvědavá. Chcete znát, jak kniha dopadne? Běžte si ji přečíst. 
~AnnElfwind

7. května 2014

Facebook

Včera jsem narazila na docela zajímavý článek o podmínkách používání facebooku a rozhodla jsem se, že bych k tomu mohla něco napsat. Po přečtení zmíněného článku jsem si samozřejmě podmínky šla přečíst, neboť jsem je, jako asi většina, při registraci nečetla. To, co jsem se dočetla, v kostce zhrnuto, je, že cokoliv dáme na facebook, tak může být použito kdekoliv a jakkoliv.

Pro mě toto není problém, neboť jediné, co jsem na svůj facebook umístila, je profilové foto, jako které jsem použila Altaira. Dále tam samozřejmě mám zemi, ale to není tak podstatné. No, a místo svého pravého jména jsem použila přezdívku. Nikde na internetu své pravé jméno neuvádím. Internet mne zná jako AnnElfwind.
Nicméně, je spousta lidí, kteří na facebook dávají všechno možné, mimo jiné i spoustu fotek a videí. A právě o tyto věci jde nejvíce. Neboť pokud jsem podmínky správně pochopila, tak provozovatelé mohou tyto věci použít jakkoliv se jim zlíbí. A nemusí se nikoho na nic ptát.
A toto všechno mne jenom utvrdilo v tom, že facebook je svinstvo, které nemělo být nikdy vymyšleno.
Jediné, na co já osobně facebook používám, protože tam opravdu vůbec nechodím, tak abych se mohla rychle registrovat na různých stránkách. Facebook umožňuje rychlou registraci do různých her, ale i na fóra. A potom tu jsou stránky, které povolují komentování pouze skrze facebook plug-in. Takové stránky ráda nemám, nicméně primárně to bylo právě kvůli nim, že jsem si facebook obnovila. Poté, co jsem jej před několika lety zrušila.
Nelíbí se mi to, ale v některých případech to je jediná možnost, jak může člověk zanechat komentář a já ráda komentuju všemožné věci. Takže mi to nedalo a ten facebook mám. Ale, jak jsem již řekla, nechodím tam a rozhodně nemám v plánu tam chodit začít. Všeho všudy je facebook pouze požírač času, před kterým lidé vysedávají a nic jiného nedělají.
Nevím, co si o tom myslíte vy, ale já i nadále hodlám zastávat názor, že tato sociální stránka neměla být nikdy vynalezena.

Déšť

Po mnoha dnech se dnes konečně rozpršelo. Miluju déšť. Už od malička jsem vždychy chtěla být v dešti venku. Že vám to přijde divné? Tak to jste se nikdy v létě neprocházeli v dešti, úplně promočení, vodu v botech, ale tak veselí a šťastní, jako nikdy jindy. Nemůžu si pomoci, ale kdykoliv se rozprší, dokáže mi to na tváři vykouzlit úsměv. Déšť je moje nejmilejší počasí. 
Nejraději mám letní bouřky, ale spokojím se i s krátkou přeháňkou. 
No, a zrovna dnešní den prší, takže jsem velice ráda. Je pravda, že jsem tam v tom dešti ještě nebyla, ale to je patrně tím, že jsem pracovala. A věřte mi, psát popisky ke kvantům různých brýlí tak, aby dosáhly potřebné délky není zrovna procházka růžovým sadem. 
Pro původní velikost klikněte na fotografii.

Iveta Bartošová

Původně jsem se k sebevraždě zpěvačky Ivety Bartošové vyjadřovat nechtěla, ale nedá mi to a když vidím ve spodní části titulní strany na blog.cz všechny ty odkazy na články o tom, jak se to vyvíjí, nedá mi to, abych k tomu taky aspoň něco málo nenapsala.


Musím se nejprve přiznat, že patřím mezi tu skupinu lidí, kteří životy slavných lidí nesledují. Co se například právě zpěváků a zpěvaček týče, nezajímá mne, jak žijí. Zajímá mě pouze jejich hudba. Iveta Bartošová měla pěkné písničky. Hlavně teda ty starší. To jsou melodie, na kterých jsem vyrůstala. Měla jsem totiž takovou jednu kazetu. Na jedné její straně byl Uhlíř a Svěrák, na druhé Iveta Bartošová. Když jsem byla opravdu hodně malá, tak jsem si vždy pouštěla jenom tu stranu s Uhlířem a Svěrákem, ale čím starší jsem byla, tím víc se to měnilo a ve výsledku jsem poslouchala jenom stranu s Ivetou Bartošovou.
Je škoda, že skočila pod vlak - znamená to, že už nenazpívá žádné krásné písničky. Na druhou stranu ale její život, hlavně v posledních letech, za moc nestál. Alespoň z toho mála, co vím. Takže to pro ni možná bylo to lepší řešení. Navíc, co se Rychtáře týče, připadá mi, že je to blázen. Nicméně, na vině je částečně i sama Iveta, protože se jím nechávala až příliš ovlivnit. Ano, vím, že člověk nemůže za to, jaký je... Ale to sem teď plést nebudeme.
Pravdou je, že se měla léčit. A Rychtář taky. Jenže ani jeden z nich se neléčil a takhle to potom dopadlo.
Proč si myslím, že se měl i Rychtář léčit? Protože je to člověk, který manipuluje s lidmi a využívá je. A to je typ osobnosti, který je mi opravdu proti srsti. Nesnáším, když někdo s někým manipuluje. Navíc, jestli jste aspoň trochu sledovali dění po její smrti, tak víte, že Rychtář má minimálně dvě různé tváře. A já si myslím, že jich má ještě mnohem více...
Každopádně, Iveta je mrtvá, ale její hudba zůstává dál. A já mám její hudbu ráda. Ano, jsou zpěváci a skupiny, které mám radši, ale Iveta Bartošová uměla zpívat opravdu pěkně a hlavně její starší písně jsou opravdu kozelné.

6. května 2014

Nové počítadlo

Rozhodla jsem se dát na tuto stránku nové počítadlo, protože jsem tahala počítadlo, které jsem měla na starých blozích a to se mi něják nepozdávalo. Nechci přece sčítat návštěvy všech mých blogů, chci návštěvnost jen tohoto. No, tak jsem zařídila nové počítadlo. 
~AnnElfwind

Drak

Tak tohoto draka jsem kreslila černou pastelkou. Máma zrovna okupovala můj počítač a hrála Taptiles, tak jsem si sedla a začala jsem si čmárat. No, a vylezl z toho tento drak. 
Původně jsem jej vyfotila a dala na své anglické stránky, ale pak jsem zjistila, že jsem mu nenamalovala zadní křídlo. No, a potom jsem ho teda domalovala, ale už jsem to tam nenahrála. Budu to ještě muset udělat. Nicméně, chtěla jsem toho draka dát i sem. 
Myslím si, že se mi povedl. Hlavně ty nohy. Vždycky jsem měla potíž s dračíma nohama, ale myslím si, že tentokrát se to povedlo celkem dobře. 
Tak doufám, že se vám to aspoň trochu líbí. A pokud ano, tak by mě potěšilo, kdybyste zanechali komentář.
~AnnElfwind

Srna

Tak tady je další z mých obrázků. Tentokrát srnka, která je inspirovaná jedním obrázkem z jakési knížky, kterou jsem někde vyhrochala. Obrázek je už několik let starý, ale i přesto se mi pořád velice líbí.
A doufám, že se aspoň trochu líbí i vám. 
Strašně by mě potěšilo, kdybyste zanechali komentář. Ať už se jedná o pozitivní, nebo negativní, jakýkoliv komentář potěší. :) 
~AnnElfwind

Zátiší

Zátiší, které jsem kreslila ještě na gymnáziu. Měli jsme cosi kreslit, už přesně nevím, co, ale já jsem nakreslila toto. Docela se mi to líbí. Nicméně, na papíře to vypadá líp, protože se to neleskne. Tady ta focená verze se z nějákýho hnusnýho důvodu rozhodla, že mě naštve a bude se lesknout.
No, s tím nic nenadělám, tak se pokochejte a potěšilo by mě, kdybyste zanechali komentář a řekli mi, jestli se vám obrázek líbí, nebo ne. A pokud ne, tak proč? Popřípadě na čem bych měla zapracovat. 
~AnnElfwind

Portréty

Ahoj, mám pro vás několik obrázků, které jsem po velice dlouhé době konečně vyfotografovala. Původně jsem chtěla obrázky skenovat, ale naznala jsem, že to zabírá moc času a fotografovat to je rychlejší. Ke každému obrázku přidám menší komentář o tom, co tam je, proč tam je a taky čím to je. 
Tady ten první obrázek je kreslený původně pastelkama, ale v půlce jsem se rozhodla, že to bude lepší voskovkama. Můj důvod k tomu byl, že to je kreslené na docela velký formát a já neměla trpělivost na to, abych to celé dělala pastelkama. Ta mlha, které jste si možná všimli, tak ta je dělaná bílou temperou. Myslím si, že se mi tím podařilo vytvořit zajímavý efekt. Hlavně, když vezmeme v úvahu, že je to voskovkama.
Jinak, obrázek má představovat jakousi vílu, nebo něco takového. Nejsem si jistá, jestli se mi zrovna toto povedlo zachytit, ale doufám, že aspoň trošku ano. 


 Tento obrázek jsem malovala jen tak. Prostě jsem si začala čmárat a toto je, co z toho vzniklo. Malovala jsem to tuto neděli (4. 5. 2014). Byl u nás zrovna na návštěvě děda a já se rozhodla, že budu malovat. No, a tady tohle z toho vylezlo. Je to kreslené fialovou pastelkou a je to jenom taková rychlovka. 
Nicméně, docela se mi to líbí a doufám, že vám taky.

 Tady ten obrázek se mi opravdu líbí. Je to postaveno na jistém obrázku, na který jsem narazila na internetu. Ten obrázek mne inspiroval, ale udělala jsem několik zásadních změn. Tou první bude asi pozadí. Tou druhou je výraz v obličeji. A potom jsem si trochu upravila pózu. A taky jsem přidala tu skleničku s vínem, abych tomu dodala dojem, že je opilá.
Myslím si, že se mi ten obrázek docela povedl a je to rozhodně něco jiného, než je pro mne obvyklé. Rozhodla jsem se totiž, že budu malovat více ucelené obrázky a ne jenom hlavy, které létají ve vzduchu.
 Tentokrát jsou na obrázku dvě hlavy. Jednu jsem malovala, když jsem skypovala s Alim. Ta druhá vznikla na základě toho, že jsem si chtěla zkusit jistý typ nosu. A myslím si, že výsledek je dost dobrý. 
Taky se mi na té zelené hlavě líbí ten účes. A vůbec, líbí se mi to. Nicméně, co by mě zajímalo je, jestli se to líbí i vám. Ale jestli ne, tak se samozřejmě zlobit nebudu.
 Tak, a co se týče tohoto obrázku, tak jsem začla s tou zelenou holkou uprostřed. Vypadalo to, že se dívá dolů. Pak jsem sáhla na jinou pastelku a namalovala toho fialovýho. Tentokrát jsem ho záměrně udělala tak, aby koukal dolů. Respektive zahlížel. No, a pak jsem začala uvažovat, na co by se mohli koukat a přidala jsem to jablko. 
Jenže jsem měla ještě místo na pravé straně, tak jsem tam přimalovala tu růžovku, která vypadá dost zle. Má takový ostrý výraz. Dost se mi to líbí. 
No, a jako poslední jsem ještě měla mmísto v rohu. Původně to měl být had, ale z nějákého mně neznámého důvodu se z toho stala tady ta předpotopní ještěrka se setsakra ostrýma zubama. No, musím říct, že ta ještěrka tam špatí, ale jinak se mi to opravdu líbí.
 Skoro poslední obrázek. Tentokrát kresleno černou tužkou na akvarelový papír. Teda tužkou, ono to myslím bylo pastelkou. Ale to je jedno. No, prostě, teta mi dala akvarelový blok. Teda, rozdělila to mezi mě a malou Elišku. No, tak jsem potom začala kreslit. A tady ten maňas z toho vznikl. Myslím si, že to není zas až tak špatný,a le pořád si říkám, že to mohlo být lepší.
O hodně lepší to být mohlo. Prostě mi na tom něco nesedí. Na druhou stranu ale... Povedlo se mi ucho. A i ten nos, docela. A ještě jedna věc se mi na tom líbí - obočí. Nevypadá to, že je to něco divnýho, ale opravdu to vypadá jako obočí. A to je úspěch, protože s obočím já mám vždycky potíž.
Tak a poslední obrázek v tomto článku. Můj nejoblíbenější. Strašně se mi líbí. Je to malované pastelem. Mám variantu, kde je černá, bílá a odstíny šedé, tak jsem je na tento obrázek využila. A musím říct, že se mi výsledek opravdu líbí. 
Originál ale vypadá lépe, než nafocená verze. Na druhou stranu, je to opravdu jeden z mých nejlepších obrázků vůbec. Aspoň si to teda myslím. Pokud se mnou nesouhlasíte, tak nevadí, ale já si to stejnak budu dál myslet.

Tak co, líbily se vám obrázky? Který se vám líbil nejvíc? A který naopak nejméně? A úplně pochopím, pokud to bude ta předpotopní ještěrka! Taky se mi totiž nelíbí. 
Byla bych moc ráda, kdybyste zanechali komentář. :) 
~AnnElfwind

Plánuji obrázky

Dokopala jsem se vytáhnout kameru a nafotit své obrázky, které mi tu ležely skladem. Není jich moc, protože se mi nechce procházet slohy, ve kterých mám většinu. Ale tak, nafotila jsem aspoň ty, které jsou na formát A3. Hodlám je všechny hodit do jednoho článku a postupně je okomentovat. Nicméně, než se k tomu dostanu, tak musím udělat velikostní úpravu ve photoshopu. Teda, ve fotofiltru, protože je to rychlejší. Photoshop je skvělej na malování, ale photoFiltre je dobrý na rychlé úpravy a ořezy. A navíc se rychleji načte.
Edit: Rozhodla jsem se zveřejnit obrázky podle toho, do kterých kategorií se dají zařadit. Takže nebudou všechny v jednom článku, ale na druhou stranu, ani si nemyslím, že by byl každý obrázek zvlášť.

Styl

Nevím, jak vy, ale první, co se mi vybaví, když uvidím slovo "styl", je móda. Musím se ovšem přiznat, že jí niják posedlá nejsem a téměř vůbec se o ni nezajímám. Nicméně, v módě, (a nejen v ní) existuje různé škatulkování. Ať už se jedná o barbie, gothic, emo, skate, nebo skinheady. Mnozí z nás škatulkují lidi podle prvního dojmu, podle toho, co mají na sobě. Lidé rozřazují jiné lidi dle různých stylů.

Nemyslím si, že je to správné. Neboť jsou lidé, které zařaidit prostě nemůžete a myslím si, že jich je čím dál více. Navíc, nic není jen černé a bílé. Všude jsou odstíny šedi. Zastávám názor, že žádná černá a bílá není, jsou jen hodně světlé nebo hodně tmavé odstíny šedi.
Nemyslím si, že by měl člověk vyznávat nějáký jeden styl. Na druhou stranu, pokud se vám nějáký styl líbí, kdo jsem já, abych něco namítala, jen chci podotknout, že by se z toho neměl stát fanatycizmus.

Myslím si, že já sama žádný styl vyhraněný nemám. Je sice pravda, že bych se nikdy dobrovolně neoblékla dle stylu barbie, ale to ze mě ještě nedělá vyznavačku goth nebo metalového stylu. Pouze to značí, který styl nemám v oblibě. Kdybych si ovšem měla vybrat, volila bych klasický normální styl. Nic ovšem nemám ani proti post-apokalyptickým nebo dystopickým stylům.
Kam řadíte ty, co preferují čistě klasické normální oblečení?

Svět je velký a stylů je v něm hodně. Otázkou je tedy jenom to, zdali jsme schopní tolerovat styly, které se nám nezamlouvají. Jestli jsme ochotni nechat ostatní, aby vyznávali kterýkoliv styl uznají za vhodné.

Styl člověka o člověku nicméně nemusí vypovídat. Můžete mít člověka, který vyznává metalový styl. Na první pohled byste řekli, že je to jenom nějáký "týpek", co chodí po koncertech, ale kdo ví, kdo je to doopravdy. Může to být klidně profesor na univerzitě. Nebo úspěšný architekt.
Neměli bysme lidi soudit jenom podle jejich stylu a toho, co vidíme na povrchu. Potom snadno přehlédneme to důležité, co se ukrývá uvnitř.

Po rekonstrukci

Vážení návštěvníci,
právě jsem dokončila rekonstrukci tohoto blogu. Jak jsem již avizovala v předchozím článku, více jak 99% z původního obsahu zde zůstalo. Přeci jenom, tato stránka je funkční od roku 2008 a byla by škoda to vše smazat. Ovšem některé příspěvky přeci jenom musely jít. Jedná se především o výstavu ikonek, co jsem zde kdy použila. Také jsem smazala veškeré původní rubriky, takže pokud si chcete přečíst starší články, budete se muset proklikat archivem.

Vím, že je to nepřehledné, ale na tomto blogu nyní nastává nová éra. A to si žádá radikální změny. Hlavní věc, kderé bych chtěla docílit, je větší profesionalita. U starších článků můžete vidět, že je psalo téměř dítě, na blogu se totiž pohybuji s přestávkami již od svých 14 let. Nyní je mi téměř 22.
Ráda bych se zde dotkla různých témat. Nehodlám blog zaměřit na jednu specifickou věc. Příjde mi, že bych si tím limitovala své možnosti. A já píši velice ráda. Vždy mi bylo celkem jedno, na jaké téma jsem psala, hlavně když téma bylo. A proto mým druhým cílem je, abych napsala článek na každé jednotlivé téma týdne, které se objeví. I kdyby to bylo něco, co bych si musela předem nastudovat.
Nejraději píši své vlastní názory, ale též i povídky nebo různé recenze. Ovšem povídky se zde vyskytovat nebudou. Pokud byste si mé povídky ale chtěli přečíst, v menu naleznete odkaz s názvem Doupě zvrhlíka, tento odkaz vede na mé povídkové stránky, které jsou hostované na blogspotu.
V menu dále můžete naleznout obrázek draka sedícího na knize, tento obrázek slouží jako odkaz na návštěvní knihu, jak nápis, který je nad ním napovídá. Rozhodla jsem se tam nápis přidat, aby bylo snazší pochopit, k čemu obrázek slouží.
Tento blog nemá záhlaví a proto jsem do menu také umístila klikací ikonku "HOME", která vás vrátí na hlavní stránku tohoto blogu. Rozložení bez záhlaví jsem se rozhodla použít hlavně proto, abyste toho více viděli hned na začátku bez toho, abyste museli posunovat stránku.
A toto je asi vše, co se mého vysvětlení týče. Doufám, že se vám nová éra tohoto blogu bude zamlouvat a doufám, že budu mít dostatek nápadů.

Koncept černé a bílé

Je to několik minut, maximálně půl hodiny, co jsem na svém starém blogu dopsala článek na téma týdne a nějákým způsobem se mi do něj připletl i odstaveček o černobílém vidění světa. Zmiňovala jsem se tam o tom, že černou a bílou neuznávám (Při kreslení samozřejmě ano). 
Je to z toho důvodu, že se na věci nemůžete dívat a vidět buď jenom to dobré nebo jenom to špatné. To prostě nejde, protože všude je oboje. Dobro i zlo. A záleží na tom, kde je kterého kolik. Z toho vyplývá, že žádná černá a bílá v tomto slova smyslu není.
Existují jen odstíny šedi. Mohou být tak tmavé, že se zdají být černé, ale mohou být i tak světlé, že vám připadají bílé. Nicméně, není to pravda a i ta nejzářivější bílá má v sobě ve skutečnosti nějákou tu černou ukrytou. 
Také jsem dnes psala nějáký jiný článek. V tom článku jsem se zmínila o Brumbálovi. Již si nepamatuji, z jakého důvodu jsem ho zmínila, pravdou ale je, že to asi bylo důležité. No, proč o něm ale píši tady. Protože zastávám názor, že to byl starej manipulativní bastard, kterej používal až moc často frázi je to pro větší dobro
Tím myslím - on byl všehovšudy na straně dobra, nicméně, se všemi manipuloval. Vlastně i po své smrti s nimi manipuloval. Nemám ho ráda. Ale to sem nepatří.
Nicméně, toto mne přivádí k další myšlence. Myšlenka dobra a zla. Ale to si schovám na jiný článek, takže aspoň budu mít o čem psát. 
Prostě, doufám, že jste aspoň trošku pochopili, co jsem tím článkem chtěla říct, protože já už to sama nevím. 
A takhle to dopadá, když tady v jednu v noci smolím článečky... No nic, já to balím a asi půjdu spát.
~AnnElfwind

Rekonstrukce

Ahoj, rozhodla jsem se, že tu proběhne rekonstrukce. Nic starého mazat nebudu, ale odteď je možné, že se tu budou objevovat různé divné věci. Rozhodla jsem se totiž trošičku experimentovat a i když nevím, kam mě to dostane, doufám, že někam třeba jo.

1. května 2014

Závislost

Ahoj, tak jsem tu opět s odkazem na článek. Tak něják jsem vzdala psaní česky, ale docela mne zaujalo téma týdne, tak tady to máte - Závislost.

Téma týdne na blog.cz - Závslost

Ahoj,
po sto letech jsem se rozhodla zase něco napsat česky. Důvod? Zaujalo mne téma týdne na blog.cz. Jedná se o závislost. Pravdou je, že bych na tohle téma mohla nadávat až do svatýho Jorigelda. Na druhou stranu, sama jsem závislák. A to na Anime. 
Jasně, anime je oproti například drogám nebo alkoholu celkem neškodná závislost. Nicméně, já si prostě nedokážu představit, že bych se třeba odedneška až do okamžiku kdy umřu nepodívala ani na jedno anime... 
Nicméně, jsou závislosti, které jsou vyloženě zdraví škodlivé. Například právě drogy. Vždyť to ty lidi úplně ničí! Jasný, prej jim to chutná, potřebují to a kdesi cosi, ale stejně je to ničí!. Pak je tu alkohol. Jak člověk jednou začne hodně pít, tak hrozí, že už nepřestane. Jasně, neplatí to u všech, ale ta šance tu je. A v dnešní době to hrozí čím dál víc lidem, protože alkohol dnes pijí teenageři v čím dál nižším věku. 
I třeba taková závislost na čokoládě může zabít. Když té čokolády budete žrát strašný množství a nebudete jest nic jinýho, tak vás to prostě zabije. Tělo na něco takovýho není stavěný. 
A vůbec, já už tady melu nesmysly. 
Nicméně, je ještě jedna závislost, vlatně dvě, které mi lezou na nervy. Tou první je kouření. A proč mi to leze na nervy? Možná proto, že můj otec je kuřák. A to těžký kuřák. Vždyť on prakticky pálí jednu od druhé! Nicméně, on s tím prostě nepřestane! On se s tím prostě ani nebude snažit přestat! No, takže nám tu doma hulí pod nos. A nejhorší na tom je, že to jde i strašně do peně! Víte kolik bysme ušetřili, kdyby nekouřil? To by byly poměrně vysoký sumy! 
No, a ta poslední závislost, která mi leze na nervy, tak to je facebook. Já se přiznám, že facebook sice mám, ale na druhou stranu, já tam vůbec nechodím. Pro mě je to jen urychlení registrací na všemožných stránkách. Co mi ale vadí, tak to jsou lidi, kteří celý dny nedělají nic jinýho, než že vysedávají na facebooku. Jasný, já jsem taky často na netu, ale když už, tak aspoň ty všemožný stránky střídám! Jo, jsou stránky, na kterých jsem často, jako třeba fanfiction.net, nebo anilinkz.com, ale i přes to na nich nejsem celý dny. A ne, není to proto, že ty dny trávím na jiných anime nebo fanfiction stránkách! 
Je to proto, že třeba pracuju, nebo si kontroluju e-mail. A nebo prohlížím e-knihy na amazon.com 
No, nicméně, to, že bez anime a slashe nemůžu být nepopírám. Akorát to prostě nenechávám zajít tak daleko, že bych nedělala nic jinýho. Takže, ti z vás, kteří nedělají nic jinýho, než že sedí na facebooku, zamyslete se nad sebou a ti z vás, kteří se blíží jakékoliv závislosti na čemkoliv, nenechte to v tu závislost přerůst, akorát vám to zkomplikuje život.
~AnnElfwind